II. ÚS 301/05
II.ÚS 301/05 ze dne 9. 6. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele T. P., o návrhu směřujícím proti rozhodnutí Krajského soudu v Olomouci ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 53 T 3/2004, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 5. 2005 domáhá, aby Ústavní soud přezkoumal postup obecného soudu v jeho trestní věci vedené u Krajského soudu v Olomouci pod sp.zn. 53 T 3/2004.

Ústavní soud, aniž by se jakkoli zabýval meritem věci, dospěl k závěru, že podaný návrh není z formálních důvodů přípustný.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze proto podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Jak Ústavní soud již dříve opakovaně judikoval (usnesení sp. zn. I. ÚS 9/94, usnesení sp. zn. II. ÚS 240/2000), je prostředkem ochrany práva, který má na mysli citované ustanovení, takový prostředek, jenž je v procesní dispozici stěžovatele, to jest prostředek, jež zákon poskytuje stěžovateli, a nikoli jinému subjektu. Musí být prostředkem účinným. Musí tedy rozhodujícímu orgánu umožnit, aby se skutečně zabýval obsahem podání a případně napadené rozhodnutí efektivně změnil, a to nezávisle na vůli dotčeného orgánu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyly dosud vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ze sdělení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, i Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2005, vyplývá, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc ze dne 1. 4. 2005, sp. zn. 53 T 3/2004, napadl stěžovatel odvoláním, které je u Vrchního soudu v Olomouci vedeno pod sp. zn. 5 To 55/2005. Stěžovatel ostatně k ústavní stížnosti v kopii přiložil odvolání, které sepsal sám (dne 1. 4. 2005), doplněné jeho obhájcem, JUDr. Vlastimilem Vlkem (podáním ze dne 13. 5. 2005). Vrchní soud v Olomouci o něm dosud nerozhodl.

Odvolání splňuje náležitosti prostředku k ochraně práva, jak je má na mysli ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Odvolání mohl podat sám stěžovatel a bude o něm rozhodovat obecný soud, který může napadené rozhodnutí efektivně změnit. Stěžovatel tedy má k dispozici opravný prostředek, jímž se může domáhat ochrany svých práv.

Ústavní soud mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že respektuje princip sebeomezení a minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Stav "dvojkolejnosti" v řízení, kdy by stejné rozhodnutí souběžně a na sobě nezávisle přezkoumávaly příslušný orgán veřejné moci i Ústavní soud, je z hlediska funkce ústavního soudnictví v ČR nežádoucí. Ústavní soud taktéž opakovaně judikoval, že vyčerpání všech procesních prostředků znamená nejen jejich uplatnění, ale i dosažení rozhodnutí příslušného orgánu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel napadl ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, i odvoláním, byly by procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, vyčerpány až rozhodnutím o odvolání, nikoli jeho pouhým podáním.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vad jeho podání.

S ohledem na výše uvedené okolnosti byl Ústavní soud nucen projednávaný návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. června 2005

Stanislav Balík soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.