II. ÚS 3428/13
II.ÚS 3428/13 ze dne 30. 12. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B. Š., zastoupeného JUDr. Kateřinou Danielovou, advokátkou se sídlem Na Hradbách 1440/16, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2011 č. j. 35 T 5/2008-13256, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2012 č. j. 2 To 96/2011-13474 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012 č. j. 5 Tdo 1085/2012-100, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 11. 2013, která byla podána k poštovní přepravě dne 8. 11. 2013, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými měla být porušena jeho základní práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel v bodě 3) výroku o vině uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník") ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti (specifikované ve výroku o trestu) na dobu 5 roků. Odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud dalším napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako nepřípustné.

Z vyžádaných kopií doručenek, nacházejících se ve spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 35 T 5/2008, bylo zjištěno, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno stěžovateli dne 22. 3. 2013 a jeho obhájci dne 21. 3. 2013.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu, je povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Posledním rozhodnutím ve věci je ústavní stížností napadené usnesení Nejvyššího soudu, které bylo stěžovateli doručeno dne 22. 3. 2013 a jeho obhájci dne 21. 3. 2013. Lhůta dvou měsíců k podání ústavní stížnosti tak stěžovateli počala běžet dne 23. 3. 2013. Pokud byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 8. 11. 2013, stalo se tak zjevně po uplynutí stanovené lhůty. Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nelze prominout.

Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2013

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.