II. ÚS 3705/13
II.ÚS 3705/13 ze dne 28. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jany Bártové a 2) Přemysla Míta, oba zastoupeni Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 568/92, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. listopadu 2013 č. j. 3 As 102/2013-28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. prosince 2013, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. listopadu 2013 č. j. 3 As 102/2013-28 byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2013 č. j. 46 A 36/2012-38 (výrok pod bodem I.). Dále bylo uvedeným usnesením rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok pod bodem II.) a že žalobcům se vrací zaplacený soudní poplatek za podanou kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že před podáním kasační stížnosti podali žádost o opravu zjevných chyb v rozsudku s tím, že kasační stížnost podají až poté, kdy tyto chyby budou odstraněny, přičemž poukázali na ust. § 106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."), dle kterého platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Stěžovatelé uvádějí, že dne 16. září 2013 bylo právní zástupkyni žalobců doručeno opravné usnesení vydané pod č. j. 46 A 36/2012 - 56, jímž došlo k opravě výroku i odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2013 č. j. 46 A 36/2012-38. Lhůtu k podání kasační stížnosti tak stěžovatelé odvíjeli ode dne 16. září 2013 a kasační stížnost následně podali dne 27. září 2013 s přesvědčením, že byla podána v zákonné lhůtě. Tato kasační však byla napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu odmítnuta s odůvodněním, že lhůta dle ust. § 106 odst. 2 s. ř. s. počíná znovu běžet pouze v případě, kdy dojde k opravě výroku rozhodnutí, přičemž v daném případě bylo opravováno záhlaví a odůvodnění rozsudku, nikoliv výrok sám. Stěžovatelé považují vyčleňování záhlaví z výrokové části rozsudku za nemyslitelné, neboť ze záhlaví logicky vyplývá, jakých účastníků se výrok týká a vyčleňovat z výrokové části záhlaví jako samostatné části podle stěžovatelů tedy není logicky možné. Ani zákon podobné dělení nikde nezmiňuje. V konkrétním případě byl tedy dle názoru stěžovatelů zcela jednoznačně opraven výrok rozhodnutí, v němž byl mimo jiné chybně označen účastník řízení - žalovaný. Stěžovatelé odmítají argumentaci, že oprava označení účastníka řízení není opravou výroku rozhodnutí, neboť z výroku musí být předně zjevné a nepochybné, jakých účastníků se tento výrok týká, jinak by rozsudek nemohl mít žádný význam. Stěžovatelé dále namítají, že napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je zcela nepředvídatelné, judikaturu, na kterou se v napadeném rozhodnutí odkazuje, považují stěžovatelé za zcela nepřiléhavou.
III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí dovodil, že v projednávané věci lhůta k podání kasační stížnosti nezačala plynout znovu od doručení opravného usnesení, ale běžela pouze ode dne doručení napadeného rozsudku. Rozsudek byl doručen zástupkyni žalobců (stěžovatelů) dne 20. května 2013, zákonná lhůta k podání kasační stížnosti uplynula marně dnem 3. června 2013. Kasační stížnost tak byla dne 27. září 2013 podána opožděně a Nejvyšší správní soud ji proto podle ust. § 46 odst. 1 písmeno b) s. ř. s. odmítl.

Ústavní soud ověřil, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno, jeho odkazy na judikaturu jsou přiléhavé a napadenému rozhodnutí proto nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v předmětné věci opravným usnesením, které bylo vydáno z podnětu stěžovatelů, nedošlo ke změně výroků rozsudku Krajského soudu v Praze. Přijetí extenzivního výkladu, umožňujícího počítat lhůtu pro podání kasační stížnosti až od doručení opravného usnesení v případě, kdy vlastní opravou usnesení účastník řízení nemůže být dotčen ve svých právech, by umožňovalo neomezeně prodlužovat zákonem pevně stanovenou lhůtu pro podání kasační stížnosti (viz obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2033/12, sp. zn. II. ÚS 244/04, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. ledna 2014

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.