II. ÚS 591/05
II.ÚS 591/05 ze dne 14. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci návrhu stěžovatele R. M., advokátem nezastoupeného, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 7. 2004 sp. zn. 16P 30/2004 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2005 sp. zn. 55 Co 498/2004, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem označeným jako "mimořádný opravný prostředek", jímž se domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů vydaných ve věci péče o nezletilé děti stěžovatele Petra a Janu (jedná se o pseudonymy). Napadenými rozsudky byla stěžovateli k návrhu matky zvýšena jeho vyživovací povinnost vůči oběma nezletilým a rozhodnuto o výši a způsobu úhrady nedoplatku na výživném. V textu podání pak stěžovatel uvedl, že ve věci podal ještě "mimořádný opravný prostředek k Vrchnímu soudu v Praze, který byl zamítnut, neboť stěžovatel nemá právnické vzdělání".

Soudce zpravodaj se nejprve zabýval podáním stěžovatele z hlediska jeho formálních náležitostí, jak je vyžaduje zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). Protože z textu podání nebylo zcela zřejmé, jaké opravné prostředky vlastně stěžovatel proti prvostupňovému rozsudku podal, a protože stěžovatel nepřipojil k podání kopie napadených rozhodnutí, vyžádal soudce zpravodaj příslušná rozhodnutí, jakož i informaci o datu jejich doručení stěžovateli, od obecného soudu.

Z následného přípisu Obvodního soudu pro Prahu 9 a obsahu připojených stejnopisů ve věci vydaných rozhodnutí soudce zpravodaj zjistil, že rozsudek soudu prvého stupně byl stěžovateli, resp. jeho zástupci, doručen dne 30. 8. 2004 a napadený rozsudek soudu odvolacího dne 6. 4. 2005. Proti rozsudku Městského soudu v Praze pak podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením zde dne 30. 8. 2005 č. j. 30 Cdo 1835/2005-246 odmítl; usnesení převzal stěžovatel dne 11. 10. 2005. Dovolání stěžovatele bylo podle ustanovení § 243b odst. 5 ve spojení s ustanovením § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítnuto pro jeho nepřípustnost. Odvolací soud totiž rozsudkem napadeným dovoláním rozhodoval ve věci upravené zákonem o rodině, kdy ustanovení § 237 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu dovolání až na vyjmenované typy řízení nepřipouští; o žádnou z výjek přitom v předmětném řízení nešlo.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovení zákona o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit (např. usnesení IV. ÚS 248/96).

V posuzované věci počala lhůta k podání ústavní stížnosti stěžovateli běžet dne následujícího po dni doručení rozsudku Městského soudu v Praze, tedy dne 7. 4. 2005. Počátek běhu lhůty nelze vázat na doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání stěžovatele, neboť k odmítnutí dovolání nedošlo z důvodu záležejícího na uvážení dovolacího soudu, ale v souzené věci bylo dovolání nepřípustné ze zákona. O tom byl také stěžovatel odvolacím soudem řádně poučen. Jiný závěr by znamenal tolerovat stěžovateli delší lhůtu k podání ústavní stížnosti, než umožňuje zákon, což není možné. Předmětné podání stěžovatel předal k poštovní přepravě dne 24. října 2005, tedy zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty.

S ohledem na zmeškání podací lhůty již soudce zpravodaj, veden zásadou hospodárnosti řízení, stěžovatele nevyzýval k odstranění dalších formálních vad, spočívající zejména v nedoložení zastoupení advokátem a nedostatku obsahových náležitostí návrhu. Na rozhodnutí by totiž ani případné odstranění vad nic nezměnilo.

Soudci zpravodaji s ohledem na shora popsané okolnosti nezbylo, než stěžovatelův návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu k jeho podání.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2005 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.