II. ÚS 3461/16
II.ÚS 3461/16 ze dne 22. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti Mgr. Pavly Krejčí, advokátky, AK se sídlem Myslíkova 23, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016 č. j. 46 A 83/2016-14, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), jímž byla podle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), odmítnuta její žaloba. Touto žalobou se stěžovatelka domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud "kandidátovi č. 1 zapsanému na kandidátní listině Alternativy pro Českou republiku 2017 (APAČI 2017) pro volby do Senátu Parlamentu ČR, uložil do 24 hodin ode dne vydání svého rozhodnutí odstranit ze svého profilu na síti YouTube a Facebook konkrétní příspěvky, které podle jejího přesvědčení do volební kampaně nepatří". Současně pro případ, že soud neshledá své oprávnění k uvedenému zásahu podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon"), navrhla, aby věc předložil Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti absence ustanovení o ochraně volební kampaně, popř. věc odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aby se sama mohla obrátit s ústavní stížností k Ústavnímu soudu.

2. Krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba neodpovídá obsahem ani formou žádnému návrhu, s nimiž volební zákon v této souvislosti počítá, a neodpovídá ani žádnému řízení ve věcech volebních, jak je obecně vymezuje díl 4 hlavy II části první s. ř. s. Podle soudu se nejedná ani o tzv. zásahovou žalobu, neboť v tom případě by se muselo jednat o zásah učiněný správním orgánem, jímž však žalovaný není.

3. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost se podle ní týká ochrany čestnosti a poctivosti volební kampaně a rozhodla se ji podat i přesto, že je jí známa poměrně konstantní judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu, která se této problematiky dotýká. Krajský soud však podle jejího názoru neměl právo její návrh odmítnout dle § 46 s. ř. s., ale měl věc meritorně projednat. Krajský soud tak měl učinit takovým způsobem a v takových lhůtách, aby jím poskytnutá soudní ochrana byla účinná.

4. Stěžovatelka si je vědoma, že byla v napadeném usnesení poučena soudem o tom, že je proti němu přípustná kasační stížnost. Sama je však přesvědčena, že byla v dané věci poučena vadně, neboť podstatou řízení byla věc volební, proti které je kasační stížnost přípustná pouze ve věcech porušení financování volební kampaně, což není tento případ.
5. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

6. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje ve zmíněném požadavku předchozího vyčerpání všech poskytovaných procesních prostředků a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

7. Jak vyplývá z napadeného usnesení krajského soudu, stěžovatelka byla poučena o možnosti podat proti němu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Stěžovatelka však kasační stížnost nepodala a v ústavní stížnosti rozvedla důvody, které ji k tomu vedly.

8. Ústavní soud však musí konstatovat, že svým postupem stěžovatelka podmínky přípustnosti ústavní stížnosti stanovené v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nenaplnila. I když stěžovatelka v ústavní stížnosti zastává názor, že se jednalo o věc volební, a proto není kasační stížnost přípustná (§ 104 odst. 1 s. ř. s.), krajský soud ji jako takovou vůbec neprojednával. Posuzoval ji jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem a kromě jiného uzavřel, že žalobkyně svou žalobou usiluje o předběžnou ochranu volebního procesu, žaloba však nesměřuje proti výsledkům činnosti správního orgánu a jako taková nemůže být předmětem řízení ve správním soudnictví.

9. Krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a řádně ji poučil o možnosti podat ve věci kasační stížnost. Stěžovatelce tedy v daném případě nic nebránilo v tom, aby obdobnou argumentaci, na níž postavila svou ústavní stížnost, uplatnila jako součást kasační stížnosti. Ústavní soud připomíná, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, náleží obecným soudům. Nejvyššímu správnímu soudu pak přísluší výklad jednoduchého práva z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů.

10. Ústavní soud se zabýval také tím, zda jsou v posuzované záležitosti splněny předpoklady ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nicméně k takovémuto závěru nedospěl.

11. Protože na základě shora uvedeného Ústavní shledal, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, musel ji v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. května 2017

Ludvík David, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.