II. ÚS 3713/13
II.ÚS 3713/13 ze dne 21. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Dalibora Krále, zastoupeného Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Za Humny 1299/13, Opava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. září 2013 č. j. 112 EC 2/2011-107, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti stěžovatel napadá v záhlaví usnesení označené rozhodnutí pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo účastníka řízení zúčastnit se soudního řízení a efektivně v jeho průběhu hájit svá práva.

Porušení výše uvedeného práva shledává stěžovatel v postupu okresního soudu, který údajně nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 115 odst. 2 o.s.ř., neboť stěžovateli bylo předvolání na jednání nařízené ve věci vedené Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 112 EC 2/2011 na den 17. 8. 2013 doručeno pozdě, takže se nemohl tohoto jednání zúčastnit.

II.

Jak se zjišťuje z připojeného rozsudku, Okresní soud v Opavě vyhověl žalobě Petra Kejhy a uložil stěžovateli (v dřívějším řízení v procesním postavení žalovaného) povinnost zaplatit žalobci částku 8 620,-Kč s příslušným úrokem z prodlení a stanovené náklady řízení. Současně zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů v předmětném řízení.

Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatel byl k jednání řádně obeslán, k jednání se však nedostavil. Z provedených důkazů vzal soud za prokázáno, že mezi žalobcem jako zhotovitelem a stěžovatelem jako objednatelem byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výměna elektrického ohřívače vody včetně dodání nového elektrického ohřívače v souladu s požadavkem stěžovatele. Objednávka stěžovatele byla prokázána zejména účastnickou výpovědí žalobce a svědeckými výpověďmi svědků, kteří práce na objednávce prováděli. Okresní soud dospěl k závěru, že provedené důkazy jednoznačně vyvrátily tvrzení stěžovatele, že objednávku neučinil, že nebyl přítomen při její realizaci, neboť na označené adrese nebydlel.

Okresní soud nevyhověl další žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů v předmětné věci, neboť ani tentokrát neosvědčil splnění předpokladů pro osvobození od placení soudních poplatků.
III.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, jestli jsou naplněny předpoklady a podmínky meritorního projednání předmětné ústavní stížnosti a v této souvislosti se zejména zabýval posouzením přípustnosti ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva. Jinak řečeno, k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně práva efektivně vyčerpal. Nejde však jen o jejich formální uplatnění, ale je vždy nezbytné, aby o těchto prostředcích bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto. Pokud tato podmínka před podáním ústavní stížnosti není splněna, jde ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") o nepřípustnou ústavní stížnost.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel v projednávané ústavní stížnosti považuje za porušení svých procesních práv údajně nesprávný postup Okresního soudu v Opavě, který mu doručil předvolání k jednání nařízenému ve věci sp. zn. 112 EC 2/2011 pozdě a neposkytl mu tak možnost se zúčastnit jednání nařízeného ve výše označené věci dne 17. 8. 2013 a hájit tak svá práva a oprávněné zájmy.

Stěžovatel však zcela pomíjí skutečnost, že i když odvolání proti rozsudku v tzv. bagatelních věcech není přípustné, měl možnost před podáním ústavní stížnosti vyčerpat další procesní prostředek k ochraně jeho práv, v daném případě žalobu pro zmatečnost. Využití tohoto procesního prostředku stěžovatel v ústavní stížnosti nezmiňuje. To vede k závěru, že předmětná ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je tak podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdí.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2014

Radovan Suchánek soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.