II. ÚS 3098/12
II.ÚS 3098/12 ze dne 23. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 6. 2012 č. j. 184 EC 535/2010-32 v části výroku o nákladech řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu v části výroku o nákladech řízení pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Současně uložil žalované zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 230 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci a neupozornil ji, že zvažuje aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř.. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Domnívá se, že soud ustanovení § 142, § 137 a § 150 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné. Na podporu svých tvrzení odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, zmiňuje stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 a dovolává se judikatury Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k právu na právní zastoupení. Je přesvědčena, že při vyčíslování náhrady nákladů řízení měl soud postupovat v souladu s novelizovanou vyhláškou č. 484/2000 Sb., neboť nebyly dány důvody pro vyloučení její aplikace, a poukazuje na nemožnost uplatnit opravný prostředek proti výroku o náhradě nákladů řízení v bagatelních věcech.
Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se právní problematiky rozhodování o nákladech řízení ve věcech tzv. formulářových žalob se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a právní názor zastávaný obecnými soudy v těchto věcech shledal ústavně konformním (nález sp. zn. I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 či např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2612/12, IV. ÚS 2953/12).

Napadené rozhodnutí, které je řádně odůvodněno, je zcela v souladu se závěry plynoucími z judikatury Ústavního soudu, jež je stěžovatelce známa, a proto postačí na ně pro stručnost plně odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.