II. ÚS 677/05
II.ÚS 677/05 ze dne 23. 3. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem, AK se sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 24 Nc 2001/2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení shora označeného usnesení, jímž Okresní soud v Karlových Varech ve výroku I. odmítl jeho námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydanému soudním exekutorem Mgr. Luďkem Němcem dne 23. 2. 2005, pod č. j. 55 EX 23/05-8. V odůvodnění usnesení soud uvedl, že námitky stěžovatele v řízení o exekuci oprávněného, byly podány osobou neoprávněnou. Výrok napadeného příkazu ukládá povinnosti povinné osobě a v žádném případě se nedotýká právní sféry oprávněného.

Stěžovatel v ústavní stížnosti s právním závěrem soudu polemizuje. Tvrdí, že podle ustanovení § 88 odst. 3 exekučního řádu může podat námitky nejenom povinný, ale i oprávněný, a proto se domnívá, že mu bylo v řízení upřeno rovnoprávné postavení.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 88 odst. 3 exekučního řádu může účastník řízení podat u exekutora proti příkazu k úhradě nákladů exekuce námitky do 3 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15ti dnů. Rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek. Podle ustanovení § 52 odst. 1 exekučního řádu se použijí pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") , nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle ustanovení § 201 o.s.ř. může účastník řízení napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Přípustnost odvolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií (odvolání je či není přípustné jako takové), která se zásadně neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost odvolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení § 218 odst. 1 písm. b) o .s. ř. - odvolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, jejž soud (v daném případě exekutor) pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy odvolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyplývá, je-li způsobená újma na základě odvolání odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší, případně změní (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28). Příkaz k úhradě nákladů exekuce uložil povinnost zaplatit tyto náklady povinné, která proti němu rovněž podala námitky, které byly okresním soudem zamítnuty. Stěžovateli tímto příkazem žádná újma způsobena nebyla, ani způsobena být nemohla; z pohledu ustanovení § 201 o. s .ř. tedy v souzené věci odvolání subjektivně přípustné nebylo a okresní soud správně tyto námitky odmítl (srov. § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.).

Ústavní soud připomíná, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či dokonce správnost rozhodnutí a jeho zásah by byl namístě pouze tehdy, pokud by při aplikaci a interpretaci normy jednoduchého práva zjistil pochybení mající ústavně právní relevanci. K takovým pochybením dochází v případech konkurence norem jednoduchého práva, kdy ve věci aplikovaná norma sledující určitý ústavně chráněný účel z pohledu proporcionality nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu v případech konkurence interpretačních alternativ, kdy jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné, určité, normy jednoduchého práva, nebo v případech svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem. Projednávaná věc není pod žádný z uvedených případů podřaditelná.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. března 2006

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.