III. ÚS 1059/12
III.ÚS 1059/12 ze dne 20. 6. 2013

N 112/69 SbNU 825
Ústavněprávní důsledky vydání vadné směnky

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jana Musila - ze dne 20. června 2013 sp. zn. III. ÚS 1059/12 ve věci ústavní stížnosti Interchalet, spol. s r. o., se sídlem ve Veselí nad Lužnicí, Horusice č. p. 65, zastoupené JUDr. Ivem Danielowitzem, advokátem, se sídlem v Táboře, Smetanova 664, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2008 č. j. 9 Cmo 119/2008-70, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na obnovu řízení, za účasti vedlejšího účastníka Exekutorské centrum, s. r. o., Chvalšinská 231, Český Krumlov, zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Přemysla Otakara II. 123/36.
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2008 č. j. 9 Cmo 119/2008-70 se zrušuje.
Odůvodnění

1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze vydané v její obchodněprávní věci (o obnovu řízení), neboť jím mělo dojít k porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných spisů Ústavní soud zjistil následující.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. 12. 2007 č. j. 13 Cm 1430/2007-55 "zamítl návrh, aby soud povolil obnovu pravomocně skončeného řízení v právní věci žalobce Exekutorské centrum, s. r. o., (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice) proti žalovanému Interchalet, spol. s r. o., (v řízení před Ústavním soudem stěžovatelka) o vydání směnečného platebního rozkazu, jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 1 650 000 Kč s 6% úrokem p. a. z částky 1 650 000 Kč od 9. března 2004 do zaplacení (spis Sm 19/2007 Krajského soudu v Českých Budějovicích)."

4. Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením k odvolání stěžovatelky rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení "změnil" tak, že "v řízení účastníků: žalobce Exekutorské centrum, s. r. o., Mikulovice 67, IČ 26112655, proti žalovanému Interchalet, spol. s r. o., Veselí nad Lužnicí, Horusice 65, IČ 47217464, o žalobě žalovaného na obnovu řízení, se žaloba na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. Sm 19/2007 zamítá."

5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 11. 2011 č. j. 29 Cdo 824/2010-121 stěžovatelčino dovolání odmítl pro nepřípustnost, neboť rozhodnutí odvolacího soudu neshledal zásadně významným ve smyslu (zde - přes označení výroku odvolacího soudu coby "měnícího" - jedině použitelného) ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že o možnosti, že sporná směnka je padělek, se dozvěděla až poté, co dr. Georg Fuchs (původní jednatel a její společník) podal u Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích dne 10. 9. 2007 trestní oznámení na neznámého pachatele pro trestný čin podvodu, které následně doložil znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví. Uvádí rovněž, že směnečný závazek nebyl evidován v jejím účetnictví ani ve smlouvě o převodu obchodního podílu, a na tomto základě dovozuje, že v případě prokázání nepravého podpisu směnky znaleckým posudkem jde o novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

7. Dále stěžovatelka obecným soudům vytýká, že směnečný platební rozkaz byl doručován na nesprávnou adresu (do jiného "chatového tábora"), "původní sídlo" ("Černá v Pošumaví, chatový tábor") nesplňovalo "zákonné požadavky kladené na určitost adresy sídla společnosti" a na doručenkách absentovaly "zákonem požadované údaje". Dovozuje, že v důsledku toho směnečný platební rozkaz doposud nenabyl právní moci.

8. Stěžovatelka svoji argumentaci posléze uvádí do souvislosti s údajnou organizovanou trestnou činností, jíž se měla stát obětí; poukazuje přitom na rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2011 č. j. 3 T 38/2010-618 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 11. 2011 č. j. 3 To 593/2011-655.

9. Ústavní soud usnesením č. j. III. ÚS 1059/12-25 ze dne 31. 7. 2012 rozhodl, že vykonatelnost směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 15. 2. 2007 č. j. Sm 19/2007-7 se odkládá.

10. Vyjádření Vrchního soudu v Praze k ústavní stížnosti zahrnovalo pouze poukaz na odůvodnění vlastního usnesení. Vedlejší účastnice zastoupená advokátem JUDr. Ladislavem Dusilem ve vyjádření označila ústavní stížnost za nedůvodnou s tím, že postupem a rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka zkrácena na svých základních právech nebyla a nebylo jí ani odňato právo na řádný a spravedlivý proces.

11. Vzhledem k tomu, že od ústního jednání nebylo možno očekávat další objasnění věci, Ústavní soud podle § 44 zákona o Ústavním soudu od ústního jednání upustil. (Účastníci řízení ostatně již dříve vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. 12. 2012.)
12. Ústavní stížnost je důvodná.

13. Ústavní soud opakovaně judikoval [např. nález sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371)], že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81, 90 a 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 1 odst. 1, čl. 83 a čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

14. Rozhodování obecných soudů se musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale prioritně v ústavním rámci, součástí kterého je i právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy), jehož nedostatky Ústavní soud v dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností interpretoval ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), interpretace ocitající se v nesouladu jak s právní praxí, tak i s doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod, jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsenzuálně akceptovaném významu, v tom rámci i ve smyslu odklonu od ustálené judikatury, aniž by byly dostatečně vyloženy důvody, na základě nichž soud výkladovou praxi dosud převažující a stabilizovanou odmítá, a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy [srov. nález sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371)].

15. Ústavní soud již vícekrát zdůrazňoval povinnost obecných soudů interpretovat jednotlivá ustanovení procesních prostředků z pohledu účelu a smyslu ochrany ústavně garantovaných základních práv a svobod, které prostupují celým právním řádem.

16. Na tomto místě je třeba připomenout, že podle ustanovení § 3 o. s. ř. je občanské soudní řízení jednou ze záruk zákonnosti a slouží jejímu upevňování a rozvíjení; každý má právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo porušeno, a z tohoto hlediska je třeba vykládat i ustanovení § 175 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.

17. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle čl. 37 odst. 3 Listiny všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny stanoví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy každý má právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech.

18. Ústavní soud si je vědom specifik řízení o žalobě na obnovu řízení; meritem tohoto řízení je posouzení charakteru důkazů a skutečností jako "nových", tj. z hledisek uvedených v ustanovení § 228 o. s. ř. Ústavní soud však zároveň opakovaně zdůraznil, že již s ohledem na čl. 4 Ústavy nelze ani v řízení o mimořádných opravných prostředcích [srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 180/03 ze dne 2. 3. 2004 (N 32/32 SbNU 293), I. ÚS 55/04 ze dne 18. 8. 2004 (N 114/34 SbNU 187), I. ÚS 4/04 ze dne 23. 3. 2004 (N 42/32 SbNU 405), IV. ÚS 374/04 ze dne 18. 10. 2006 (N 191/43 SbNU 171), IV. ÚS 128/05 ze dne 10. 5. 2005 (N 100/37 SbNU 355), II. ÚS 648/05 ze dne 15. 2. 2006 (N 37/40 SbNU 311), II. ÚS 855/08 ze dne 31. 3. 2010 (N 71/56 SbNU 811) a II. ÚS 1681/08 ze dne 24. 11. 2009 (N 240/55 SbNU 325)] rezignovat na institucionální záruky spravedlivého procesu, jehož jsou práva uvedená v čl. 38 odst. 2 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy zvláštními aspekty [srov. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 538/03 ze dne 11. 10. 2004 (N 142/35 SbNU 21)]. Že i v řízení o žalobě na obnovu řízení je nevyhnutelné dbát principů kontradiktornosti a rovnosti zbraní vyplývá z nosných důvodů nálezu sp. zn. III. ÚS 608/10 ze dne 26. 8. 2010 (N 173/58 SbNU 513); ty se promítají do rovnoprávného postavení procesních stran co do možnosti skutkově a právně argumentovat, podávat návrhy, vyjadřovat se k návrhům a tvrzením druhé strany, jakož i nabízet odpovídající důkazy.

19. Jak již bylo výše uvedeno, občanský soudní řád spojuje s vydáním směnečného platebního rozkazu předpoklad, že o pravosti předloženého prvopisu směnky není důvodu pochybovat.

20. K otázce pravosti předloženého prvopisu směnky se ve věci nynějších účastníků, resp. směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007 č. j. Sm 19/2007-7 vyslovil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 3. 2012 sp. zn. 20 Cdo 2432/2010 následovně: "Jestliže v posuzované věci bylo ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, vypracovaného Kriminalistickým ústavem Praha Policie ČR, č. j. KUP-789/KI-3-2008, pro účely trestního řízení ve věci vedené u Policie ČR, odboru hospodářské kriminality České Budějovice pod sp. zn. ČTS: PJC-103-25/TČ-2008-04, jímž soud prvního stupně provedl důkaz jako listinou, zjištěno, že množství nalezených méně podobných a rozdílných znaků jednoznačně vylučuje, že by se - na směnce ze dne 8. 2. 2004 - mohlo jednat o pravý spontánní či bezděčně komolený podpis Dr. Fuchse, tedy, že podpis Dr. Georga Fuchse (výstavce směnky) byl zfalšován, a vydání směnečného platebního rozkazu tak bylo dosaženo protiprávním a zřejmě i trestným jednáním dosud nezjištěné osoby, je argumentace dovolatele, že tato zjištěná okolnost je právě jiným důvodem, pro který není možné podkladové rozhodnutí (směnečný platební rozkaz) vykonat, důvodná."

21. Na tomto základě Nejvyšší soud dále dovodil, že "povinnému je v daném případě třeba poskytnout ochranu, spočívající v zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť výkon je v rozporu s procesními principy, jež ovládají občanské soudní řízení (§ 1 a 3 o. s. ř.) a řízení o výkon (§ 261 o. s. ř.), i v rozporu s účelem výkonu, neboť soud zákonem ustanoveným způsobem poskytuje ochranu právům (článek 90 Ústavy), a nikoliv protiprávnímu jednání. Byl-li na základě takového (značně společensky nebezpečného) jednání dosud nezjištěné osoby vydán exekuční titul, ačkoliv soudu předložená směnka nebyla pravá (podpis výstavce na ní není jeho pravým podpisem), bylo by v rozporu s ustanovením § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kdyby takovýto směnečný platební rozkaz nebyl kvalifikován za vadný exekuční titul, způsobující nepřípustnost výkonu rozhodnutí, neboť na základě nepravé směnky a jejího udání u soudu povinnému žádná platební povinnost z hlediska hmotného práva nemohla vzniknout. V této souvislosti je třeba poukázat na ustanovení § 175 odst. 1 věty první o. s. ř. a na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 1996 sp. zn. 5 Cmo 466/95, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy číslo 2, ročník 1997, str. 36, s touto právní větou: Podle § 175 odst. 1 o. s. ř. nevydá soud směnečný platební rozkaz, má-li pochybnosti o pravosti předložené směnečné listiny, z nichž pro danou věc vyplývá, že pokud by soud měl vědomost o tom, že mu oprávněný předložil směnku, která nebyla pravá, směnečný platební rozkaz by nevydal".

22. Nejvyšší soud shledal za adekvátní poukaz na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 394/05 ze dne 20. 11. 2007 (N 197/47 SbNU 569) a sp. zn. IV. ÚS 535/05 ze dne 6. 2. 2008 (N 28/48 SbNU 387).

23. V daných souvislostech na prezentované závěry Nejvyššího soudu nelze než navázat, a byť z pohledu podústavního nemusí být jednoznačné, je namístě z nich vyvodit i jinak méně očekávatelné důsledky.

24. Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy v sobě zahrnuje jednak jeden z prvků širšího pojmu spravedlivého řízení - zásadu rovnosti zbraní, která žádá, aby každému účastníku řízení byla dána možnost přednést svoji věc za podmínek, které ho neznevýhodňují ve srovnání s protistranou; dále v sobě zahrnuje právo na kontradiktorní řízení, které opravňuje účastníka řízení dozvědět se o názoru nebo dokumentech protistrany a diskutovat o nich. Ke zhodnocení rozsahu tohoto práva je třeba zohlednit vlastnosti každého řízení (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 7. 2003 ve věci Ernst a další proti Belgii, stížnost č. 33400/96). Tyto principy však nebyly v posuzovaném případě rozhodujícími soudy respektovány.

25. Stěžovatelka se soustřeďuje k argumentaci, že k vydání směnečného platebního rozkazu a následné faktické absenci možnosti seznámit se s existencí tohoto rozhodnutí došlo v důsledku úmyslného a plánovaného jednání osob vně její struktury v rámci organizované snahy o nezákonné vyvedení finančních prostředků z jejího majetku, které vykazuje znaky závažného trestného činu.

26. Pakliže rozhodující soudy ignorovaly v rámci řízení o žalobě na obnovu řízení odpovídající tvrzení stěžovatelky ohledně popsané trestné činnosti, o níž podala řadu konkrétních údajů, neposkytly porušením principu rovnosti zbraní a principu kontradiktorního řízení spravedlivou ochranu jejím základním právům, která jsou zaručena ústavním pořádkem. Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů jsou tak projevem nadměrného formalismu, vychylujícího judikatorní a doktrinární vymezení podmínek novosti tvrzené skutečnosti, resp. novosti nabízeného důkazu mimo jejich skutečný smysl, což mělo za následek odepření spravedlnosti a porušení základního práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 3 a v čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

27. Ústavněprávní argumentace tak nabývá silnějšího významu oproti té, k níž se uchýlily obecné soudy, byť by jinak mohla obstát. Obdobnou metodu hodnocení užil Ústavní soud i v jiných věcech předmětově příbuzných, kupříkladu v nálezech sp. zn. I. ÚS 394/05 ze dne 20. 11. 2007 (viz výše), sp. zn. IV. ÚS 535/05 ze dne 6. 2. 2008 (viz výše) či sp. zn. III. ÚS 468/11 ze dne 9. 2. 2012 (N 30/64 SbNU 319).

28. Spor o "řádnost" doručení směnečného platebního rozkazu, který otevřela ("nešťastně") sama stěžovatelka, za těchto okolností pozbývá na významu.

29. Ústavní soud, aniž by předjímal rozhodnutí obecných soudů po řádně provedeném soudním řízení, ve kterém bude mít stěžovatelka možnost uplatnit svá práva, z výše uvedených důvodů usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2008 č. j. 9 Cmo 119/2008-70 zrušil, a to podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

30. Jen na vysvětlenou se patří zaznamenat, že nezahrnula-li stěžovatelka usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011 č. j. 29 Cdo 824/2010-121 do petitu ústavní stížnosti, nevznikají jí tím nepříznivé důsledky, neboť jde o rozhodnutí jen procesní.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.