II. ÚS 3619/13
II.ÚS 3619/13 ze dne 14. 1. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Mgr. et Mgr. Patricie Maškové, zastoupené Mgr. Evou Hodákovou, advokátkou ser sídlem Komenského nám. 56, Brandýs nad Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 2012 č.j. 17 Co 308/2011-79 a Okresního soudu v Semilech ze dne 15. března 2011 č. j. 3 C 94/2010-38 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2013, napadla stěžovatelka podle jejího petitu, který je z hlediska rozsahu přezkumu pro Ústavní soud závazný, pouze v záhlaví tohoto usnesení označená rozhodnutí obou obecných soudů pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v nesprávné interpretaci a aplikaci příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obč. zák.") upravujících počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody a v postupu odvolacího soudu, který potvrzením zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně přisvědčil jeho závěru o promlčení stěžovatelkou uplatněné náhrady škody. Podle názoru stěžovatelky skutková zjištění obou obecných soudů vztahující se k době její vědomosti jak o výši způsobené škody, tak i o osobě, která za ni odpovídá, jsou nesprávná; z těchto nesprávných zjištění proto obecné soudy vyvodily i výše uvedený údajně nesprávný právní závěr.

II.

Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Semilech zamítl žalobu stěžovatelky proti žalované Heleně Njahuské na zaplacení 61 800,- Kč, kterých se stěžovatelka domáhala z titulu odpovědnosti žalované za škodu způsobenou dopravní nehodou na vozidle stěžovatelky neproplacenou pojišťovnou a za parkovné poškozeného vozidla. Soud prvního stupně shledal námitku žalované o promlčení uplatněných nároků důvodnou.

Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé jako věcně správný a zdůraznil, že pokud stěžovatelka podala žalobu až v červnu 2010, stalo se tak po uplynutí zákonem stanovené subjektivní promlčecí doby, neboť její počátek nelze odvíjet od přesné znalosti poškozeného o výši škody, či od průběhu jednání s pojišťovnou, u které je škůdce pojištěn.

I přes poučení soudu o nepřípustnosti dovolání, stěžovatelka rozsudek odvolacího soudu tímto mimořádným opravným prostředkem napadla.

Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27. 8. 2013 č. j. 25 Cdo 2503/2012-100 dovolání stěžovatelky z důvodu jeho nepřípustnosti odmítl s odkazem na ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."), ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť ve věci se jedná o dva samostatné nároky, byť žalované jako důsledek jedné škodné události.
III.

Dříve, než se Ústavní soud může zabývat meritem předmětné ústavní stížnosti, je povinen zkoumat naplnění podmínek a předpokladů stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro její projednání.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2013. Posledním procesním prostředkem k ochraně práva stěžovatelky ve smyslu výše citovaného ustanovení byl však rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2012 č. j. 17 Co 308/2011-79, který ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 15. 3. 2011 č. j. 3 C 94/2010-38 nabyl právní moci dne 28. 3. 2012, nikoli usnesení dovolacího soudu. Posledně uvedené rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku pro nesplnění podmínky výše jednotlivých uplatněných nároků nepřevyšujících částku 50 000,-Kč (nešlo tedy o odmítnutí dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu) ostatně stěžovatelka ani ústavní stížností nenapadá. Stěžovatelka měla proto předmětnou ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu, což se však nestalo.

Ústavní soud proto z důvodů výše vyložených ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Radovan Suchánek soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.