II. ÚS 367/05
II.ÚS 367/05 ze dne 7. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. V., zastoupeného Mgr. Bohumilem Petrů, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem Ostrovského 3, Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2.10.2002, č. j.: 35E 1303/2001-9, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2004, č. j.: 13 Co 182/2004-20, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, a Městské části Praha 4, IČ 063584, se sídlem Praha 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Marcelou Dopitovou, advokátkou se sídlem Praha 10, Přípotoční 1519/10c, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. 6. 2005 a i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve zněních pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl stěžovatel v záhlaví uvedená usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze . Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva, vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.

Ústavní soud si k projednání a k rozhodnutí věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 35 E 1303/2001, z kterého zjistil následující:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 2.10. 2002, č.j. 35 E 1303/2001 - 9, nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Obvodního úřadu Městské části Praha 4, č. j. OOS 124142 R 989/99-Ně, ze dne 2. 5. 2000, k uspokojení pohledávky oprávněného Městské části Praha 4 (dále jen "vedlejší účastník") v částce 2.500,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nacházejících se v místě bydliště stěžovatele. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, ve kterém namítal, že podal návrh na obnovu správního řízení, neboť mu bylo nesprávným úředním postupem znemožněno účastnit se řízení. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 30.4.20004, č. j. 13 Co 182/2004 - 20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Konstatoval, že byly splněny všechny podmínky, za nichž může být výkon rozhodnutí nařízen. Uvedl, že samotné podání návrhu na obnovu řízení nemá odkladný účinek. Takový účinek má teprve rozhodnutí příslušného správního orgánu o povolení nebo nařízení obnovy. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 237 odst.1, 3 o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. V dovolání mimo jiné stěžovatel namítal, že se odvolací soud nevypořádal s tvrzenou skutečností, že mu vykonávané rozhodnutí Městské části Praha 4, jímž mu byla uložena pokuta, nebylo dosud doručeno a ani nebyl učiněn pokus náhradního doručení dle § 24 zák. č. 71/1967 Sb. Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 4. 2005, č. j. 20 Cdo 2872/2004-29, dovolání odmítl jako nepřípustné s tím, že stěžovatel neuplatnil dovolací námitku v rámci odvolání, ale pouze v návrhu na povolení obnovy správního řízení, a dovolání nesplňuje ani podmínky podle § 237 odst. 1, písm. c), odst. 3 o. s. ř.

Stěžovatel napadl shora uvedená rozhodnutí Obvodního soudu v Praze a Městského soudu v Praze projednávanou ústavní stížností. Poukazuje na to, že odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí odůvodnil nejen tím, že podal návrh na obnovu správního řízení, ale zejména tím, že vykonávané rozhodnutí není dosud pravomocné a tudíž vykonatelné, neboť mu nebylo doručeno v souladu se zákonem. S tímto tvrzením se ovšem odvolací soud nevypořádal, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces.

K ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení a vedlejší účastník řízení. Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření toliko shrnul průběh řízení. Městský soud v Praze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl, aby byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, popř. jako nedůvodná zamítnuta. Městská část Praha 4, coby vedlejší účastník řízení, ve své vyjádření poukázal na to, že se stěžovatel dopustil přestupku proti občanskému soužití. Za tento přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 2000,- Kč a povinnost uhradit náklady přestupkového řízení ve výši 500 Kč,-. Rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno náhradním doručením, neboť stěžovatel si rozhodnutí v úložní době na poště nevyzvedl. Vedlejší účastník má za to, že věc byla obecnými soudy posouzena správně a navrhl ústavní stížnost v celém rozsahu zamítnout.

V jádru argumentace stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti leží jeho tvrzení, že obecné soudy, zejména soud odvolací, se nevypořádaly s tvrzenou skutečností, že mu vykonávané rozhodnutí Městské části Praha 4 ze dne 2. 5. 2000 nebylo doručeno v souladu se zákonem.

Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 vyplývá, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, podaný vedlejším účastníkem, obsahoval všechny obecné náležitosti návrhu dle § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o.s.ř., i náležitosti návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, upravené v § 261 odst. 1 o.s.ř. K návrhu byl v souladu s ustanovením § 261 odst. 2 o.s.ř. připojen stejnopis exekučního titulu, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když na tomto podkladě navrhovaný výkon rozhodnutí nařídil.

Při posouzení námitky stěžovatele, uplatněné v ústavní stížnosti, že se odvolací soud nevypořádal s tvrzenou skutečností, že mu vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno v souladu se zákonem, je nutno vyjít z obsahu stěžovatelem podaného odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které založilo meze přezkumné činnosti odvolacího soudu. Stěžovatel v něm totiž vůbec netvrdil ani neprokazoval, že mu exekuční titul nebyl řádně doručen. Pouze namítal, že mu bylo nesprávným úředním postupem znemožněno účastnit se správního řízení č.j. OOS 124142 R 989/99-Ně, a že podal návrh na obnovu řízení, a poukázal na to, že dle správního řádu má rozhodnutí o povolení obnovy řízení odkladný účinek, a z toho důvodu navrhl, aby byl nařízený výkon rozhodnutí zastaven. Za situace, kdy skutkovou námitku o nedoručení vykonávaného rozhodnutí uplatnil dle obsahu spisu pouze v návrhu na povolení obnovy správního řízení a nikoli v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nemůže nyní odvolacímu soudu vytýkat, že se při posouzení jeho odvolání touto otázkou nezabýval. Odvolací soud naopak zcela správně posoudil obranu stěžovatele, jíž poukazoval na podaný návrh na obnovu řízení, za nedůvodnou. Pouhé podání návrhu na obnovu správního řízení, v němž byl exekuční titul vydán, totiž nebrání nařízení výkonu rozhodnutí. Odkladný účinek zákon přiznává teprve rozhodnutí správního orgánu o povolení obnovy řízení. Takové rozhodnutí ovšem v době rozhodování odvolacího soudu vydáno nebylo.

Ústavní soud tedy nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by vydáním obou napadených usnesení byl porušen řádný procesní postup obecných soudů, garantovaný článkem 36 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy, či jiná ústavně zaručená práva stěžovatele.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2005

J i ř í N y k o d ý m, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.