II. ÚS 364/05
II.ÚS 364/05 ze dne 2. 2. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti obchodní společnosti SPECIÁL INVEST, a. s., IČ 44685050, se sídlem Karmelitská 18, Praha, zastoupené JUDr. Michalem Marčišinem, advokátem, se sídlem U Koruny 1173, Hradec Králové, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2005, č. j. 20 Co 62/2005-27, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 33 Nc 7145/2004, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a na projednání věci mimo pořadí, za účasti 1) Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Union banka, a. s. "v likvidaci", IČ 41034261, se sídlem 30. dubna 635, Ostrava, jednající správcem konkursní podstaty Mgr. Lukášem Raidou, advokátem, se sídlem 28. října 875/275, Ostrava, zastoupeným JUDr. Milanem Skalníkem, advokátem, Advokátní kanceláře Jirousek, Skalník, Bernatík & partneři, se sídlem Preslova 9, Ostrava, jako vedlejším účastníkem řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou 23. 6. 2005 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 33 Nc 7145/2004, kterým byla proti ní nařízena exekuce rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 5 Cm 51/2000, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 3 Cmo 242/2002, k vymožení pohledávky ve výši 36.754.381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15,5 % za dobu od 5. 8. 1999 do zaplacení, a nákladů předchozího řízení

v celkové výši 1.446.117 Kč, a nákladů exekuce, a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. J. P. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2005, č. j. 20 Co 62/2005-27, kterým bylo odmítnuto její odvolání. Tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva podle čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že jí bylo odejmuto právo na odvolání, neboť odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání je v daném případě oprávněn podat pouze správce podniku, který byl ustanoven v návaznosti na rozhodnutí, které bylo odvoláním napadeno. V důsledku toho se nezabýval jejími námitkami proti rozhodnutí soudu prvého stupně, že oprávněným je úpadce a nikoliv osoba správce konkursní podstaty, a že nebylo prokázáno splnění vzájemné povinnosti a exekuční titul tudíž není vykonatelný.

Ještě než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální procesní náležitosti ústavní stížnosti a jen v případě, že splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jí může zabývat také věcně.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Lze ji podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, kromě návrhu na obnovu řízení [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon")] a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1 zákona, věta za středníkem). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V posuzovaném případě Ústavní soud rozhoduje o podané ústavní stížnosti za situace, kdy je podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu přípustná žaloba pro zmatečnost, kterou stěžovatelka i podala s použitím totožných argumentů (řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 65 C 20/2005), a o níž doposud nebylo pravomocně rozhodnuto.

Veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů proto Ústavní soud konstatuje, že nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, což je nezbytnou formální náležitostí k tomu, aby se ústavní stížnost mohl zabývat meritorně. Zároveň Ústavní soud neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona] a stěžovatelkou nebylo tvrzeno ani nebylo Ústavním soudem shledáno, že by v řízení o žalobě pro zmatečnost docházelo ke značným průtahům [§ 75 odst. 2 písm. b) zákona].

Proto byla podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná z důvodu podle § 75 odst. 1 zákona. Vzhledem k akcesorické povaze návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí a návrhu na projednání věci mimo pořadí jsou odmítnutím samotné ústavní stížnosti odmítnuty i uvedené návrhy.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. února 2006

JUDr. Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.