II. ÚS 685/05
II.ÚS 685/05 ze dne 25. 4. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Doc. Ing. P. G., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. 35 T 15/2001, a proti postupu Krajského soudu v Ostravě v řízení, vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 35 T 15/2001, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 9. 12. 2005, se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 14 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud uložil Krajskému soudu v Ostravě, aby nepokračoval v průtazích řízení, vedeném pod sp. zn. 35 T 15/2001, a aby neprodleně a urychleně v této věci jednal, a dále aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o konání trestního řízení proti stěžovateli jako proti uprchlému. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh trestního řízení, vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 15/2001. Má za to, že toto řízení, zahájené proti němu sdělením obvinění dne 23. 2. 2000, trvá zjevně nepřiměřeně dlouho, výhradně v důsledku nečinnosti soudu, i s ohledem na nezpůsobilost soudu zajistit v přiměřené časové lhůtě důkaz, který si sám vyžádal, totiž znalecký posudek zpracovávaný znaleckým ústavem A-CONSULT Plus, s.r.o., Praha. Skončení řízení nelze dle stěžovatele očekávat v reálném čase. Stěžovatel uvádí, že ve věci průtahů v řízení nepodal podnět ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., neboť se domnívá, že takový postup je s ohledem na důvody průtahů v řízení zcela bezpředmětný. Nedomnívá se ani, že by takový postup měl být považován za postup ve smyslu ustanovení § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě stěžovatel uvádí, že se o něm dozvěděl až dne 4. 11. 2005 v souvislosti s návštěvou dcery u obhájce. Má za to, že ústavní stížnost v této části je podána ve stanovené lhůtě dle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. Postup soudu, který jej stíhá jako uprchlého, aniž jsou pro to splněny zákonné podmínky, neboť na území USA pobývá legálně, označuje za nezákonný a protiústavní.

Z obsahu ústavní stížnosti a k ní připojeného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je obžalobou Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě, ze dne 24. 8. 2001, sp. zn. 4 VZv 1/2000, společně s dalšími osobami stíhán pro tři trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 trestního zákona a pro trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona. U Krajského soudu v Ostravě se v této věci opakovaně za přítomnosti stěžovatele konala hlavní líčení. Počínaje 8. 9. 2003 se stěžovatel k hlavním líčením nedostavoval. Dne 4. 1. 2005 vydal soud napadené usnesení, jímž rozhodl, že trestní stíhání bude proti stěžovateli nadále vedeno jako proti uprchlému. V jeho odůvodnění uvedl, že na stěžovatele byl dne 17. 12. 2003 vydán příkaz k zatčení, neboť se nedařilo zajistit jeho účast u hlavního líčení. Tento příkaz nebyl do dne rozhodnutí soudu realizován, dle zpráv Policie ČR nebyl pobyt stěžovatele dosud vypátrán. Dle sdělení Interpolu Washington v USA bylo prověrkou v příslušných evidencích zjištěno, že stěžovatel by se mohl zdržovat ve státě Illinois. Tento údaj ovšem nebyl sdělen jednoznačně a nebyla ani uvedena jeho bližší adresa. Soud proto dospěl k závěru, že stěžovatel, jenž věděl, že se proti němu vede trestní řízení, které není doposud skončeno, se tomuto řízení vyhýbá tím, že se skrývá či uprchl do ciziny.

Dotazem u Krajského soudu v Ostravě Ústavní soud zjistil, že napadené usnesení o konání trestního řízení proti stěžovateli jako proti uprchlému bylo obhájci stěžovatele JUDr. Tomáši Chovancovi doručeno dne 7. 1. 2005. Tuto skutečnost ověřil z připojené doručenky, potvrzující převzetí uvedeného usnesení.

Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci ovšem stěžovatel všechny dostupné procesní prostředky nevyčerpal.

K tomu, aby ústavní stížnost v části, brojící proti průtahům Krajského soudu v Ostravě v jeho trestním řízení, mohla být Ústavním soudem meritorně projednána, je nutné, aby stěžovatel před jejím podáním postupoval ve smyslu ustanovení § 174a) zákona č.6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), což stěžovatel, jak sám uvádí v ústavní stížnosti, neučinil.

Ústavní soud nemůže přisvědčit názoru stěžovatele, že postup dle ustanovení § 174a) zákona o soudech a soudcích by neměl být považován za prostředek ve smyslu ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud sice v minulosti, s ohledem na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou zákona o soudech a soudcích, provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona odstranila dřívější neúčinnost stížnosti, a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, IV. ÚS 259/04, III. ÚS 588/04, II. ÚS 32/06). Za dané situace je třeba ústavní stížnost v této části hodnotit jako návrh nepřípustný.

Pouze nad rámec výše uvedeného je nutno uvést, že tvrzené průtahy soudu v souvislosti se zajištěním důkazu - znaleckého posudku - již netrvají, a nejsou tudíž aktuální, neboť, jak bylo ověřeno u Krajského soudu v Ostravě, příslušný znalecký ústav už vypracovaný znalecký posudek i se spisovým materiálem soudu odevzdal.

Rovněž v části, v níž stěžovatel navrhuje zrušit usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo rozhodnuto o konání trestního řízení proti němu jako proti uprchlému, je ústavní stížnost nepřípustná a nadto opožděně podaná.

Stěžovatel, který má za to, že u něj nejsou dány důvody pro postup dle § 302 a násl. trestního řádu, má totiž k dispozici procesní prostředek k ochraně svých práv, neboť novela trestního řádu, provedená zákonem č. 265/2001 Sb., stanoví výslovně postup v situaci, kdy důvody pro konání řízení proti uprchlému pominou. Reaguje tím zejména na požadavek Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zabezpečit i v tomto řízení právo obviněného na řádný proces. Stěžovatel se tak může domáhat znovuprovedení důkazů, které byly prováděny v řízení, konaném proti němu jako proti uprchlému, a pro případ, že by řízení proti němu jako proti uprchlému skončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, může se domáhat zrušení takového rozsudku a znovuprovedení hlavního líčení v celém rozsahu (srov. § 306a trestního řádu). Při novém provádění důkazů tak může plně uplatnit svá procesní práva, zvláště pak právo na obhajobu.

Ústavní soud nadto považuje ústavní stížnost v této části za opožděně podanou. Jedním z principů řízení o ústavních stížnostech je princip minimalizace zásahů do stability pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci. Tento princip je vyjádřen ve stanovení lhůty pro podání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3, věta před středníkem). V projednávané věci je takovým rozhodnutím samotné napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, proti němuž zákon nepřipouští žádný opravný prostředek. Toto usnesení bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 7. 1. 2005. Obhájce, který má v daném řízení stejná práva jako stěžovatel (§ 304 trestního řádu), ovšem ve stanovené lhůtě ústavní stížnost nepodal. Ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, o něž stěžovatel opírá včasnost podání ústavní stížnosti, se na projednávaný případ nevztahuje, neboť, jak je uvedeno výše, zákon v daném případě stěžovateli procesní prostředek k ochraně jeho práv poskytuje.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) odmítnout jako návrh nepřípustný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2006



S t a n i s l a v B a l í k , v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.