II. ÚS 3392/09
II.ÚS 3392/09 ze dne 12. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 12. ledna 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. L. L., zastoupené JUDr. Zuzanou Mayerovou, advokátkou, se sídlem V Luhu 754/18, 140 00 Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2009 č. j. 21 Co 155/2009-20 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2007 č. j. 57 Ro 4380/2007-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 30. 12. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 31. 12. 2009 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že citovanými rozhodnutími došlo k porušení jejích základních práv garantovaných v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 90 Ústavy České republiky.

Usnesením ze dne 5. 10. 2007 č. j. 57 Ro 4380/2007-7 rozhodl Městský soud v Brně o vstupu nabyvatele práv z titulu postoupení pohledávky do řízení na místo dosavadního účastníka (žalobce). Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka, v řízení vystupující jako právní zástupkyně původního žalobce, odvolání. Usnesením ze dne 7. 5. 2009 č. j. 21 Co 155/2009-20 odmítl Krajský soud v Brně podle ust. § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.), odvolání stěžovatelky jako podané někým, kdo k tomu není oprávněn.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba [čl. 87 odst. 1) písm. d) Ústavy], jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Účastníkem řízení je pak stěžovatel a státní orgán, nebo jiný orgán veřejné moci, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje. Nelze tedy podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně za účelem ochrany veřejných zájmů (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 74/99).

Jak je uvedeno výše, stěžovatelka byla právní zástupkyní původního žalobce jako účastníka řízení, ve kterém bylo napadenými usneseními podle ust. § 107a o. s. ř. rozhodováno o vstupu nového účastníka do řízení na straně žalobce. Z tohoto důvodu a na základě výše uvedeného nelze stěžovatelku považovat za osobu oprávněnou podat ústavní stížnost, neboť chybí elementární předpoklad - totiž to, že by stěžovatelka byla účastníkem řízení, v němž byla zpochybňovaná rozhodnutí vydána (obdobně viz usnesení sp. zn. I. ÚS 1656/09 ze dne 1. 7. 2009) a nemohlo tak v tomto řízení dojít k zásahu do jejích základních práv, přičemž stěžovatelka má k dispozici jiné prostředky k ochraně svých tvrzených práv. Ústavní soud proto, aniž by odstraňoval další vady, jimiž návrh trpěl (chyběly kopie rozhodnutí, jejichž zrušení se stěžovatelka domáhala), jej musel odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2010

Eliška Wagnerová soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.