II. ÚS 407/05
II.ÚS 407/05 ze dne 2. 2. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti A.O.I., spol. s r.o, se sídlem v Praze, Steinerova 608, zastoupené Mgr. Ivanem Courtonem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Minská 15, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, č.j. 20 Cdo 2824/2004- 60, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 6. 2004, č.j. 10 Co 441/2004-50 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 8. 4. 2004, č.j. Nc 3738/2004 -41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí okresního soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na nařízení exekuce podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu) vůči povinné pro 5 035 Kč s příslušenstvím., s odůvodněním, že neprokázal přechod pohledávky z osoby uvedené v exekučním titulu. Rovněž požaduje zrušení rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzeno a rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele.

V ústavní stížnosti uvádí, že předmětná pohledávka byla původně pohledávkou podniku Zelenina Terezín v likvidaci (dále jen Zelenina Terezín) a následně byla převedena na podnik Pramen Praha s.p. v likvidaci (dále jen Pramen Praha), jenž ji převedl na Pragoděv, s.p. v likvidaci (dále jen Pragoděv). Podnik Pramen Praha (ještě před postoupením pohledávky Pragoděvu) podal návrh na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí dle občanského soudního řádu. Po postoupení pohledávky vstoupil do řízení podnik Pragoděv, přičemž o návrhu na jeho vstup do řízení bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Lounech sp. zn. 1 E 276/97 o připuštění změny oprávněného. (Výkon rozhodnutí se neuskutečnil pro nedostatek movitého majetku povinné a řízení bylo zastaveno.) Stěžovatel pohledávku vydražil ve veřejné dobrovolné dražbě.

Stěžovatel namítá, že jeho posléze podaný návrh na výkon rozhodnutí dle exekučního řádu byl soudem zamítnut s odůvodněním, že nebyl prokázán přechod pohledávky z původního věřitele Zeleniny Terezín na podnik Pramen Praha, ačkoliv se jedná o stejný soud, který na základě stejných listin nechal podnik Pragoděv vstoupit do řízení o výkon rozhodnutí, zahájeném z podnětu podniku Pramen Praha. Stěžovatel se tak dostává do protiústavní situace, kdy tentýž soud, který vymáhal pohledávku pro Pragoděv, zároveň rozhodl, že Pragoděv ani jeho nástupce nebyl oprávněn tuto pohledávku vymáhat, respektive, že nebyl oprávněn tuto pohledávku vymáhat dle exekučního řádu, ale jen výkonem rozhodnutí dle občanského soudního řádu.

Ve vztahu k odůvodnění krajského soudu, který uvedl, že § 36 odst. 3. a 4 exekučního řádu je speciální vůči občanskému soudnímu řádu a v tomto směru vyžaduje při převádění pohledávek speciální důkaz provedený listinou určité kvality, namítá, že pokud v roce 1996 byla uzavřena smlouva se všemi náležitostmi, je nemožné, aby přijetím exekučního řádu nebyla pohledávka brána za postoupenou, neboť účastníci smlouvy nemohli předvídat požadavek exekučního řádu na singulární sukcesi.

Uvedený postup je dle stěžovatele v rozporu s právem na spravedlivý proces, když ve stejné věci je rozhodováno na základě stejných listin opačně. Stěžovatel je přesvědčen, že usnesení, kterým soud připustí změnu oprávněného, má nejen význam pro toto konkrétní řízení, ale soud tímto vydává listinu, kterou lze považovat za listinu vydanou státním orgánem prokazující přechod práv a povinností dle § 36 exekučního řádu. Dle stěžovatele usnesením o změně oprávněného v řízení o výkon rozhodnutí soud rozhodl o tom, kdo je oprávněn z exekučního titulu nejen pro výkon rozhodnutí, ale též obecně ve vztahu k exekučnímu titulu.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Okresního soudu v Lounech sp. zn. 1 E 276/97 a Nc 3738/2004 z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, jenž je oprávněn do rozhodovací pravomoci obecných soudů zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Stěžovatel se ústavní stížností v podstatě domáhá, aby Ústavní soud přehodnotil závěry obecných soudů ve prospěch jeho názoru, tj. že usnesení soudu o vstupu oprávněného do řízení, ač vydané v odlišné věci, je listinou vydanou státním orgánem ve smyslu ustanovení § 36 exekučního řádu. Uvádí přitom tytéž argumenty, se kterými se již obecné soudy vypořádaly, čímž právě staví Ústavní soud do role další odvolací instance, jež mu však nenáleží.

Z obsahu spisu Ústavní soud ověřil, že stěžovatel byl po podání návrhu na nařízení exekuce opakovaně (přípisy ze dne 27. 2. 2004 a 29. 3. 2004) vyzván k doložení originálů nebo ověřených opisů smlouvy o postoupení pohledávky, smlouvy o změně příslušnosti k hospodaření a nakládání s majetkem státu, jejich příloh a potvrzení o nabytí vlastnictví k předmětu dražby. Výzvě soudu nevyhověl, pokud jde o přílohu, která je nedílnou součástí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi podniky Zelenina Terezín a Pramen Praha dne 25. 10. 1996, neboť jak uvedl, přílohu tvoří výtisk s počítačové tiskárny, který nelze ověřit. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v soudem stanovené lhůtě přílohu, která je nedílnou součástí smlouvy, soudu nedodal a předložil pouze kopii jedné její strany (nazvanou str. 39 Zelenina Terezín s.p. v likvidaci - Všechny nezaplacené odběratelské faktury zapsané ke dni 6. 11. 1996), soud návrh na nařízení exekuce zamítl. Krajský soud napadené rozhodnutí potvrdil, neboť v projednávané věci se jednalo o singulární sukcesi, kdy došlo k převodu pouze těch pohledávek, které byly specifikovány v příloze smlouvy a oprávněná osoba je povinna právní nástupnictví prokázat způsobem předepsaným exekučním řádem. Dovolání bylo Nejvyšším soudem zamítnuto jako nepřípustné, neboť nebyly splněny podmínky jeho přípustnosti, a to ani podle ust. § 237 odst. 3 o.s.ř., protože stěžovatel uplatnil právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné.

Ústavní soud připomíná, že předmětem řízení o nařízení exekuce dle exekučního řádu nebylo přezkoumání platnosti smlouvy o postoupení pohledávek z původního věřitele Zeleniny Terezín na podnik Pramen Praha, či dokonce otázka platnosti této smlouvy ve vazbě na vydání exekučního řádu, ale prokázání právního nástupnictví oprávněného na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve vztahu ke konkrétní pohledávce. Posouzením právního nástupnictví oprávněného, resp. jeho prokázáním ve vztahu k předmětné pohledávce se obecné soudy řádně zabývaly a podrobně uvedly, z jakých důvodů nedošlo k jeho prokázání v souladu s požadavky exekučního řádu a z jakých důvodů není možné při osvědčení právního nástupnictví vycházet z usnesení o vstoupení účastníka do řízení, vydaného v jiném řízení, byť vedeného u téhož soudu.

Jejich právní závěry Ústavnímu soudu, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví a není soudem nadřízeným obecným soudům, nepřísluší přehodnocovat. Námitkami nastolenými v ústavní stížnosti, tj. zda usnesení vydané v předchozím řízení naplňuje požadavek listiny ověřené státním orgánem o přechodu pohledávky ve smyslu exekučního řádu, se zabýval i Nejvyšší soud při posuzování, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu procesního charakteru vydané v jiném řízení nezavazuje soud pro řízení jiné a nepředstavuje v tomto ohledu listinu vydanou státním orgánem, aktivní legitimaci oprávněného musí exekuční soud při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce individuálně posoudit podle konkrétních okolností případu a takové rozhodnutí ani nepředstavuje skutečnost známou soudu z jeho činnosti ve smyslu § 121. o.s.ř.

Ústavní soud zdůrazňuje, že je to právě Nejvyšší soud, kterému jako vrcholnému orgánu soustavy obecných soudů přísluší sledování a vyhodnocování pravomocných rozhodnutí obecných soudů a zaujímání stanovisek za účelem jednotného rozhodování dle zák. č. 6/2002 Sb. V dalším proto nepovažuje za účelné se k věci duplicitně vyjadřovat a odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu.

Ústavní soud konstatuje, že se v předmětné věci jedná pouze o výklad a aplikaci běžného práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Závěru, že v souzené věci nejde o věc totožnou jako v řízení vedeném ve věci výkonu rozhodnutí pod sp. zn. 1 E 276/97 a že procesní usnesení vydané v tomto řízení není listinou ve smyslu ust. § 36 odst. 3 exekučního řádu, ani skutečností známou soudu z jeho činnosti dle § 121 o.s.ř., nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Obecné soudy se námitkami stěžovatele náležitě a v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a exekučního řádu zabývaly a svůj postup řádně odůvodnily.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Skutečnost, že obecné soudy svá rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny a jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2006

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.