II. ÚS 617/05
II.ÚS 617/05 ze dne 14. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti D. Š., zastoupené Mgr. Ondřejem Mičaníkem, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě, Hollarova 1124/14, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - průtahům v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 11 C 108/98,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, domáhá vydání nálezu, kterým by bylo Okresnímu soudu ve Frýdku Místku zakázáno, aby pokračoval v porušování práva stěžovatelky na projednání věci bez zbytečných průtahů v řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 108/98 a aby mu bylo přikázáno bez zbytečného odkladu vydat rozhodnutí ve věci samé.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že je jako žalovaná účastnicí řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které bylo na základě žaloby jejího bývalého manžela zahájeno dne 17. 4. 1998. Ve věci sice byly ze strany soudu učiněny procesní úkony a vydána rozhodnutí upravující postup řízení, avšak tyto úkony účelně nevedou k rozhodnutí ve věci. Dne 30. 10. 2003 stěžovatelka podala stížnost na průtahy v řízení ke Krajskému soudu v Ostravě, ta však byla shledána jako nedůvodná, neboť z přehledu úkonů ze spisu plyne, že se spisem se pravidelně pracuje a nebyly shledány průtahy subjektivního rázu. Ministerstvo spravedlnosti v odpovědi na stížnost stěžovatelky pouze konstatovalo nedostatek kompetencí k zásahu do nezávislého rozhodování soudu.

Ústavní soud před meritorním posouzením ústavní stížnosti zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje obsahové a formální náležitosti a zda se jedná o ústavní stížnost přípustnou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní soud v minulosti, s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, před podáním ústavní stížnosti nevyžadoval vyčerpání hierarchické stížnosti předsedovi soudu na průtahy v řízení, a to z důvodu, že takovou stížnost nepovažoval za efektivní prostředek nápravy průtahů v řízení. Novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., však byla do právního řádu začleněna nová úprava stížnosti na průtahy v řízení, na niž navazuje institut návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§ 174a). Vzhledem k tomu, že uvedená novela zákona přinesla kvalitativní změnu odstraňující dřívější neúčinnost stížnosti a do právního řádu tak byl vnesen nový efektivnější prostředek sloužící jednotlivci k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům v řízení vyčerpání návrhu dle § 174a zákona o soudech a soudcích před obecnými soudy (srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. I. ÚS 506/04, sp. zn. IV. ÚS 259/04, sp. zn. III. ÚS 588/04).

Z obsahu ústavní stížnosti a doložených příloh je zřejmé, že stěžovatelka sice již dne 30. 10. 2003 podala stížnost ke krajskému soudu, avšak přestože stížnost na průtahy v řízení nebyla dle jejího názoru řádně vyřízena, navazující návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu dle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích nevyužila. Ústavní stížnost stěžovatelka navíc podává až 2 roky poté, co v řízení u obecných soudů poukazovala na průtahy v řízení, aniž by bylo z jejího návrhu zřejmé, že ve věci následně využila procesní prostředky svěřené jí zákonem k hájení svého práva na projednání věci bez zbytečných průtahů. Za této situace je třeba ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2005

Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.