II. ÚS 314/17
II.ÚS 314/17 ze dne 9. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého J. S., zastoupeného zákonným zástupcem R. A., právně zastoupeného JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, se sídlem Karlov 6, 796 01 Prostějov, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2016, č. j. 20 Co 50/2016-81, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 80 EXE 176/2015-62, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na ochranu rodičovství a rodiny podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i práva zakotvená v čl. 3, čl. 18 odst. 1 a čl. 27 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva").

2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 80 EXE 176/2015-62, byla k návrhu povinného zastavena exekuce vedená pro vymožení dlužného a běžného výživného vedená ve prospěch nezletilého oprávněného (stěžovatele), kterému byl pro toto řízení ustanoven kolizní opatrovník (Statutární město Brno), jenž dal k zastavení exekučního řízení souhlas. Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

3. Odvolání JUDr. Martiny Hrbatové, advokátky, zmocněné matkou nezletilého oprávněného k jeho zastupování, proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení exekučního řízení, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. prosince 2016, č. j. 20 Co 50/2016-81, odmítnuto podle § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jako odvolání podané neoprávněnou osobou, neboť odvolatelka nebyla k jeho podání zmocněna ustanoveným kolizním opatrovníkem, nýbrž matkou nezletilého. Odvolací soud konstatoval, že pokud byl nezletilému oprávněnému ustanoven pro řízení kolizní opatrovník, jeho zákonní zástupci, resp. jeho matka, která by jinak mohla plnou moc právní zástupkyni udělit, byla ze zastupování nezletilého vyloučena.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedených ústavně zaručených práv. Nesouhlasí se zastavením exekuce a namítá, že soudy nepostupovaly v souladu s jeho zájmem. Vyslovuje přesvědčení, že kolizní opatrovník, který jedná v rozporu se zájmy nezletilého, nemůže mít v řízení větší oprávnění než rodič nezletilého. Rovněž nesouhlasí s tím, že odvolání právní zástupkyně nezletilého bylo odmítnuto.
5. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

6. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je k podání ústavní stížnosti oprávněna fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

8. V dané věci byl nezletilému oprávněnému (stěžovateli) ustanoven v exekuční věci z důvodu střetu zájmů mezi rodiči a dítětem kolizní opatrovník (Statutární město Brno). Tento ustanovený opatrovník je i procesním zástupcem pro toto exekuční řízení a jedině on by mohl za nezletilého stěžovatele podat odvolání proti usnesení o zastavení exekuce, pakliže by dospěl k závěru, že je to v jeho zájmu. Úkolem veřejného opatrovníka je hájit zájem nezletilého dítěte; při výkonu opatrovnické funkce, typicky založené kolizí mezi zákonnými zástupci (rodiči), dochází nikoli výjimečně (a logicky) k tomu, že stanovisko opatrovníka je odlišné od procesního zájmu jednoho z rodičů.

9. Nelze pak vytýkat odvolacímu soudu, že odvolání podané advokátkou zmocněnou matkou nezletilého bylo odmítnuto podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako odvolání podané někým neoprávněným, neboť zájmy nezletilého mohl v dané věci procesně uplatňovat toliko veřejný opatrovník, který však odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nepodal. Tím, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně nepodal nezletilý stěžovatel v řádném zastoupení (ustanoveným kolizním opatrovníkem), vyvstala situace - pro posouzení jeho následné ústavní stížnosti určující - že před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), což zakládá důvod pro její odmítnutí podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

10. Ve světle výše uvedeného je pak třeba posuzovat ústavní stížnost ve vztahu k usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. listopadu 2015, č. j. 80 EXE 176/2015-62, jímž bylo exekuční řízení zastaveno, jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel řádně nevyčerpal opravné prostředky, které měl v řízení k dispozici.

11. Vedle závěru o nepřípustnosti ústavní stížnost by bylo možno uvažovat i o jejím odmítnutí pro neoprávněnost navrhovatele [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu]. Je tomu tak proto, že ústavní stížnost směřuje proti usnesení odvolacího soudu, který odvolání JUDr. Martiny Hrbatové odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř. jako odvolání podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Odvolací řízení bylo tedy zahájeno z popudu advokátky zmocněné matkou nezletilého, která však práva zákonného zástupce pro střet zájmů v řízení vykonávat nemohla a nemohla tedy ani řádně zmocnit JUDr. Martinu Hrbatovou. Ve vztahu k osobě JUDr. Martiny Hrbatové, jakožto odvolatelky, pak bylo odvolání rovněž odmítnuto. Za situace, kdy ústavní stížnost podal nezletilý stěžovatel sám a kdy právní úprava řízení o ústavní stížnosti v zákoně o Ústavním soudu [(§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] vylučuje, aby byla ústavní stížnost podána jménem či ve prospěch jiné osoby (tzv. actio popularis), tj. aby stěžovatel podal ústavní stížnost ve prospěch JUDr. Martiny Hrbatové, je tímto dle Ústavního soudu naplněn předpoklad i pro odmítnutí návrhu stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrhu podaného někým zjevně neoprávněným (shodně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 77/04; ze dne 8. prosince 2011, sp. zn. III. ÚS 2634/11; či ze dne 9. prosince 2014, sp. zn. II. ÚS 2224/14; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

12. Pro úplnost lze dodat, že pokud odvolatelka JUDr. Martina Hrbatová nesouhlasila s rozhodnutím odvolacího soudu, jímž bylo její odvolání odmítnuto, měla využít sama za sebe možnosti, které jí procesní předpisy nabízí. Proti pravomocnému usnesení soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, je totiž k dispozici podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žaloba pro zmatečnost. Dalším krokem by tedy z jejího pohledu nemohla být ústavní stížnost, která by, pokud by byla podána, musela být Ústavním soudem stejně odmítnuta pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, nýbrž právě žaloba pro zmatečnost.

13. Za těchto okolností Ústavní soud nevyvozoval důsledky z procesních nedostatků při založení stěžovatelova zastoupení advokátem, resp. považoval za nadbytečné činit procesní úkony k ustanovení opatrovníka nezletilému stěžovateli pro toto řízení.

14. Z výše uvedených důvodů soudci zpravodaji nezbylo než odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou, eventuálně podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 9. května 2017

Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.