II. ÚS 728/05
II.ÚS 728/05 ze dne 18. 4. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


II. ÚS 728/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Jiřího Nykodýma a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti D. S., právně zastoupeného Mgr. Jaromírem Hladíkem, advokátem se sídlem tř. 17. listopadu 623, Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 15. 11. 2005, sp. zn. 13 To 434/2005,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného usnesení, neboť má za to, že obecný soud svým postupem zasáhl do jeho základních práv a svobod garantovaných ustanovením čl. 8 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a také čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR.

Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 3 T 175/2005, byl stěžovatel podle § 71 odst. 5 trestního řádu ponechán ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu a podle § 72 odst. 3 trestního řádu byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Proti tomuto usnesení podal ihned po jeho vyhlášení stížnost, která byla krajským soudem zamítnuta jako nedůvodná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení okresního soudu bylo vyhlášeno při hlavním líčení dne 1. 11. 2005, písemné vyhotovení bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 11. 11. 2005. Krajský soud v Hradci králové, pobočka Pardubice, však o stížnosti podané stěžovatelem rozhodl již dne 15. 11. 2005, aniž by vyčkal na její odůvodnění podané prostřednictvím obhájce stěžovatele, který odůvodnění podal na Okresní soud v Pardubicích dne 14. 11. 2005, tedy třetí den po doručení usnesení soudu I. stupně.

Stěžovatel je přesvědčen, že krajský soud měl při rozhodování o stížnosti proti usnesení okresního soudu vyčkat na písemné odůvodnění. Opačné stanovisko by znamenalo krácení jeho práv jako obviněného v podobě nemožnosti vyjádřit se ke všem skutečnostem souvisejícím s jeho obviněním, neboť teprve na základě doručení písemného vyhotovení usnesení okresního soudu se mohl vyjádřit ke všem skutečnostem, o něž soud opřel své rozhodnutí.

Nad rámec ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces i při doručování písemného vyhotovení usnesení krajského soudu. Toto rozhodnutí bylo okresnímu soudu, jehož prostřednictvím se doručovalo, doručeno dne 23. 11. 2005, stěžovateli a jeho obhájci však bylo doručeno až při hlavním líčení dne 6. 12. 2005. Z této skutečnosti stěžovatel usuzuje, že mu byla bezdůvodně prodloužena doba, po kterou nemůže stěžovatel a jeho obhájce podat novou žádost o propuštění z vazby.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, který uvedl, že usnesení okresního soudu bylo vyhlášeno v přítomnosti stěžovatele i jeho obhájce a státního zástupce u hlavního líčení a stěžovatel proti němu podal přímo do protokolu stížnost, zatímco státní zástupce se práva stížnosti vzdal. Jestliže bylo usnesení oznámeno vyhlášením, pak třídenní lhůta pro podání stížnosti běžela právě od oznámení usnesení u hlavního líčení a obhájce mohl odůvodnění stížnosti uvést buď přímo do protokolu, nebo ve lhůtě do tří dnů od vyhlášení usnesení. Krajský soud rozhodl o stížnosti v neveřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2005 od 08.15 do 08.30 hodin a teprve poté dne 15. 11. 2005 ve 13.30 hodin bylo na podatelnu krajského soudu doručeno písemné odůvodnění stížnosti, které podal obhájce stěžovatele u okresního soudu dne 14. 11. 2005 v 9.55 hodin. Lhůta pro podání stížnosti v tomto případě uplynula dne 4. 11. 2005 a v této lhůtě obhájce stěžovatele stížnost blíže neodůvodnil. Obsah podané stížnosti však neměl žádný vliv na rozsah přezkumné povinnosti ve smyslu § 147 trestního řádu a nedostatek odůvodnění nemohl být ani důvodem pro její odmítnutí.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a nic nebrání posouzení její důvodnosti.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.

Z obsahu ústavní stížnosti, předložených rozhodnutí a vyžádaného spisového materiálu vyplývá, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata stěžovatelovy ústavní stížnosti spočívá v kritice procesního postupu stížnostního soudu, který projednal jeho stížnost proti usnesení okresního soudu dříve, než byla blíže odůvodněna.

V § 135 trestního řádu je upraveno vyhlášení usnesení, na něž se jinak přiměřeně užije ustanovení § 128 trestního řádu o vyhlášení rozsudku. Vyhlášení usnesení představuje vedle doručení opisu rozhodnutí jednu z forem oznámení usnesení ( § 137 odst. 1 trestního řádu ). Vyhlašují se pouze ta usnesení, která byla učiněna soudem v některé z forem jeho zasedání nebo kterýmkoli orgánem činným v trestním řízení (včetně soudu) při úkonu (úkonu trestního řízení). V daném případě bylo usnesení Okresního soudu v Pardubicích vyhlášeno při hlavním líčení konaném dne 1. 11. 2005, kterého se účastnil jak stěžovatel, tak jeho obhájce. Podle protokolu o hlavním líčení bylo usnesení vyhlášeno s odůvodněním a s poučením o právu stížnosti. Tímto vyhlášením tak bylo usnesení oznámeno podle § 137 odst. 1 a 3 trestního řádu, a třídenní lhůta k podání stížnosti proti rozhodnutí se počítala od tohoto oznámení (§ 143 odst. 1 trestního řádu). Předkládací zpráva spolu se spisem byla předána krajskému soudu dne 9. 11. 2005 a veřejné zasedání proběhlo dne 15. 11. 2005.

Námitky, podle nichž bylo stěžovateli upřeno právo na obhajobu tím, že krajský soud přezkoumal napadené usnesení okresního soudu ještě před doručením odůvodnění stížnosti, které podle jeho názoru podal obhájce ve lhůtě pro podání stížnosti, nemohou obstát. Důvody rozhodnutí okresního soudu byly při jeho vyhlašování sděleny. Tím, že obhájce neměl možnost před rozhodnutím o stížnosti sdělit soudu kvalifikované důvody pro její podání, nemělo vliv na přezkoumání správnosti rozhodnutí. V tomto případě se uplatňuje tzv. omezený revizní princip, a zákonem nejsou stanoveny ani striktní formální požadavky na obsahovou náplň tohoto opravného prostředku, zejména není nezbytné, aby stížnost byla odůvodněna. Z ustanovení § 147 trestního řádu plyne, že stížnostní orgán (soud) přezkoumá z podnětu stížnosti všechny výroky napadeného usnesení ze všech hledisek přicházejících v úvahu, ať již byly stížností napadeny nebo nikoli, stejně jako správnost postupu řízení, které předcházelo napadenému usnesení. Stížnostní orgán je povinen přezkoumat napadené usnesení v celé jeho šíři a nemůže se omezit jenom na event. námitky uplatněné stěžovatelem. Tak tomu bylo i v posuzovaném případě, což vyplývá i z obsahu odůvodnění usnesení krajského soudu.

Námitka stěžovatele, že prodlevou při doručení písemného vyhotovení usnesení krajského soudu o zamítnutí jeho stížnosti proti usnesení soudu I. stupně došlo k prodloužení lhůty pro opakovanou žádost o propuštění z vazby podle § 72 odst. 3 trestního řádu, není důvodná. Dle cit. ustanovení může obviněný opakovat žádost o propuštění z vazby až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, nabylo právní moci jeho vyhlášením dne 15. 11. 2005 (§ 140 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu), a od tohoto vyhlášení je třeba odvíjet také čtrnáctidenní lhůtu pro možné opakování žádosti o propuštění z vazby.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že obecný soud napadeným usnesením neporušil žádné z ústavně zaručených práv stěžovatele, a proto ustavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2006

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.