II. ÚS 3067/09
II.ÚS 3067/09 ze dne 11. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Ing. Alešem Karáskem, advokátem, se sídlem v Brně, směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 73 C 1339/2003, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel doručil dne 30. listopadu 2009 Ústavnímu soudu návrh, jímž po Ústavním soudu žádá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Brně. Tvrdí, že jeho vydáním, resp. postupem jeho vynesení předcházejícím, byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva zakotvená ve čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným rozsudkem Městský soud v Brně vyhověl žalobě Dopravního podniku města Brna, a. s., a uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 1.012 Kč a uhradit náklady řízení. Žalovaná částka představuje nezaplacené jízdné a přirážku k jízdnému, neboť stěžovatel se při jízdě hromadným dopravním prostředkem žalobce nemohl prokázat platnou jízdenkou. Ve věci byl nejprve vydán platební rozkaz, který byl ale zrušen, neboť se jej stěžovateli nepodařilo doručit na známou adresu. Pro další řízení mu proto byl ustanoven opatrovník. Na základě důkazů předložených žalující stranou, zejména zápisu o provedené přepravní kontrole, soud žalobě vyhověl. Napadený rozsudek nabyl právní moci dne 9. dubna 2004. Odvolání proti němu nebylo přípustné.

Stěžovatel namítá, že v řízení před Městským soudem v Brně nebyly dány důvody pro ustanovení opatrovníka, neboť v době, kdy o tom soud rozhodl, zdržoval se stěžovatel trvale (a zdržuje se nadále) na adrese svého trvalého pobytu. Ta je navíc shodná s adresou, kterou soud zjistil po neúspěšném pokusu doručit platební rozkaz z výpisu z centrální evidence obyvatel. Na tuto adresu se mu však soud doručit vůbec nepokusil a rovnou mu jako osobě neznámého pobytu ustanovil opatrovníka. Ještě přitom chybně odkázal na ustanovení § 29 odst. 1 občanského soudního řádu. Krom toho soud opatrovníkem ustanovil zaměstnankyni soudu, která byla při ochraně práv stěžovatele zcela pasivní. Stěžovatel je toho názoru, že soud postupoval chybně a formalisticky, bez jakékoliv snahy ochránit jeho práva a zájmy. O existenci ústavní stížností napadeného rozsudku se měl dozvěděl až v souvislosti se zahájením exekučního řízení.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Předpokladem meritorního rozhodování o návrhu je zjištění, že co do formálních náležitostí vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), že byla zachována stížnostní lhůta a že jde o návrh přípustný.

Stěžovatel uvedl, že o rozhodnutí se dozvěděl dne 30. října 2009, kdy jím zmocněný advokát nahlédl do předmětného soudního spisu. Toto tvrzení je třeba korigovat v tom směru, že uvedeného dne se dozvěděl o obsahu rozsudku, o jeho existenci věděl již z výzvy ke splnění povinnosti uložené mu napadeným rozsudkem, kterou obdržel od soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, a to již počátkem října 2009, jak sám uvedl. I pak by ale byla lhůta zachována.

Pokud jde o poslední uvedenou podmínku, stanoví zákon o Ústavním soudu v ustanovení § 43 odst. 1 písm. e), že soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.

Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Stěžovatel tak ve smyslu shora citovaného přechodného ustanovení mohl napadnout rozsudek Městského soudu v Brně namísto podání ústavní stížnosti žalobou pro zmatečnost. Měl k dispozici procesní prostředek k obraně svých práv, který nevyužil. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2010

Jiří Nykodým soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.