II. ÚS 4187/16
II.ÚS 4187/16 ze dne 18. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Korenka, právně zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, AK se sídlem Anenská 8, Brno, proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, územního odboru Brno-venkov, oddělení hospodářské kriminality, ze dne 3. 10. 2016 č. j. KRPB-107742-81/TČ-2015-060381-SVO a usnesení Okresního státního zastupitelství v Blansku ze dne 15. 11. 2016 č. j. ZN 537/2016-37, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 12. 2016, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá vydání nálezu, jímž Ústavní soud zruší shora uvedená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, a to z důvodu porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Podle obsahu ústavní stížnosti a napadených usnesení policejní orgán prověřoval na základě písemného trestního oznámení stěžovatele jednání, při kterém mělo dojít ze strany obchodní společnosti BISO Schrattenecker, s. r. o., k podvodu na stěžovateli jako kupujícím. Ten v trestním oznámení podrobně vylíčil průběh obchodního případu a skutečnosti, které v průběhu trvání vztahu s prodávajícím zjistil. Stěžovatel uvedl, že si vyhledal na internetu inzerát společnosti, která prodávala kolový traktor. Po jednáních, aniž by traktor viděl, uzavřel kupní smlouvu, přičemž předmět smlouvy měl být dle smlouvy specifikován v příloze č. 1 smlouvy, ovšem taková příloha neexistuje. Současně uzavřel leasingovou smlouvu na traktor BISO X80 s čelním nakladačem, přičemž v kolonce formulářové smlouvy bylo uvedeno, že se jedná o traktor nový. Po převzetí traktoru se ukázalo, že traktor měl vady, musel být ihned po převzetí často opravován. Navíc stěžovatel na traktoru nenalezl kód VIN a z následných zjištění nabyl přesvědčení, že mu byl dodán jiný traktor, než který byl deklarován ve smlouvě, s jiným VIN kódem. Po provedeném prověřování policejní orgán věc usnesením podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. O stížnosti podané stěžovatelem rozhodovalo Okresní státní zastupitelství v Blansku, které stížnost jako nedůvodnou zamítlo s odůvodněním, že ve věci nebyly zjištěny skutečnosti, které by potvrzovaly podezření ze spáchání trestné činnosti podvodného charakteru, včetně konstrukce, jak byla nastíněna stěžovatelem v trestním oznámení, a že otázka vad předmětu koupě, včetně tvrzených právních vad, reklamací a oprav, je přitom primárně otázkou závazkového smluvního práva (zejm. viz § 411 - 442 obchodního zákoníku), nikoli otázkou trestní odpovědnosti, a takto by měla být i řešena prostředky soukromoprávní obrany práva, k čemuž dle obsahu příloh oznámení stěžovatel i v určitém směru přistoupil, plně v souladu se zásadou subsidiarity trestní represe.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postup orgánů činných v trestním řízení nelze považovat za dostatečný a že tak do dnešního dne nebylo jeho trestní oznámení řádně a v souladu se zákonem prověřeno.
4. Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, pak je nutno připomenout, že zákon o Ústavním soudu rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, příp. ve vyžádaném soudním spise. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter. Tak tomu je i v daném případě.

5. Ústavní soud se již v minulosti zabýval otázkou nároku na trestní stíhání jiné osoby. Opakovaně judikoval, že ze "čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny lze dovodit charakteristický znak moderního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odstavce 1 písmene d) Ústavy ČR nezakládá" (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 361/96, U 5/7 SbNU 343, http://nalus.usoud.cz).

6. Z kontextu ústavní stížnosti pak vyplývá, že se stěžovatel ve své ústavní stížnosti dovolává práva na účinné vyšetřování. Tím se Ústavní soud v nedávné době opakovaně zabýval a v dnes již poměrně rozsáhlé judikatuře vymezil, s odkazy na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, meze tohoto subjektivního ústavního práva (srov. zejména nálezy ze dne 12. 8. 2014 sp. zn. I. ÚS 3196/12, ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 a ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16 nebo usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Jak lze dovodit z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, právo poškozeného na účinné vyšetřování se uplatní zejména u zásahů do práv chráněných čl. 2, čl. 3 a čl. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - tedy práva na život, zákazu mučení a nelidského zacházení a zákazu otroctví a nucených prací a výjimečně také u čl. 8 Úmluvy chránícího právo na soukromý a rodinný život (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 17/10). Není-li dotčeno žádné z uvedených substantivních práv poškozeného, nelze dovodit, že by mu svědčilo právo na účinné vyšetřování. Právo na efektivní trestněprávní ochranu navíc nelze uplatnit v případě, kdy se poškozený může svých práv účinně domáhat jinými právními prostředky (např. občanskoprávní žalobou nebo instituty správního práva).

7. Uvedené právo není tedy v judikatuře Ústavního soudu chápáno jako absolutní právo na policejní vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících, záležitostí, nýbrž má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, subsidiární povahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Trvat na nutnosti vynaložení všech možných prostředků pro trestní vyšetřování lze z ústavněprávního hlediska pouze v případech újmy ohrožující či poškozující zpravidla nenahraditelné individuální zájmy (život, zdraví, osobní svobodu, apod. - viz blíže nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 1716/16), kde poškození nemohou z právních či faktických důvodů zajistit spravedlivou nápravu sami, resp. jim dostupnými právními prostředky (obdobně viz např. usnesení ze dne 27. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1594/15 nebo ze dne 17. 9. 2015 sp. zn. III. ÚS 2308/15).

8. Podle Ústavního soudu je z obsahu stěžovatelem napadených usnesení zřejmé, že orgány činné v trestním řízení věnovaly hodnocení skutkového stavu příkladný prostor. Věc posuzovaly pečlivě a své závěry dostatečně odůvodnily. Odlišný právní názor, resp. odlišné hodnocení důkazů, než je názor stěžovatele, nezakládá porušení jeho ústavních práv.

9. Protože Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. dubna 2017

Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.