II. ÚS 672/05
II.ÚS 672/05 ze dne 6. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. Š., zastoupené Mgr. Milanem Kachlíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Ptašinského 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. června 2002, č. j. 12 Co 265/2002-58, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2001, č. j. 13 C 106/2000-37, takto:

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud obdržel dne 1. prosince 2005 (dáno k poštovní přepravě dne 30. listopadu 2005) ústavní stížnost stěžovatelky, kterou brojila proti v záhlaví citovaným rozhodnutím. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2001, č. j. 13 C 106/2000-37, byla žalované (stěžovatelce) uložena povinnost zaplatit žalobci (Dopravní podnik hl. města Prahy, a. s.) částku 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Současně jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2302 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce. Následné odvolání žalované bylo odmítnuto jako nepřípustné, neboť se jednalo o věc, u které peněžní plnění nepřevyšovalo částku 2000 Kč. Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která podle kogentního ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V dané věci představuje rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž zákon k ochraně práva poskytuje, již prvostupňový rozsudek Okresního soudu v Olomouci. Ze sdělení Okresního soudu v Olomouci a z kopie napadeného rozsudku se podává, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. prosince 2001. Z toho vyplývá, že nejpozději tímto dnem bylo uvedené rozhodnutí doručeno stěžovatelce. Nejpozději od tohoto dne počala běžet zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 30. listopadu 2005 je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána opožděně. I pokud by se lhůta pro podání ústavní stížnosti počítala od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (toto usnesení nabylo právní moci 17. října 2002), jednalo by se o rovněž o opožděné podání. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 6. prosince 2005

Jiří Nykodým, v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.