II. ÚS 399/05
II.ÚS 399/05 ze dne 8. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti JUDr. P. H., Ph.D., zastoupeného Mgr. Michalem Zahradníkem, advokátem Advokátní kanceláře Balcar, Polanský & Spol., se sídlem E. Peškové 15/735, Praha, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, čj. 20 Co 111/2005-58, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2005, čj. 12 C 94/2003-40, spojenou s návrhem na náhradu nákladů řízení, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva dopravy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 11. 7. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2005, čj. 12 C 94/2003-40, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení 3450,- Kč s příslušenstvím, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, čj. 20 Co 111/2005-58, kterým byl k jeho odvolání potvrzen rozsudek soudu prvého stupně. Stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva podle čl. 1, 2 odst. 3, a 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a čl. 1, 2 odst. 2, 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z listin předložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že příkazem Magistrátu města Brna zde dne 11. 2. 2002 byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 600,- Kč pro spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. e) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. V důsledku včas podaného odporu stěžovatele byl tento příkaz zrušen a bylo dál vedeno přestupkové řízení, které bylo na jeho návrh poté postoupeno Magistrátu hlavního města Prahy, který řízení posléze zastavil v důsledku zániku odpovědnosti za přestupek. Poté se stěžovatel po vedlejším účastníkovi řízení domáhal náhrady škody v souvislosti s nezákonným "sdělením obvinění z přestupku", a to ve výši nákladů právního zastoupení. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 1. 2005 byla žaloba o uvedenou náhradu škody jako nedůvodná zamítnuta. K jeho odvolání byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005.

Stěžovatel považuje "sdělení obvinění z přestupku" za nezákonné, a na ně navazující řízení za nesprávný úřední postup. Připouští, že správní orgán mohl být subjektivně o správnosti svého postupu přesvědčen, avšak objektivně stěžovatel vytýkaný přestupek nespáchal. Poté rekapituluje řízení před správními orgány a před obecnými soudy. Považuje zahájení přestupkového řízení za úkon analogický se zahájením trestního stíhání formou sdělení obvinění. Proto nemůže být vyloučen z uplatňování nároku na náhradu škody jen proto, že podle právní úpravy přestupkového řízení se žádné rozhodnutí o jeho zahájení nevydává, ale dochází k němu ex lege tím, že správní orgán učiní vůči občanovi první úkon ve věci. Následné pravomocné zastavení řízení považuje za negaci obvinění z přestupku, které tak považuje za nezákonné od samého počátku. Totéž podle něj dovodila judikatura obecných soudů v případě trestního řízení. Pokud za této situace obecné soudy nepřiznaly stěžovateli právo na náhradu škody, porušily tím jeho výše specifikovaná ústavně zaručená práva.

Ústavní soud již v minulosti dovodil, že vznesení obvinění, které nevyústilo v pravomocný odsuzující rozsudek, není možno paušálně považovat za nezákonné (sp. zn. III. ÚS 165/02 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 28. N. 158. str. 415). Pokud zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu") upravuje podmínky odpovědnosti státu, a podrobnosti, za nichž je možné právo na náhradu škody realizovat (čl. 36 odst. 4 Listiny), nelze je bez dalšího považovat za neústavní. Nelze se domnívat, že odpovědnost státu za škodu ve veřejnoprávní sféře je dána vždy, aniž je nutné zjistit protiprávnost takového rozhodnutí či jednání (usnesení sp. zn. III. ÚS 254/04 in http://www.judikatura.cz/ navštíveno 19.7.2005).

Z odůvodnění napadených rozsudků lze vyvodit, že se obecné soudy shodly v tom, že následné zastavení řízení (pro zánik odpovědnosti za přestupek) nečiní přestupkové řízení vedené proti stěžovateli nezákonným. Odvolací soud k tomu dále rozvedl, že zákon o odpovědnosti za škodu požaduje k oprávněnosti nároku na náhradu škody následné zrušení či změnu rozhodnutí (z něhož se odvozuje nárok na náhradu škody) pro nezákonnost, a tímto následným zrušením či změnou není rozhodnutí o zastavení řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek. Takovéto závěry obecných soudů lze s ohledem na výše naznačený zásadní náhled Ústavního soudu na tuto problematiku považovat za ústavně souladný. Ani Ústavní soud nepovažuje, vzhledem ke všem stěžovatelem tvrzeným okolnostem, zahájení a vedení přestupkového řízení za nezákonné. Proto Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv, jak stěžovatel namítal. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v řízení o ústavní stížnosti uplatnil fakticky totožné námitky jako v odvolání, učinil tím nadto z Ústavního soudu další instanci v systému všeobecného soudnictví, která mu však s ohledem na čl. 83 Ústavy zjevně nepřísluší. I z tohoto důvodu je třeba mít ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Z takto vyložených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů. Návrh na náhradu nákladů řízení má akcesorickou povahu, tj. sdílí osud ústavní stížnosti, s níž je spojen. Pokud tedy byla samotná ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, byl tím odmítnut i návrh na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2005

Jiří Nykodým předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.