II. ÚS 375/05
II.ÚS 375/05 ze dne 26. 7. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud České republiky rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Burianem, advokátem se sídlem v Praze, Slavíkova 19, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. prosince 2004, č. j. 22 Cdo 1509/2004-335, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 29. června 2005 ústavní stížnost stěžovatele, jež byla dána k poštovní přepravě dne 28. června 2005, a kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR bylo zamítnuto dovolání žalovaného (stěžovatele) v řízení o vydržení vlastnického práva vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 10 C 737/2003.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod, které zakotvuje ochranu vlastnictví a zákaz zneužití vlastnického práva. Převážnou část obsahu ústavní stížnosti tvoří polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů ohledně posuzování oprávněné držby a dobré víry žalobců.

Předtím, než se Ústavní soud zabývá meritem věci, zkoumá, zda jsou splněny formální náležitosti ústavní stížnosti. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti musí splňovat řadu zákonem stanovených náležitostí, včetně dodržení zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti v délce 60 dnů, která podle kogentního ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), počíná běžet dnem následujícím dnu doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Ze sdělení Okresního soudu v Karlových Varech a zaslané kopie doručenky vyplývá, že rozsudek Nejvyššího soudu, který představuje poslední procesní prostředek k ochraně práva stěžovatele, byl stěžovateli resp. jeho právnímu zástupci JUDr. Jiřímu Burianovi doručen dne 12. ledna 2005. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 28. června 2005, je zcela evidentní, že byla podána po stanovené zákonné lhůtě. Není zřejmé, zda si byl stěžovatel této skutečnosti zcela vědom, avšak odkaz na ustanovení § 75 zákona o Ústavním soudu v závěru ústavní stížnosti, podle něhož Ústavní soud neodmítne přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti (pro nevyčerpání procesních prostředků), pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, by tomu snad napovídal. V dané věci ovšem všechny opravné prostředky vyčerpány byly, takže podle uvedeného ustanovení by stejně nebylo možné postupovat.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost odmítl jako podanou po lhůtě stanovené pro její podání [§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 26. července 2005

Jiří Nykodým soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.