II. ÚS 4214/16
II.ÚS 4214/16 ze dne 5. 6. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Bulk Wine Trade s. r. o., se sídlem Strachotín č. ev. 98, Strachotín, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Brněnská 154/32, Mikulov, proti zásahu Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ve věci exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu č. j. 2837101/16/3001-80541-709126 k vymožení nedoplatku daňového dlužníka Kvalitní evropská vína s. r. o. a rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 31. 10. 2016 č. j. 4351326/16/3001-80541-709126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost, v níž tvrdila, že postupem finančního úřadu bylo popřeno její základní právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listina"), právo podnikat (čl. 26 Listiny) a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny). Finanční úřad pro Jihomoravský kraj shora citovaným exekučním příkazem zajistil finanční prostředky na účtu společnosti Kvalitní evropská vína s. r. o. (dále jen "společnost"), s níž stěžovatelka obchodovala - předmětem kupní smlouvy byla dodávka sudových vín ze strany společnosti právě pro stěžovatelku, a to v celkové částce 31 556,07 EUR. Právě tyto finanční prostředky na základě dvou proforma faktur poukázala stěžovatelka na účet společnosti, přičemž téměř okamžitě poté bylo finančním úřadem provedeno zajištění mimo jiné i těchto finančních prostředků na účtu společnosti. Finanční úřad tak uspokojil svou pohledávku vůči společnosti, která však v důsledku toho nedisponovala finančními prostředky k realizaci kupní smlouvy se stěžovatelkou. Stěžovatelka tak de facto pouze přispěla k tomu, aby byla uspokojena pohledávka finančního úřadu, avšak sama neobdržela v důsledku uvedeného postupu zaplacené zboží.

2. Stěžovatelka se s žádostí o informaci k zajišťovacímu příkazu obrátila na Finanční úřad pro Jihomoravský kraj. Tento podání stěžovatelky vyhodnotil jako návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce a rozhodl, že se mu nevyhovuje. Odkázal přitom i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2005 sp. zn. 20 Cdo 2501/2004 a na závěr dodal, že peněžitá pohledávka je vztahem závazkovým, a nikoliv právem věcným, a tudíž ani nemůže požívat ochrany, která je ústavně zaručena právu vlastnickému.
II.

3. Ústavní soud je tedy povinen v prvé řadě posoudit, zda byla ústavní stížnost podána v souladu s ustanovením § 75 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Podle odst. 2 téhož ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle odstavce 1, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Ústavní soud však dospěl k závěru, že o takový případ, tj. naplnění předpokladů pro uznání přípustnosti ústavní stížnosti podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se v nyní projednávané věci nejedná. V případě naplnění uvedené výjimky musí jít o natolik silný a významný veřejný zájem (ve smyslu zachování ústavnosti), který v daném okamžiku vyžaduje bezpodmínečný zásah Ústavního soudu. K takovému závěru však Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a jejích příloh nedospěl.

4. Ústavní stížností se lze domáhat ochrany základních práv a svobod zásadně jen proti rozhodnutím tzv. konečným, tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva (viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě by se Ústavní soud zcela v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti, resp. minimalizace jeho zásahů do činnosti orgánů veřejné moci stal "náhradním" odvolacím orgánem. V nyní posuzovaném případě stěžovatelka požaduje po Ústavním soudu, aby označil postup finančního úřadu za nezákonný a zakázal mu v něm pokračovat a současně přikázal, aby finanční úřad vyplatil předmětné finanční prostředky zpět stěžovatelce (viz petit ústavní stížnosti). Stěžovatelka tak od Ústavního soudu očekává, že bude zastupovat správní orgány, resp. spíše obecné soudy ve správním soudnictví ve smyslu ustanovení § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Jestliže stěžovatelka již učinila ve vztahu ke správnímu úřadu úkon - návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce ze dne 5. 10. 2016, běží jí v souladu s poučením (uvedeným v závěru rozhodnutí) lhůta k podání odvolání. Nelze opomenout ani následnou možnost bránit svá práva v rámci správního soudnictví před obecnými soudy. Ústavní soud není oprávněn ve věci jakkoliv nahrazovat rozhodování správních orgánů či obecných soudů, a to ani v případě, resp. tím spíše, pokud stěžovatelka opravných prostředků nevyužije.

5. Zcela nad rámec uvedeného Ústavní soud poukazuje na obchodněprávní závazkový vztah stěžovatelky a společnosti, která navíc svůj dluh vůči stěžovatelce v elektronické korespondenci uznala. Stěžovatelka má totiž v posuzované věci primárně pohledávku vůči společnosti, která jí nedodala zboží, které stěžovatelka uhradila. Není přitom rozhodné, z jakého důvodu, ale podstatný je závazkový vztah mezi těmito subjekty.

6. S ohledem na subsidiaritu ústavní stížnosti Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky pro nepřípustnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2017

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.