II. ÚS 733/05
II.ÚS 733/05 ze dne 11. 5. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele L. Ž., zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké nám. 29, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2005, čj. 25 Co 287/2005-100, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, t a k t o:

Návrh se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, a to s odkazem na údajné porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové, OP 492/2005, z něhož zjistil následující:

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 1. 2005, čj. Nc 308/2003-73, svěřil nezl. J. Ž., syna stěžovatele, do výchovy matky jak za trvání manželství, tak pro dobu po rozvodu, otci uložil povinnost přispívat na výživu dítěte částkou 1.200,- Kč měsíčně počínaje 1. 7. 2003 i po právní moci rozsudku rozvodu manželství a povinnost zaplatit nedoplatek na výživném a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem ze dne 19. 10. 2005, čj. 25 Co 287/2005-100, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. Z odůvodnění obou uvedených rozhodnutí plyne, že na základě zjištěného skutkového stavu obecné soudy shodně dospěly k závěru, že je v zájmu nezletilého, aby byl svěřen do výchovy matce, která o něj od narození pečuje a v jejíž výchově nebyly shledány žádné nedostatky, když nezletilý bydlí s ní, polorodým bratrem a prarodiči od narození v rodinném domě a toto místo považuje za svůj domov. I ze znaleckého posudku vyplynulo, že není v zájmu nezletilého tento stav měnit. Soudy nezpochybnily dobrý vztah otce k nezletilému a naopak také samy poukázaly na nezbytnost jeho rozvíjení a co nejširšího styku, přičemž vzaly v úvahu, že tento matka umožňuje.

Stěžovatel napadá závěry odvolacího soudu v projednávané ústavní stížnosti. Tvrdí, že uvedený soud nezohlednil všechny provedené důkazy a nevyhověl návrhům na provedení dalších, zejm. revizního znaleckého posudku. V původním znaleckém posudku totiž mělo dojít k pochybením (ty stěžovatel spatřuje v tom, že již dne 18. 2. 2004, tj. před výslechem matky a nezletilého znalec sdělil své stanovisko, že lepší výchovné prostředí bude u matky, přičemž k tomu nemohl mít objektivní informace; dále odmítá, že by toto stanovisko akceptoval, jak uvádí znalec ve svém znaleckém posudku) a po vypracování znaleckého posudku nastaly ve vztahu k nezletilému závažné skutečnosti, které znalec nemohl znát (matka navázala vztah s přítelem, který údajně upřednostňuje před péčí o dítě; dítě bylo přestěhováno z ložnice, v němž spalo s matkou, o prázdninách bylo týden samo u prarodičů, což všechno těžce nese; vzhledem k situaci v rodině se cítí osamocené). Došlo i k nesprávnému právnímu zhodnocení toho, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do výchovy. Stěžovatel se domnívá, že dítě mělo být svěřeno do jeho péče, neboť matka nemá dostatek času, aby se o něj starala. Soud též přecenil vztah k polorodému bratrovi, který má vzhledem ke svému věku zcela jiné záliby a s mladším bratrem si nehraje. Stěžovatel naopak je připraven veškerý svůj volný čas věnovat dítěti a domnívá se, že od doby zkoumání znalcem jsou výchovné schopnosti stěžovatele na vyšší úrovni než u matky.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Přestože Ústavní soud dle své ustálené judikatury zastává názor, že je zásadně věcí obecného soudu zvážit podmínky svěření dítěte do výchovy jednoho či druhého rodiče (viz např. I. ÚS 48/04, II. ÚS 554/04, III. ÚS 100/03 nebo IV. ÚS 60/04), zabýval se v daném případě především otázkou, zda odvolací soud při rozhodování, resp. při aplikaci zákonných ustanovení, neporušil současně s "jednoduchým právem" i některou z ústavních kautel, kterážto podmínka představuje důvod přezkumu rozhodovací činnosti obecného soudu Ústavním soudem.

K stěžovatelovým námitkám stran hodnocení důkazů obecnými soudy, resp. neprovedení jím navrhovaných důkazů, Ústavní soud nejprve uvádí, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústavy ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle § 132 o. s. ř., hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. dle § 120 o. s. ř. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv. V projednávaném případě obecné soudy provedly zjevně dostatečné dokazování, z něhož bylo možné zjistit skutkový stav. Soud prvého stupně se zároveň náležitě vypořádal i s návrhem na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem, přičemž jeho vypracování v odvolacím řízení již stěžovatel ani nenavrhoval. Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadeným rozhodnutím i rozhodnutím mu předcházejícím konstatuje, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny. Soudy obou stupňů vycházely ve svých rozhodnutích ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry, přičemž tyto závěry jsou řádně v odůvodnění jejich rozhodnutí zdůvodněny. Námitky stran nedostatku znaleckého posudku, které stěžovatel uvádí, nelze považovat za námitky, jež by mohly svědčit o porušení práv stěžovatele. Je zjevné, že znalec při svém úsudku, který předestřel otci, mohl vycházet z vyšetření otce samého a z údajů ve spisu. Šlo současně jen o dílčí bod komplexního znaleckého posudku. Z tohoto pohledu tedy daná námitka není relevantní. Stejně tak není důvodná námitka, týkající se současného partnerského života matky. Stěžovatel daným způsobem argumentoval již v odvolacím řízení, daná skutečnost byla předmětem jednání před daným soudem a ten jej jistě vzal v úvahu. Skutečnost, že přesto rozhodl uvedeným způsobem, taktéž nelze označit za vybočení z mezí ústavnosti, ale pouze za rozhodnutí v mezích soudcovské nezávislosti, jež je důsledkem volného hodnocení důkazů.

Argumentace předestřená stěžovatelem v ústavní stížnosti je ve své podstatě spíše nesouhlasnou polemikou s hodnocením důkazů provedených obecnými soudy, s cílem zvrátit rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, což samo o sobě staví Ústavní soud do role, která mu nepřísluší. Rozhodnutí soudu o svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů obecně nepředstavuje vyloučení práva dítěte na péči obou rodičů, stejně jako nevylučuje právo rodiče, jemuž dítě nebylo svěřeno, na jeho výchovu a péči, i když za použití jiných forem. Stěžovateli se tedy nepodařilo porušení svých práv zaručených na ústavní úrovni prokázat a jeho tvrzení o porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny zůstalo neopodstatněné.

Ze shora uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2006

S t a n i s l a v B a l í k, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.