II. ÚS 487/05
II.ÚS 487/05 ze dne 19. 1. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatele Ing. B. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v Kolíně, ze dne 9. 5. 2005, zn. 72/9-A30, ze dne 28. 6. 2004, čj. PÚ 377/04/7-ŠVO (UZ 5247/00/7), ze dne 28. 6. 2004, čj. PÚ 377/04/8-ŠVO (UZ 5247/00/8), ze dne 14. 9. 2004, čj. PÚ 377/04/9-ŠVO (UZ 5247/00/9) a ze dne 16. 9. 2004, čj. PÚ 377/04/10-ŠVO (UZ 5247/00/10) v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o vlastnictví pozemku parc. č. 1900/5 o výměře 240 m2, ostatní plocha, manipulační plocha, v katastrálním území, obci a okrese Kolín tak, že tento pozemek je v podílovém spoluvlastnictví S. M. a R. P., takto:
I. Řízení o ústavní stížnosti v části směřující proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v Kolíně, ze dne 28. 6. 2004, čj. PÚ 377/04/8-ŠVO (UZ 5247/00/8), ze dne 14. 9. 2004, čj. PÚ 377/04/9-ŠVO (UZ 5247/00/9), a ze dne 16. 9. 2004, čj. PÚ 377/04/10-ŠVO (UZ 5247/00/10),se zastavuje.

II. Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodnění :
Návrhem ze dne 30. 8. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v Kolíně. Tvrdí, že byl vlastníkem domu bez čp/če, jiné stavby, na parcele St. 5605, parcely St. 5605 o výměře 643 m2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku č. 1900/5 o výměře 577 m2, ostatní plocha manipulační plocha. Uvedené nemovitosti nabyl vydražením podle zák. č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, a zák. č. 500/1990 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v Kolíně (šlo o rozhodnutí ze dne 28. 6. 2004, čj. PÚ 377/04/7-ŠVO (UZ 5247/00/7), bylo rozhodnuto, že oprávněné osoby podle ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zák. č. 229/1991 Sb."), (S. M. a R. P.) jsou spoluvlastnicemi každá id. 1/2 pozemků v rozhodnutí vymezených, mimo jiné i p. č. 1900/5 o výměře 240m2. Dalšími rozhodnutími tohoto orgánu pak bylo rozhodnuto obdobně ohledně pozemků p. č. 1900/15, st. p. č. 5605/4, p. č. 1900/16 a st. p. č. 5605/3, které jsou také evidovány jako vlastnictví stěžovatele. Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími došlo k zásahu do jeho vlastnického práva, neboť mu jeho nemovitosti byly fakticky odňaty bez jakékoliv náhrady. Tvrdí též, že v řízení došlo k procesním pochybením, jež spatřuje mimo jiné v tom, že neměl postavení účastníka řízení.

Přípisem ze dne 14. 9. 2005 vzal stěžovatel ústavní stížnost zpět v části, týkající se rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Kolíně, ze dne 28. 6. 2004, čj. PÚ 377/04/8-ŠVO (UZ 5247/00/8), ze dne 14. 9. 2004, čj. PÚ 377/04/9-ŠVO (UZ 5247/00/9) a ze dne 16. 9. 2004, čj. PÚ 377/04/10-ŠVO (UZ 5247/00/10).

Podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zák. o Ústavním soudu") může stěžovatel vzít ústavní stížnost zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Vzhledem k tomu, že podmínky daného ustanovení byly naplněny, Ústavní soud dle něj postupoval a rozhodl o zastavení řízení o příslušné části návrhu.

Ústavní soud se tedy dále zabýval návrhem pouze v části, týkající se rozhodnutí Ministerstva zemědělství - Pozemkového úřadu v Kolíně, ze dne 9. 5. 2005, zn. 72/9-A30, ze dne 28. 6. 2004, čj. PÚ 377/04/7-ŠVO (UZ 5247/00/7).

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. o Ústavním soudu, jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci (dále jen "zásah orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

V projednávaném případě ústavní stížnost podává osoba, která účastníkem řízení, z něhož napadená rozhodnutí vzešla, nebyla. Správní orgán rozhodoval v projednávaném případě dle zák. č. 229/1991 Sb., dle jehož ustanovení § 9 odst. 8 jsou účastníky řízení oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu, povinná osoba a pozemkový fond. Oprávněnými osobami byly v projednávaném případě S. M. a R. P., osobou povinnou dle § 5 odst. 1 téhož zákona stát nebo právnické osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nemovitost drží, což byl dle zjištění správního orgánu Čs. stát - Karma, s. p., Český Brod. Stěžovatel tedy podle zákona nemohl být a ani nebyl účastníkem řízení, z něhož napadané rozhodnutí vzešlo. V daném řízení taktéž nebylo rozhodováno o jeho vlastnickém právu, i když lze připustit, že v konečném důsledku stěžovatel dopady do sféry svých práv pociťuje. Ochrana proti nastalému stavu však spočívá v řízení před obecným soudy, v daném případě pak zřejmě cestou návrhu na vydání bezdůvodného obohacení získaného z neplatného právního úkonu (srov. § 5 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb.). Z pohledu Ústavního soudu je v projednávaném případě klíčová skutečnost, že současná právní úprava ústavního soudnictví nezná tzv. actio popularis, jíž by se na Ústavní soud mohl obrátit navrhovatel i za situace, že účastníkem řízení nebyl (viz. cit. ustanovení § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 30/95, sice skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti, takovéto pravomocné rozhodnutí však ve vztahu k němu představuje "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ochrana jeho základního práva je tak tímto způsobem zaručena. Ani to však dle názoru Ústavního soudu nečiní stěžovatele osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti v projednávaném případě, neboť jak bylo již uvedeno, správní orgán vedl řízení se zákonem stanoveným okruhem účastníků a o právech stěžovatele fakticky nerozhodoval. Za daného stavu je tak stěžovatel i z tohoto pohledu osobou zjevně neoprávněnou k podání projednávané ústavní stížnosti. Nadto je nutno poznamenat, že i pokud snad stěžovatel spatřoval v postupu správního orgánu tzv. "jiný zásah orgánu veřejné moci", pak tomu měl uzpůsobit petit své ústavní stížnosti. Pokud stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a nežádá tedy od Ústavního soudu postup dle § 82 odst. 3 písm. b) zák. o Ústavním soudu, by se Ústavní soud, jenž je podle své ustálené judikatury vázán petitem ústavní stížnosti, takovým případným zásahem ostatně ani nemohl zabývat, neboť k tomu za dané situace není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] .

Ve světle výše uvedeného tak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost v části, jež nebyla stěžovatelem vzata zpět, odmítnout jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zák. o Ústavním soudu].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2006

S t a n i s l a v B a l í k , v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.