II. ÚS 74/05
II.ÚS 74/05 ze dne 6. 10. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka a ve věci návrhu Z. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Pokorným, advokátem se sídlem Veverkova 1343/1, Hradec Králové, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. ZT 8/2005,

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadl ústavní stížností, splňující náležitosti dle zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pravomocné usnesení Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. ZT 8/2005-7, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie České republiky v Jičíně, ze dne 6. 1. 2005, pod č. j. ČTS ORJC-656/OOK-2004, jímž byla podle § 159a odst. 2 trestního řádu odložena věc podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 trestního zákona a obecného ohrožení podle § 180 odst. 1 trestního zákona, kterých se měla dopustit I. K. V tomto řízení vystupoval stěžovatel jako osoba poškozená.

Ústavní soud zjistil, že usnesením policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie ČR v Jičíně, ze dne 6.1. 2005, pod č.j. ČTS:ORJC 656/OOK-2004, byla podle ust. § 159a odst. 2 trestního řádu s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. e) odložena věc podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví dle ust. § 224 odst.1, 2 trestního zákona a obecné ohrožení dle ust. § 180 odst. 1 trestního zákona, kterých se měla dopustit I. K., s tím, že případné trestní stíhání je nepřípustné, neboť trestní stíhání nelze zahájit proti tomu, kdo zemřel.

Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné třídenní lhůtě stížnost,ve které uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím policejního orgánu především v tom směru, že nebylo objektivně zjištěno, zda podezřelá osoba vjela na přejezd v době, kdy byla signalizace v chodu a současně stěžovatel napadl závěr šetření inspekce Českých drah s tím, že ve věci měl být vypracován znalecký posudek na příčiny dopravní nehody. Dále stěžovatel poukázal na nesprávné hodnocení důkazů.

Okresní státní zastupitelství v Jičíně dne 13. 1. 2005, pod sp. zn. ZT 8/2005-7, usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) stížnost zamítlo, neboť shledalo, že stížnost nebyla důvodná..Vzhledem k tomu, že I. K. při dopravní nehodě zemřela, bylo trestní stíhání podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu nepřípustné, a proto byl policejní orgán povinen předmětnou věc podle ustanovení § 159a odst. 2 trestního řádu odložit.

Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Okresního státního zastupitelství v Jičíně ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. ZT 8/2005-7 a tvrdí, že v přípravném řízení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces zejména tím, že vyšetřovací orgány neprovedly všechny potřebné důkazy, které mohly objasnit danou věc, nebyly provedeny důkazy, které by sloužily k vyvrácení viny I. K., orgány Policie České republiky zjištěné důkazy selektivně vybíraly, provedené důkazy nesprávně hodnotily a nezabývaly se důležitými skutečnostmi, které mohly mít vliv na posouzení dopravní nehody.

Po přezkoumání ústavní stížností Ústavní soud dospěl k závěru, že ani postupem policejního orgánu Služby kriminální policie a vyšetřování, Policie České republiky v Jičíně, ani postupem Okresního státního zastupitelství v Jičíně, nedošlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

Podle ustanovení § 159a odst. 2 trestního řádu státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání odloží usnesením věc, je-li trestní stíhání nepřípustné podle § 11 odst. 1 trestního řádu. Pojem "odloží" je třeba interpretovat ve smyslu povinnosti ex lege odložit věc, pokud nastane některá z okolností uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 trestního řádu. V ustanovení § 159a odst. 2 trestního řádu není obsaženo "má právo odložit" či "může odložit", a proto je nezbytné vykládat pojem "odloží" na základě jazykového výkladu jakožto zákonnou povinnost státního zástupce nebo policejného orgánu odložit věc usnesením. Není zde tudíž zákonem dáván žádný prostor pro volnou úvahu příslušných orgánů, zda odložit či neodložit věc v případě, že nastane některá ze skutečností uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 trestního řádu, nýbrž věc se obligatorně odloží usnesením.

Podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu nelze trestní řízení zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, proti tomu, kdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. V předmětné věci byla osobou podezřelou ze spáchání výše zmiňované trestné činnosti I. K., která ovšem při dopravní nehodě dne 8. 11. 2004 zemřela. Ve smyslu ustanovení § 159a odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu nebylo možné postupovat jiným způsobem, než jak si počínal policejní orgán. Došlo totiž k naplnění jedné z podmínek nepřípustnosti trestního stíhání ( § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu ), a proto byl policejní orgán povinen ex lege věc usnesením odložit. Vzhledem k tomu, že tak učinil usnesením ze dne 6. 1. 2005, pod č. j. ČTS:ORJC 656/OOK-2004, postupoval v souladu se zákonem.

Výrok policejního orgánu ani procesní postup předcházející vydání napadeného usnesení netrpěl vadami. Proto Okresní státní zastupitelství správně podle ustanovení § 148 odst. 1 písm.c) trestního řádu zamítlo stížnost, neboť shledalo, že nebyla důvodná.

Lze tedy konstatovat, že výše uváděné orgány v projednávané věci postupovaly v souladu se zákonem, kdy naopak, pokud by policejní orgán věc neodložil, byl by takovýto postup v rozporu s literou zákona.

Stěžovatel uvádí porušení práva na spravedlivý proces pouze ve vztahu k předcházejícímu zjišťování, zda osobou důvodně podezřelou je I. K. Zásah do svého ústavně zaručeného práva shledává nikoli v tom, co je právně relevantním předmětem výše uváděných rozhodnutí. Přesto, že je v odůvodnění usnesení policejního orgánu a státního zastupitelství uváděno, že osobou důvodně podezřelou byla I. K. a toto tvrzení je podkládáno zjištěnými a provedenými důkazy, lze považovat uvádění těchto skutečností v takové míře v odůvodnění rozhodnutí za nadbytečné pro předmětnou věc. Usnesení o odložení věci bylo vydáno pouze z toho důvodu, že byla naplněna podmínka ustanovení § 11 odst. 1 písm. e) trestního řádu. Stěžovatel mohl tudíž napadnout daná rozhodnutí z pohledu skutkové stránky věci, anebo z toho důvodu, že byla nesprávně posouzena právní stránka. V předmětné věci ovšem byla skutková i právní stránka posouzena správně. Stěžovatel de facto polemizuje ve své stížnosti pouze s tou částí odůvodnění, která se týká konstatování, že osoba důvodně podezřelá je I. K., nenapadá ovšem pro danou věc právně relevantní předmět rozhodnutí. V této souvislosti je možné konstatovat, že usnesení o odložení věci samo o sobě nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Proto pokud by vyšly najevo nové skutečnosti, které by odůvodňovaly pokračovat v prověřování, vydal by státní zástupce pokyn policejnímu orgánu, aby v prověřování pokračoval, anebo by policejní orgán z vlastní iniciativy či na jiný podnět opět pokračoval v řízení. Pokud by tedy měl stěžovatel zájem na tom, aby se v trestním řízení objasnila skutečnost, kdo zavinil nehodu a domníval se, že to nebyla I. K., mohl by dát podnět k trestnímu stíhání.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny základních práv a svobod, není možné vykládat tak, že se garantuje úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno právo na rozhodnutí podle jeho názoru. Je mu zajišťováno právo na spravedlivé řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Vzhledem k tomu, že výše uváděné orgány postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu, jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny, a svůj postup řádně odůvodnily, nemůže Ústavní soud učinit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. V projednávané věci tudíž byla dodržena pravidla, umožňující spravedlivý proces.

Jelikož Ústavní soud v daném případě, jak již bylo konstatováno, nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, nezbylo než ústavní stížnost považovat za návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomu Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. října 2005

Jiří Nykodým předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.