III. ÚS 1010/10
III.ÚS 1010/10 ze dne 27. 4. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., zastoupeného JUDr. Dimitriadisem Lazarosem, advokátem se sídlem Horní nám. 12, Vsetín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 12. 8. 2009, č. j. 12 Nc 12/2009-408, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti se stěžovatel "pro porušení práva na spravedlivý a zákonný proces" domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu v Přerově Mgr. Daniela Ševelová není vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené u Okresního soud v Přerově pod sp. zn. 8 C 106/2002.

Z úřední činnosti (ve vazbě na korespondující sdělení stěžovatele, obsažené v ústavní stížnosti) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 14. 10. 2010 proti nyní napadenému rozhodnutí rovněž dovolání; usnesením ze dne 15. 2. 2010, č. j. 26 Cdo 4860/2009-424, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil s odůvodněním, že dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, jež tímto opravným prostředkem napadnout nelze, neboť tomu překáží (neodstranitelný) nedostatek jeho funkční příslušnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud měl jeho námitku podjatosti jmenované soudkyně "akceptovat", neboť "neochránila a neochraňuje jeho vlastnické právo", jelikož - bez ohledu na jeho námitky - přijala k důkazu znalecké posudky, jež pomíjely jím vznesené požadavky a "její jednání ... bylo vedeno jednostranně, neobjektivně a to ve prospěch žalované strany".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Ve vztahu k napadenému rozhodnutí je určující, že podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Je-li mimořádným opravným prostředkem dovolání podané v občanském soudním řízení podle § 236 a násl. o. s. ř., přichází v úvahu (jeho) odmítnutí coby nepřípustného "z důvodů závisejících na ... uvážení" (ve smyslu citovaného § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) - z povahy věci [srov. a contr. § 237 odst. 1 písm. a) nebo b) o. s. ř.] - jen v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (případně přípustného podle jeho obdobného užití podle § 238 odst. 2, § 238a odst. 2 o. s. ř.).

V případě, že dovolací řízení bylo zastaveno pro nedostatek procesní podmínky řízení, pak nutně o prosazení důvodu "závisející na uvážení" jít nemůže, neboť dovolací soud zde - při založení stěžovateli nepříznivého výsledku řízení - prostor pro "uvážení" žádný nemá.

Bylo-li řízení o "dovolání" zastaveno, nesvědčí tedy stěžovateli dobrodiní ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, a proto bylo třeba lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím nižších soudů počítat již od doručení rozhodnutí krajského soudu, v důsledku čehož je ústavní stížnost, podaná až dne 7. 4. 2010 (pakliže dovolání proti němu bylo podáno již 14. 10. 2009), návrhem podaným po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Za těchto okolností nebylo nevyhnutelné vyvozovat důsledky z nedostatku povinného zastoupení stěžovatele (zde z nedostatku doložky, že plná moc advokátu je udělena pro řízení před Ústavním soudem), neboť ani odstranění tohoto procesního nedostatku by se dovozených závěrů nemohlo objektivně jakkoliv dotknout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2010

Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.