II. ÚS 3180/09
II.ÚS 3180/09 ze dne 2. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. M. F., zastoupené JUDr. Janem Křečkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Nám. Míru 15, proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 687/2009 ze dne 8. září 2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou dne 9. prosince 2009 napadla stěžovatelka shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve sporu s Bytovým družstvem Karpatská - Amurská 1, 3, 5 a 7 v likvidaci, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 474/2006 ze dne 19. prosince 2007 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 34 C 146/2002 ze dne 24. března 2006, vyjma výroku o příslušenství pohledávky, a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.

Stěžovatelka napadá rozhodnutí obecného soudu zejména s argumentací, že soud porušil její ústavní právo, které vyplývá z čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), neboť povinnosti jí mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích. Stěžovatelka má za to, že v konkrétním případě překročil právní názor Nejvyššího soudu meze zákona a zavázal tak soudy nižších stupňů povinností rozhodnout takovým způsobem, který je v rozporu s čl. 11 odst. 3 Listiny, neboť má být zneužito vlastnického práva bytového družstva na újmu práv stěžovatelky.
Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Jak Ústavní soud zjistil z příloh i vlastního podání stěžovatelky, rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutí konečné, tj. u obecných soudů nadále probíhá řízení a stěžovatelce jsou k dispozici procesní prostředky k ochraně jejích práv. S ohledem na zásadu přezkumu věcí pravomocně skončených, nezbývá než odmítnout stížnost jako nepřípustnou.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Zásadně nepřípustné jsou ústavní stížnosti proti kasačním rozhodnutím, tj. rozhodnutím, jimiž se rozhodnutí instančně podřízeného orgánu ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení, neboť se nejedná o konečné rozhodnutí a v dalším řízení mohou účastníci řízení uplatnit příslušné procesní prostředky na ochranu svých práv (srov. nález II. ÚS 248/04 ze dne 31. srpna 2005, usnesení IV. ÚS 125/06 ze dne 30. března 2006).

Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro obecné soudy čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako předčasný a tudíž nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2010

Pavel Rychetský soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.