II. ÚS 362/05
II.ÚS 362/05 ze dne 14. 7. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o návrhu - ústavní stížnosti stěžovatele S. L. P., zastoupeného JUDr. Robertem Kubou, advokátem, Škroupova 441, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě čj. 34 T 9/2001-879 ze dne 21. prosince 2001 a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 54/2002 ze dne 16. května 2002, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl k poštovní přepravě podán 21. června 2005 a Ústavnímu soudu došel o den později, domáhal zrušení rozsudků citovaných v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť soudy porušily zásadu kontradiktornosti řízení a zásadu rovnosti účastníků. Navrhovatel uvedl, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci napadl dovoláním, které však bylo pro procesní pochybení tehdejší právní zástupkyně odmítnuto. Ve věci podal též návrh na povolení obnovy řízení, který však byl usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 32 Nt 202/2003 ze dne 14. ledna 2005 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci sp zn. 34 To 9/2001 ze dne 21. dubna 2005 zamítnut. Podle svých slov si je plně vědom propadlých lhůt podle § 72 a § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je však přesvědčen, že skutečnosti uvedené v ústavní stížnosti je třeba považovat za tak závažný zásah do jeho ústavních práv, že je opodstatněné jeho stížnost akceptovat a rozhodnout.

Ústavní soud dotazem u Krajského soudu v Ostravě zjistil, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl stěžovateli doručen 26. srpna 2002, resp. jeho obhájkyni 27. srpna 2002.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ve znění v rozhodné době lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 citovaného zákona), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

Zřejmě posledním prostředkem na ochranu práva navrhovatele bylo jeho odvolání proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Vrchní soud v Olomouci o něm rozhodl napadeným rozsudkem ze dne 16. května 2002, jež bylo navrhovateli doručeno dne 26. srpna 2002. Pokud navrhovatel podal nyní projednávaný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti 21. června 2005, učinil tak téměř 3 roky po uplynutí zákonem stanovené 60denní lhůty.

Ústavní soud poznamenává, že navrhovatel, resp. jeho právní zástupce, se hrubě mýlí, pokud se domnívá, že Ústavní soud má možnost zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti prominout. Připomíná, že v řízení před Ústavním soudem je předepsáno povinné zastoupení advokátem a že smyslem této podmínky řízení je zamezit právě tomu, aby Ústavní soud byl zbytečně zatěžován nekvalifikovanými návrhy.

Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 14. července 2005

Pavel Rychetský soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.