II. ÚS 664/05
II.ÚS 664/05 ze dne 19. 1. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele F. O., o návrhu ze dne 28. 11. 2005, takto :
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 29. 11. 2005, obrátil na Ústavní soud se žádostí zejména o přezkum postupu Městského soudu v Praze v řízení, vedeném pod sp.zn. 7 Ca 260/2003.

Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti dle ustanovení § 30 odst.1 a § 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl navrhovatel vyzván k odstranění vad svého podání ve lhůtě 20 dnů. Tento přípis byl navrhovateli doručen oproti podpisu dne 19. 12. 2005.

Navrhovatel přípisem ze dne 20. 12. 2005 sdělil, že k Ústavnímu soudu zaslal řadu podání, a není mu tedy jasné, které jeho věci se uvedená výzva Ústavního soudu týká. Požádal proto Ústavní soud o upřesnění. Obsahem přípisu byla dále navrhovatelova polemika v otázce zákonných náležitostí podání k Ústavnímu soudu, o nichž byl výzvou vyrozuměn. Vyslovil mimo jiné pochybnosti o určení advokáta Českou advokátní komorou. Ústavní soud proto přípisem ze dne 2. 1. 2006 navrhovatele vyrozuměl o prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 10 dnů od jejího doručení a současně požádal Českou advokátní komoru, aby, pokud se na ni navrhovatel obrátí, mu advokáta určila, aby právo navrhovatele na právní pomoc v řízení před Ústavním soudem bylo ošetřeno. Přípis Ústavního soudu byl navrhovateli doručen dne 5. 1. 2006 do vlastních rukou. Navrhovatel pak Ústavnímu soudu zaslal přípis, v němž znovu rozvedl své úvahy o posuzované věci, z něhož nicméně nevyplývá, že by vyvinul jakékoli úsilí si povinné právní zastoupení v dané kauze obstarat.

Ústavní soud konstatuje, že dne 16. 1. 2006 marně uplynula prodloužená soudcovská lhůta určená k odstranění vytčených vad podání, aniž je navrhovatel přes poučení o možných následcích odstranil.

Ústavní soud při posouzení případu přihlédl k tomu, že navrhovateli byly výše uvedenou výzvou Ústavního soudu vytčeny vady jeho podání, přičemž byla zdůrazněna zejména jeho povinnost plynoucí z ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, na základě speciální plné moci. Navrhovatel byl informován, že citovaný zákon neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, má možnost obrátit se na Českou advokátní komoru (pobočka Brno, nám. Svobody 84/15, 602 00 Brno) se žádostí o určení advokáta. Ústavní soud požádal Českou advokátní komoru, aby v případě, že se na ni navrhovatel obrátí, mu advokáta určila. Navrhovatel byl dále upozorněn, že pokud vytčené vady podání nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude návrh bez dalšího dle § 43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Navrhovatel však žádné kroky k zajištění svého právního zastoupení nepodnikl, resp. o nich Ústavní soud ve lhůtě k tomu stanovené nevyrozuměl.

Přestože bylo zajištěno navrhovatelovo právo na právní pomoc, vytčené vady jeho podání nebyly ve lhůtě k tomu stanovené odstraněny.

Nad rámec Ústavní soud uvádí, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a stojí tedy mimo soustavu obecných soudů. V řízení o ústavních stížnostech se zabývá posouzením případných dotčení v rovině ústavní, nikoli zákonné, řízení má proto řadu specifik. Povinná účast advokáta při zpracování ústavní stížnosti má předně zabezpečit splnění zákonem stanovených náležitostí, k nimž patří kvalifikované vyhodnocení skutečností, které signalizují porušení ústavnosti, včetně označení dotčených ústavně zaručených práv. Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem lze spatřovat i ve snaze garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení a omezit zbytečná podání. Ústavní soud se naznačenou otázkou opakovaně zabýval (srov. stanovisko Pl.ÚS-st-1/96, usnesení II. ÚS 141/97, usnesení III. ÚS 296/97 a další). Na opodstatněnost zákonné úpravy povinného právního zastoupení ve své judikatuře opakovaně poukazuje.

Za této situace, kdy navrhovatel i přes poučení o možných následcích vady svého podání ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud jeho návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2006

S t a n i s l a v B a l í k soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.