II. ÚS 372/05
II.ÚS 372/05 ze dne 20. 7. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem, o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Milošem Hrdinou, advokátem se sídlem Klimentská 1515/22, Praha, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 269/2005, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, čj. 12 To 340/2004-563, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 7. 2004, čj. 2 T 164/2003-543, za účasti 1) Nejvyššího soudu, 2) Krajského soudu v Praze, a 3) Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství, 2) Krajského státního zastupitelství v Praze, 3) Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi, 4) Zemědělského družstva Trutnov se sídlem ve Volanově, se sídlem Volanov 31, Trutnov, 5) Zemědělského družstva Opařany, se sídlem Stádlec 66, 6) Zemědělského družstva Mečeříž, se sídlem Mečeříž 41, a 7) Jamenské a.s., se sídlem Jamné nad Orlicí 289, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 27. 6. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 7. 2004, čj. 2 T 164/2003-543, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) tr. z. a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a deseti měsíců podmíněně odloženým na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu, k trestu zákazu činnosti živnostenského podnikání koupě za účelem prodeje na dobu pěti let, a k povinnosti nahradit poškozeným škodu, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2004, čj. 12 To 340/2004-563, kterým byl k odvolání stěžovatele a státního zástupce částečně zrušen rozsudek soudu prvéhostupně, a nově byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) tr. z. a za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků podmíněně odloženým na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu, trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu podnikání s předmětem koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let, a k povinnosti nahradit poškozenému škodu, a odvolání stěžovatele bylo zamítnuto, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 269/2005, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání. Tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, kdy ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jimi může také zabývat věcně.

Ze sdělení Okresního soudu ve Znojmě, u jehož spisu sp. zn. 17 T 202/2004 se v současnosti nachází spis Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 2 T 164/2003, Ústavní soud zjistil, že usnesení dovolacího soudu bylo stěžovateli a jeho obhájci doručeno 1. 4. 2005. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takto stanovená lhůta marně uplynula v úterý 31. 5. 2005.

Stěžovatel argumentuje tím, že zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti byla přerušena řízením o ústavní stížnosti, kterou podal 25. 5. 2005 proti rozsudkům obecných soudů prvého a druhého stupně. Ta byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 304/05, které mu bylo doručeno 24. 6. 2005. Z toho důvodu považuje lhůtu k podání ústavní stížnosti za zachovanou.

Institut přerušení lhůt je upraven ve hmotném i procesním právu, a v každém z nich naprosto odlišně. Lhůta pro podání ústavní stížnosti je lhůtou procesní a proto se na její přerušení vztahuje podle § 63 zákona úprava provedená v § 56 a § 111 odst. 1 o. s. ř. Procesní lhůty podle těchto zákonných ustanovení neběží v případě účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, způsobilost jednat před soudem, nebo u něhož bylo rozhodnuto, že musí být zastoupen svým zákonným zástupcem, a v případech přerušení řízení. Skutečnost, že v téže věci bylo zahájeno, vedeno, a skončeno řízení proto není důvodem pro přerušení procesní lhůty.

Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka řízení jako opožděně podaná odmítnuta, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20.července 2002

Jiří Nykodým předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.