II. ÚS 3156/09
II.ÚS 3156/09 ze dne 9. 3. 2010

N 46/56 SbNU 511
K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 9. března 2010 sp. zn. II. ÚS 3156/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., IČ: 27169341, se sídlem Kartouzská 200/4, 150 00 Praha 5, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. června 2009 č. j. 22 Co 197/2009-32, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o uložení povinnosti stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) zaplatit po zastavení exekuce soudnímu exekutorovi náklady exekuce.
Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. června 2009 č. j. 22 Co 197/2009-32 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její základní "právo na právní jistotu".

Z obsahu připojených dokumentů vyplývá následující:

Okresní soud v Pardubicích po zastavení exekuce uložil stěžovatelce (oprávněné) povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi (JUDr. I. Švecové) náklady exekuce (ve výši 4 165 Kč). K odvolání stěžovatelky proti výrokům o povinnosti zaplatit soudnímu exekutorovi odvolací soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně za situace, kdy novela zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční řád"), provedená zákonem č. 347/2007 Sb., neobsahuje přechodná ustanovení pro § 89 exekučního řádu, postupoval zcela správně, jestliže aplikoval ustanovení exekučního řádu ve znění platném v době rozhodnutí, tzn. ve znění ode dne účinnosti novely (tj. od 1. ledna 2008).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá protiústavnost napadeného rozhodnutí pro jeho rozpor se zásadou zákazu retroaktivity. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné neměl Okresní soud v Pardubicích ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měl vycházet a jednat v souladu s tehdy platnou právní úpravou. Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak než podle dřívější právní úpravy. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citované rozhodnutí svým nálezem zrušil. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila souhlas s upuštěním od ústního jednání.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Účastník je přesvědčen o tom, že k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky nedošlo. Stěžovatelka se podle jeho názoru při podání návrhu nemohla domnívat, že jí za žádných okolností nemůže být uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce. Krajský soud odkazuje na své závěry obsažené v odůvodnění napadeného usnesení a poukazuje zejména na skutečnost, že oprávněná přistupuje k podávání návrhů na exekuci v obdobných věcech hromadně a je si přitom vědoma faktu, že asi třetina pohledávek bude dobytných. Za této situace je podle názoru účastníka možné shledat na straně oprávněné procesní zavinění ve vztahu k důvodu zastavení exekuce, neboť oprávněná do určité míry musela počítat s nemajetností povinného jako se svým rizikem. Podle názoru krajského soudu by ústavní stížnost měla být zamítnuta.

Podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud se souhlasem účastníků upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Souhlas s upuštěním od jednání byl účastníky poskytnut a od ústního jednání bylo upuštěno.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud předesílá, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky řešil již ve svém nálezu ze dne 5. května 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375) či v nálezu ze dne 29. července 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181). V citovaných nálezech Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaném nálezu, jakož i v nálezech předešlých [např. nálezy sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) či sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127)] tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému [obdobně viz nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665)].

Shora uvedené závěry se plně vztahují i na nyní projednávanou věc, Ústavní soud neshledal důvod se od závěrů citovaných v uvedených nálezech odchýlit a v podrobnostech na ně plně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.