II. ÚS 948/12
II.ÚS 948/12 ze dne 24. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky DRACAR CZ a. s., se sídlem Sadová 553/8, Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené Mgr. Radimem Kubicou, advokátem se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno, č. j. OKFK-95-336/TČ-2010-200236 ze dne 15. 6. 2011, vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, sp. zn. 4 VZV 7/2011 ze dne 3. 11. 2011 a vyrozumění státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, sp. zn. 5 NZT 11/2011 44 ze dne 3. 1. 2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 3. 2012, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno, č. j. OKFK-95-336/TČ-2010-200236 ze dne 15. 6. 2011, jímž byly v souladu s ustanovením § 79d odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), zajištěny ve výroku specifikované nemovitosti. Alternativně, pro případ že usnesení policejního orgánu bylo vydáno v souladu s právním pořádkem České republiky, domáhala se stěžovatelka, aby Ústavní soud zrušil "rozhodnutí" Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, sp. zn. 4 VZV 7/2011 ze dne 3. 11. 2011 a "rozhodnutí" Nejvyššího státního zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, sp. zn. 5 NZT 11/2011 44 ze dne 3. 1. 2012, a současně aby rozhodl, že žádosti o vyslovení souhlasu se vkladem vlastnického práva k zajištěným nemovitostem ze dne 26. 10. 2011 se vyhovuje.

Dotčené nemovitosti byly předmětem kupní smlouvy, uzavřené dne 1. 6. 2011 mezi společností BALNEO - RELAX, s. r. o., IČ: 619 43 002, na straně prodávající a stěžovatelkou na straně kupující. Před samotným vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch stěžovatelky však došlo k zajištění těchto nemovitostí. Stěžovatelka se cítí v důsledku toho poškozena, neboť o existenci podezření z páchání trestné činnosti prodávající společností nevěděla a kupní cenu řádně uhradila. Zajištění nemovitostí dle ustanovení § 79d trestního řádu je nucené omezení vlastnického práva, které je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, pročež ani kupujícímu ani prodávajícímu nebyla v tomto případě žádná náhrada přislíbena, natož poskytnuta. Z toho stěžovatelka dovozuje, že rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení byl porušen čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatelky dále nerespektovaly účel ustanovení § 79d trestního řádu s přihlédnutím "k principům demokratického právního státu". Příslušný orgán měl zhodnotit efektivitu svého postupu ve věci, s ohledem na snahy zainteresovaných společností vyřešit dluh, který eviduje stěžovatelka za společností BALNEO - RELAX, s. r. o., tedy přihlédnout k oprávněným zájmům stěžovatelky, namísto, aby jen "automatizovaně formálně" zajistil předmětné nemovitosti. Stěžovatelce takto vzniká škoda na majetku, který "byl zcela neuváženým úkonem zajištěn", a který není v průběhu zajištění spravován s péčí řádného hospodáře.

Stěžovatelka rovněž podala dne 26. 10. 2011 žádost o vydání předchozího souhlasu se vkladem svého vlastnického práva k zajištěným nemovitostem dle § 79d odst. 5 trestního řádu. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, reagoval vyrozuměním vydaným dne 3. 11. 2011 pod sp. zn. 4 VZV 7/2011, kterým žádosti nevyhověl. Stěžovatelkou následně daný podnět k výkonu dohledu byl vyrozuměním státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 3. 1. 2012, vydaným pod sp. zn. 5 NZT 11/2011 44, odložen jako nedůvodný.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzovaném případě k takovému závěru nedospěl.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 téhož předpisu je z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti třeba vyčerpat nejen všechny řádné a mimořádné opravné prostředky, ale rovněž i každý jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Předně, v dané věci proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, expozitura Brno, č. j. OKFK-95-336/TČ-2010-200236 ze dne 15. 6. 2011 byla přípustná stížnost, jež stěžovatelka, jak vyplývá z přiloženého listinného materiálu, neuplatnila. Stěžovatelka má dále možnost domáhat se vrácení kupní ceny za nemovitosti, jejichž vlastnictví nenabyla v důsledku toho, že návrh na vklad práva týkajícího se zajištěných nemovitostí pozbyl své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění těchto nemovitostí (§ 79d odst. 5 trestního řádu). Je třeba trvat na tom, aby stěžovatelka i tuto možnost ochrany svých práv vyčerpala dříve, než se bude dožadovat ochrany cestou řízení o ústavní stížnosti. Z Dohody o vzájemném zápočtu ze dne 1. 6. 2011 je navíc zřejmé, že kupní cena za předmětné nemovitosti nebyla uhrazena penězi, ale zápočtem pohledávky stěžovatelky za společností BALNEO - RELAX, s. r. o. Odstoupením od kupní smlouvy tak stěžovatelka získá zpět svoji pohledávku, kterou měla před uzavřením této smlouvy.

Jelikož stěžovatelka očividně před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny opravné procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích ústavně zaručených práv umožňuje, Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatelky, v části směřující do usnesení policejního orgánu, odmítnout jako nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

K návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud zrušil "rozhodnutí" státního zástupce ve věci vedené pod sp. zn. 4 VZV 7/2011, tzn. vyrozumění státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, ze dne 3. 11. 2011, o tom, jak bylo naloženo s žádostí stěžovatelky na vydání souhlasu se vkladem vlastnického práva k zajištěným nemovitostem dle § 79d odst. 5 trestního řádu, lze uvést, že toto vyrozumění nelze považovat za rozhodnutí, proti kterému by příslušelo právo opravného prostředku a už vůbec ne za rozhodnutí nebo opatření ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Státní zástupce při aplikaci ustanovení § 79d odst. 5 trestního řádu nerozhoduje autoritativně o právech a povinnostech stěžovatelky, nýbrž pouze o tom, zda realizuje svoje oprávnění. Obdobně uvedené platí i pro "rozhodnutí" Nejvyššího státního zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, sp. zn. 5 NZT 11/2011 44 ze dne 3. 1. 2012, jímž byla stěžovatelka informována o odložení jejího podnětu na přezkoumání postupu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, ježto nemůže být posuzováno ani jako rozhodnutí ani jako tzv. "jiný zásah" orgánu veřejné moci do základních práv stěžovatelky. Jedná se o sdělení výsledku určitého administrativního postupu, který není Ústavní soud oprávněn korigovat. Kdyby tak totiž učinil, zasahoval by nepřípustným způsobem do průběhu trestního řízení jako orgán činný v trestním řízení, což mu nepřísluší.

Co se týče žádosti stěžovatelky, aby Ústavní soud vyslovil souhlas se vkladem vlastnického práva k zajištěným nemovitostem dle § 79d odst. 5 trestního řádu, je nutno upozornit, že toto není úkolem a ani v kompetenci Ústavního soudu. K podobnému kroku jsou příslušné toliko orgány, které rozhodly o zajištění, tj. orgány činné v trestním řízení, a Ústavní soud sám jejich konání přikázat nemůže. Pokud by návrhu stěžovatelky vyhověl, překročil by své pravomoci a výrazně by zasáhl do ústavně garantovaného principu dělby moci.

Za daných okolností Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky, ve shora vymezené části, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Vzhledem k důvodům odmítnutí návrhu nepovažoval Ústavní soud za účelné vyzývat stěžovatelku k odstranění vad plné moci, neboť by tím stěžovatelce mohly vzniknout další náklady, které by však na tom, že návrh je věcně neprojednatelný, nemohly ničeho změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.