II. ÚS 3813/12
II.ÚS 3813/12 ze dne 18. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti České provincie Kongregace Milosrdných sester sv. Vincence de Paul - Nemocnice Milosrdných sester, IČ: 00406481, se sídlem v Kroměříži, Malý Val 1553/2, zastoupené JUDr. Jiřím Šídlem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 6. 2012, č. j. 32 Cdo 2108/2010-133, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané podle ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se jím cítí dotčena na svých základních právech, zejména pak právu na spravedlivý proces.
Stěžovatelka vede proti Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky spor o úhradu poskytnuté zdravotní péče. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem č. j. 8 C 140/2007-83 její žalobě z části vyhověl a z části ji zamítl. V odvolacím řízení rozhodl Městský soudu v Praze rozsudkem č. j. 23 Co 407/2009-107 tak, že ve vyhovujících výrocích a ve výroku o nákladech řízení potvrdil prvoinstanční rozsudek (výrok č. I), zastavil odvolací řízení o odvolání stěžovatelky proti zamítavému výroku (výrok č. II) a vypořádal náklady odvolacího řízení (výrok č. III). Nejvyšší soud nyní napadeným rozhodnutím potvrzující výrok ve věci samé a výrok o nákladech odvolacího řízení rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 3.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které poskytuje otevřené řízení, které má být vedeno poté, co dovolací soud vydal kasační rozhodnutí a věc vrátil nižší soudní instanci. Jakkoliv Ústavní soud chápe rozmrzelost stěžovatelky nad dalším prodloužením řízení, v němž žádá úhradu za služby poskytnuté již v letech 2005 a 2006, musí konstatovat, že důvody kasačního rozhodnutí ani to, že věc byla vrácena zpět až soudu prvé instance, nejsou významné. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.

Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost proti rozsudku o zrušení (části) předcházejícího rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení je návrhem podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. října 2012

Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.