II. ÚS 62/10
II.ÚS 62/10 ze dne 28. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1) Ing. B. Ď. a 2) J. J., obou zastoupených Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem Advokátní kanceláře JANSOVÁ - VEVERKA, se sídlem v Kladně, proti zásahu Vězeňské služby České republiky, za účasti Vězeňské služby České republiky, jako účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. ledna 2010 se stěžovatelé domáhají toho, aby bylo vysloveno, že účastnice řízení porušila jejich základní práva zakotvená v čl. 8 a čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že nevyhověla jejich žádosti o uzavření manželství ve Věznici Valdice. Dále se domáhají toho, aby bylo účastnici řízení uloženo, aby v uvedeném porušování základních práv a svobod nepokračovala.

2. Stěžovatelé konkrétně rekapitulují, že dne 8. července 2009 požádali ředitele Věznice Valdice o uzavření manželství v objektu věznice. To bylo odmítnuto dopisem ze dne 14. července 2009 s tím, že na to neexistuje právní nárok, a že mezi žadateli není dlouhodobě udržovaný vztah.

3. Stěžovatelé jsou toho názoru, že odsouzenému výkonem trestu odnětí svobody není odňato právo na rodinný život, které je garantováno ústavním pořádkem a není uvedeno v ustanovení § 27 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, které taxativně vypočítává práva a svobody, která jsou odsouzenému k trestu odnětí svobody omezena. Právo na uzavření manželství tedy vyvozují i z toho, že jim to zákon nezakazuje. Považují za nepřípadný odkaz na možnost uzavřít manželství v zastoupení, protože odsouzený "má jistě právo" zúčastnit se tohoto důležitého obřadu osobně. Stěžovatelé současně poukazují na to, že dne 2. září 2009 podali prostřednictvím svého zástupce žádost státnímu zástupci o přezkum postupu ředitele věznice, avšak o jejím vyřízení nebyli dosud vyrozuměni.
4. Ačkoliv je stěžovateli tvrzeno, že došlo k zásahu do jejich základních práv podle čl. 8 a čl. 12 Úmluvy, směřuje jejich argumentace toliko proti sdělení ředitele Věznice Valdice, že jim neumožní svatební obřad v prostorách věznice. Jedná se tudíž toliko o argumentaci ve vztahu k základnímu právu podle čl. 12 Úmluvy, které chrání právo uzavřít manželství, jehož podstata je odlišná od práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy (rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dickson proti Spojenému království č. 44362/04 ze dne 4. prosince 2007, § 57). Výkon práva uzavřít manželství má společenské, osobní a právní důsledky. Podléhá zákonům, avšak z nich vyplývající restrikce nemohou toto právo omezit takovým způsobem nebo v takové míře, jež by zasáhly jeho samotnou podstatu (rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ve věci F. proti Švýcarsku č. 11329/85 ze dne 18. prosince 1987, § 32; rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Goodwin proti Spojenému království č. 28957/95 ze dne 11. července 2002, § 99; aj.). Nic takového se však v posuzovaném případě nestalo.

5. Stěžovatelé porušení svého základního práva spatřují stručně řečeno v tom, že jim nebylo umožněno uspořádat svatební obřad v prostorách věznice, jak již bylo uvedeno výše. Touto exekutivní restrikcí však v žádném případě nebylo stěžovatelům zabráněno v tom, aby v souladu se zákonem o rodině manželství přesto uzavřeli, o čemž svědčí výslovný odkaz ředitele věznice na možnost uzavřít manželství prostřednictvím zástupce a konkrétní informace, jak v tomto směru postupovat. Jinými slovy nebyla zasažena podstata práva uzavřít manželství. V této souvislosti je možné uvést, že omezením osobní svobody v důsledku uložení trestu odnětí svobody nepochybně dochází k zásahu do vícero základních práv než jen do osobní svobody zaručené v čl. 8 Listiny, a to přímo úměrně k tomu, nakolik je výkon či uplatňování ostatních základních práv a svobod ovlivněno omezením osobní svobody. Obecně je třeba vyjít z toho, že omezení osobní svobody v souladu s ústavním pořádkem (čl. 8 odst. 2, 5 a 6 Listiny) dodává ústavněprávní opodstatněnost omezení jiných základních práv a svobod natolik, nakolik je v důsledku omezení osobní svobody nelze vykonávat či uplatňovat. To platí i pro stěžovateli uplatněné právo na uzavření manželství, které nutně musí mít jiný rozsah u osoby na své svobodě neomezené než u osoby, která byla na osobní svobodě omezena.

6. Dlužno dodat, že v konečném důsledku o svatbě manželů bude tak jako tak rozhodovat nikoliv ředitel věznice, nýbrž určitý matriční úřad, do jehož pravomoci spadá rozhodnutí o místě uzavření manželství (§ 4 odst. 4 zákona o rodině), resp. orgán církve nebo náboženské společnosti, mělo-li by se jednat o církevní sňatek (§ 4a odst. 2 zákona o rodině). Aniž by hodlal Ústavní soud vstupovat do pravomoci posledně uvedených orgánů, nebo nahrazovat jejich rozhodnutí, lze v situaci stěžovatelů spíše spatřovat důležité důvody pro povolení uzavřít manželství v zastoupení, podle § 9 odst. 1 zákona o rodině, nežli důvody pro uzavření manželství na místě veřejnosti nepřístupném (srov. § 3 odst. 2 zákona o rodině), jímž věznice nepochybně je. Nelze totiž souhlasit s názorem, že by veřejnost prohlášení o vstupu do manželství mohla být dána již jen účastí oddávajícího, matrikáře a svědků při obřadu (viz Hrušáková, M.: Zákon o rodině/Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s 13), protože přítomnost těchto osob je právním řádem vyžadována vedle požadavku veřejnosti a slavnostnosti obřadu.

7. Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelů, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2010

Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.