II. ÚS 401/05
II.ÚS 401/05 ze dne 19. 10. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


II. ÚS 401/05

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. Z. M., právně zastoupené Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem Na Střelnici 39, P.O.Box 2, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 12 Co 992/2004, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 19 C 157/2004,

t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení obou shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Okresního soudu v Olomouci bylo zastaveno řízení, kterým se žalobkyně MUDr. H. V. domáhala po žalované Mgr. Z. M. zaplacení částky 3 866 Kč s příslušenstvím. Před počátkem jednání vzala žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že žalovaná dluh zaplatila. Soud zavázal žalovanou k zaplacení nákladů řízení ve výši 5 400 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Leoše Viktorina. Proti usnesení okresního soudu, výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalovaná odvolání, v němž uváděla, že žalobkyně nebyla řádně zastoupena a podpis na plné moci není podpisem žalobkyně. Žalovaná na základě toho usoudila, že právní zástupce žalobkyně nebyl vůbec k podání žaloby zmocněn. Nebyla tak podle jejího názoru splněna základní podmínka řízení, tedy řádné zmocnění, takže veškeré úkony právního zástupce v této věci jsou nicotné. Žalobkyně není podepsána ani na žalobě, ani na dalších podáních soudu. Krajský soud přezkoumal námitky žalované a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze zčásti, a to ve výpočtu nákladů řízení. Proto výrok II. usnesení Okresního soudu v Olomouci změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení částku 4 800 Kč. Námitky žalované zpochybňující právní zastoupení žalobkyně však nepovažoval za důvodné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že má pochybnosti o tom, zda plnou moc založenou ve spisu podepsala skutečně žalobkyně, přičemž odvolací soud se touto námitkou vůbec nezabýval a pouze uvedl, že ji považuje za irelevantní a že se jedná o odstranitelnou podmínku řízení. Stěžovatelka má za to, že veškeré úkony žalobkyně v řízení jsou zcela nicotné, neboť právní zástupce k nim nebyl řádně zmocněn. Pokud jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, ty nemohly podle přesvědčení stěžovatelky vzniknout za situace, kdy advokát činil úkony bez náležitého pokynu a žalobkyně je až následně schvalovala. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že postupem soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci i vedlejší účastník řízení. Okresní soud v Olomouci uvedl, že okresní soud na pokyn soudu odvolacího vyslechl k námitkám stěžovatelky MUDr. H. V. a poté věc předložil k rozhodnutí odvolacímu soudu. Okresní soud má za to, že argumentace stěžovatelky nedosahuje ústavně právní roviny a navrhuje ústavní stížnost odmítnout. Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, uvedl, že žalobkyně i JUDr. Leoš Viktorin výslovně vyloučili nedostatek zastoupení žalobkyně v řízení a že argumentace stěžovatelky nedosahuje ústavně právní roviny. Vedlejší účastnice řízení, právně zastoupená JUDr. Leošem Viktorinem, advokátem, Ústavnímu soudu sdělila, že tvrzení stěžovatelky ohledně absence plné moci jsou zcela nepravdivá. Plnou moc mu udělila dne 29. 3. 2004 k vymáhání dlužné částky ve výši 3 866 Kč, což vypověděla rovněž do protokolu Okresního soudu v Olomouci. Ústavní stížnost je zcela nedůvodná.

Po zvážení obsahu ústavní stížnosti a odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, které bylo k ústavní stížnosti stěžovatelkou připojeno, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze opakuje námitky, které uplatnila již v odvolání proti usnesení Okresního soudu v Olomouci. Odvolací soud se uplatněnými námitkami zabýval a dospěl k závěru, že námitka ohledně zastoupení žalobkyně je bezpředmětná, neboť jak žalobkyně, tak i zmocněnec vyloučili nedostatek plné moci. Ze spisu je zřejmé, že žaloba byla podána a řádně podepsána zmocněncem žalobkyně a ve spisu se nachází procesní plná moc udělená advokátovi JUDr. Leoši Viktorinovi. Občanský soudní řád procesní zastoupení účastníka nespojuje pouze s písemným výkazem plné moci a i případný nedostatek formálně vykázané plné moci spočívající v absenci podpisu zástupce či zastoupeného, anebo absence výkazu plné moci jako takové, jsou odstranitelné nedostatky podmínky řízení. Odůvodnění odvolacího soudu je srozumitelné a věcně správné a Ústavní soud na něj v podrobnostech odkazuje.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem.

K takové situaci však v projednávané věci nedošlo, proto Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2005

Jiří Nykodým předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.