II. ÚS 336/05
II.ÚS 336/05 ze dne 27. 7. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Předseda II. senátu Ústavního soudu Jiří Nykodým, rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. F., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 17, Praha, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2005, čj. 96 Nc 5424/2004-14, takto:
R. O., soudnímu exekutorovi, se ukládá pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč, která je splatná do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet soudu vedený u České národní banky č. XXXXX/XXX, variabilní symbol 33605.
Odůvodnění:

V řízení o ústavní stížnosti stěžovatele, směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2005, čj. 96 Nc 5424/2004-14, kterým nebylo vyhověno jeho námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, byl R. O., soudní exekutor, dopisem ze dne 20. 6. 2005 v souladu s § 48 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon ), resp. podle § 63 zákona ve spojení s § 128 a § 129 odst. 2. o. s. ř. vyzván k předložení exekutorského spisu čj. EX 1960/04.

Na to R. O. reagoval dopisem ze dne 23. 6. 2005, ve kterém sdělil, že žádosti s ohledem na úpravu provedenou v zákoně č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ) nemůže vyhovět. Proto byl R. O. Ústavním soudem ještě jednou vyzván k předložení exekutorského spisu dopisem ze dne 12. 7. 2005, ve kterém byl zároveň upozorněn na možnost udělení pořádkové pokuty. Na to reagoval R. O. dopisem ze dne 18. 7. 2005, v němž Ústavnímu soudu stanovil, že uvedený spis bude předložen v jeho kanceláři 25. 7. 2005 v 10:00 hodin osobě, která prokáže způsobilost jednat jménem Ústavního soudu. Zároveň uvedl, že další termín a místo je možné pouze s ním dohodnout telefonicky nebo písemně, a opět odkázal na právní úpravu provedenou v exekučním řádu.
Z postoje exekutora v daném případě vyplývá, že buďto považuje svoje postavení vůči Ústavnímu soudu (a potažmo ke všem soudům) za natolik výjimečné, že výzvě k zapůjčení svého spisu není nucen vyhovět, anebo s takovým výkladem této problematiky sice nesouhlasí, ale přesto se podle ní řídí, aniž by se tuto mentální rezervaci pokusil jakýmkoliv způsobem vyřešit.

Ústavní soud zdůrazňuje, že soudní exekutoři, jako osoby, na něž byla delegována veřejná moc, mají stejně jako jiné orgány veřejné moci při výkonu své pravomoci povinnost vykládat právo ústavně souladným způsobem. Tato povinnost je důležitá zejména tam, kde je právo na zákonné úrovni nejednoznačné, nebo přímo chybí.

Základní práva a svobody jsou podle čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava ) pod ochranou soudní moci a tuto moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy (čl. 81 Ústavy). Soudní moc, jako jedna ze složek státní moci vylučuje jakoukoliv jinou moc, která by ji v jejích základních funkcích byla schopná konkurovat (srov. Havránek, J., a kol.: Právní teorie. Iuridica Brunensia 1995. str. 85). Z této ústavně založené pravomoci soudů nutně vyplývá povinnost všech ostatních složek veřejné moci a všech fyzických a právnických osob se této moci podvolit, aby mohla být vykonávána. Není proto možné, aby byl kdokoliv na úrovni zákona z dosahu soudní moci vyňat, aniž by taková exempce byla odvolitelná z ústavního pořádku. Na úrovni ústavního pořádku neexistuje nic, co by v tomto ohledu odůvodňovalo výjimečnost postavení soudních exekutorů.

V posuzovaném případě jde o ústavně založenou pravomoc soudu vyžadovat pro potřeby řízení součinnost ve formě předložení listin či celých spisů jiných orgánů. Ta je na zákonné úrovni upravena ve vztahu k Ústavnímu soudu v § 48 odst. 2 zákona, podle nějž všechny soudy, orgány veřejné správy a jiné orgány poskytují Ústavnímu soudu na jeho žádost pomoc při opatřování podkladů pro jeho rozhodování. Ve vztahu k civilnímu řízení je tato pravomoc upravena v § 128 a 129 o. s. ř., podle nichž je každý povinen na dotaz sdělit soudu skutečnosti, a předložit listinu potřebnou k důkazu, které mají význam pro řízení a rozhodnutí. Ve vztahu k trestnímu řízení je tato pravomoc upravena v § 8 tr. ř. podle nějž státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů. Pokud jde o možnost odmítnout vyhovění této povinnosti s ohledem na zákonem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, nemůže se povinnosti mlčenlivosti z podstaty věci vůči soudu dovolávat jiný orgán veřejné moci (např. § 24 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, § 31 exekučního řádu, aj.).

Ustanovení § 96 exekučního řádu definuje půjčování exekutorských spisů tak, že sice umožňuje výklad podávaný v daném případě exekutorem, ten však toto zákonné ustanovení činí naprosto nadbytečným s ohledem na úpravu provedenou v § 94 exekučního řádu. Podle něj je půjčování spisů na základě odůvodněné písemné žádosti oprávněným orgánům a znalcům možné jen přímo u exekutora nebo u jiného exekutora. Takový výklad evidentně není ústavně konformní, neboť nekoresponduje se shora uvedenými oprávněními soudů požadovat součinnost a v rámci ní i půjčení spisů od všech ostatních orgánů veřejné moci. Exekuční řád přitom rozhodně nelze považovat za derogaci shora uvedených ustanovení (a to ani nepřímou), ani jej nelze považovat za lex specialis či lex posterior.

V daném případě je nezbytné jazykový výklad názvu daného ustanovení půjčování spisů dát do souvislosti se systematickým výkladem celého právního řádu, a nutně tak dojít k tomu, že v § 96 je exekutorovi uložena povinnost zapůjčit spis mimo svůj i cizí exekutorský úřad, pokud o to požádá oprávněný orgán uvedený v § 95 odst. 1 exekučního řádu. Jen takový výklad je totiž ústavně souladný, a dospěla k němu i teorie (viz Hlavsa, P.: Exekuční řád a zákon č. 119/2001 Sb. s poznámkami a prováděcími předpisy. 2. Aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 9. 2004. Linde Praha 2004. str. 107, Kasíková, M., Kučera, Z., Plášil, V., Šimka, K.: Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a předpisy související. Komentář. 1. Vydání C. H. Beck 2005. str. 457).

Tím, že R. O. přes opakovanou výzvu, obsahující upozornění na jeho povinnosti a možnost uložení pořádkové pokuty, nezaslal Ústavnímu soudu svůj spis čj. EX 1960/04, hrubě ztížil postup řízení před Ústavním soudem. Proto mu byla Ústavním soudem podle § 61 odst. 1 zákona uložena pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč. Tato pořádková pokuta, uložená v dolní polovině zákonné sazby, se v daném případě jeví Ústavnímu soudu odpovídající povaze a významu závadného jednání pro řízení před Ústavním soudem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2005

Jiří Nykodým soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.