II. ÚS 426/05
II.ÚS 426/05 ze dne 8. 3. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. F., zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem v Ostravě, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2005 č. j. 57 Co 308/2005-90, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu. Jeho vydáním prý došlo k zásahu do stěžovatelova práva vlastnit majetek zaručeného článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Soud se také neřídil ustanovením čl. 90 Ústavy České republiky, jež ukládá všem obecným soudům poskytovat zákonem stanoveným způsobem ochranu právům.

Z textu stěžovatelova podání a obsahu napadeného usnesení vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Stěžovatel vede u Okresního soudu v Ostravě (sp. zn. 57 C 458/2004) spor, v němž se domáhá soudní úpravy hospodaření se společnou věcí podle § 139 odst. 2 občanského zákoníku. V průběhu řízení požádal o vydání předběžného opatření, jímž by soud přikázal žalovanému poukazovat stěžovateli polovinu všech příjmů z pronájmu bytů a nebytových prostor ve společné nemovitosti bezodkladně po jejich nabytí, a to do třetího dne po právní moci usnesení. Okresní soud návrhu vyhověl a předběžné opatření v navrženém znění dne 5. 4. 2005 nařídil. Krajský soud v Ostravě ovšem usnesením napadeným touto stížností jeho rozhodnutí změnil tak, že návrh stěžovatele odmítl, neboť dle jeho názoru takto formulované předběžné opatření není vykonatelné. Konkrétně z něho není zřejmé, co znamená "bezodkladně po jejich nabytí", není vyčíslena výše požadované "poloviny všech příjmů z pronájmu", a plnění "do tří dnů od právní moci usnesení" je prý rovněž neurčité. Je-li pro neurčitou formulaci návrhu předběžné opatření nevykonatelné, vykazuje vadu, kterou nelze odstranit. Podmínky pro nařízení předběžného opatření proto dle odvolacího soudu splněny nebyly.

S tímto hodnocením krajského soudu stěžovatel nesouhlasí a v textu svého podání polemizuje s jednotlivými argumenty, které v odůvodnění odvolací soud vypočetl.
Poté, co Ústavní soud shledal stěžovatelův návrh po formální stránce odpovídajícím zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), zabýval se jím i po stránce obsahové. Dospěl přitom k závěru, že žádné základní právo stěžovatele dotčeno nebylo.

Předně budiž uvedeno, že neobstojí stěžovatelova argumentace porušením čl. 90 Ústavy České republiky, neboť toto ustanovení nezakotvuje přímo ústavně zaručené subjektivní veřejné právo. Jeho obsahem je v podstatě určení základních principů organizace a činnosti obecných soudů (srov. např. rozhodnutí I. ÚS 16/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8, nález č. 52).

Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by byl zkrácen v právu vlastnit majetek opírajícím se o článek 11 odst. 1 Listiny. Jeho návrh totiž směřuje proti rozhodnutí o předběžném opatření. Soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba zatímně upravit poměry účastníků řízení nebo je-li obava, že by mohl být ohrožen výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného. Nejde tedy o rozhodnutí ve věci samé, ale pouze o rozhodnutí zatímní povahy, které je ještě v průběhu řízení, nejpozději však jeho skončením, zrušeno. Dispozice vlastnictvím stěžovatele bude řešena až rozhodnutím o žalobě samotné. Teprve v té chvíli bude eventuelně možno o zásahu do tohoto základního práva uvažovat.

K projevenému nesouhlasu stěžovatele s tím, jak soud v napadeném usnesení hodnotil obsah návrhu na vydání předběžného opatření, Ústavní soud připomíná, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Nepřísluší mu zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje článek 83 Ústavy tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. Pokud tedy odvolací soud hodnotil obsah stěžovatelova podání na základě určitých logických úvah, které v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, nemá Ústavní soud důvod do procesu vstupovat.

Protože Ústavní soud neshledal, že by bylo porušeno nějaké jiné, výslovně neoznačené ústavní právo stěžovatele, jeho stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2006

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.