II. ÚS 2986/09
II.ÚS 2986/09 ze dne 30. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 30. listopadu 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2009 č. j. 1 Ko 140/2009-761, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 19. 11. 2009 a doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 11. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Ústavní stížnost vykazovala obsahové a formální vady [stěžovatel nebyl právně zastoupen dle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu," viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) a v podání rovněž absentovala ústavněprávní argumentace stran porušení ústavně garantovaných základních práv či svobod stěžovatele], Ústavní soud však vzhledem k níže uvedenému nevyzýval stěžovatele k jejich odstranění.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda podání splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Stěžovateli jako bývalému správci konkursní podstaty byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 7. 2009 sp. zn. 18 K 135/97 uložena povinnost vrátit na účet soudu zálohu na náklady konkursního řízení ve výši 10.000,-Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě tzv. blanketní odvolání v němž uvedl, že jej odůvodní po svém návratu ze zahraničí. Soud prvního stupně stěžovatele opakovaně vyzval (usnesení ze dne 17. 7. 2009 č. j. 18 K 135/97-754 a usnesení ze dne 10. 8. 2009 č. j. 18 K 135/97-757) k odstranění vad odvolání. Na obě výzvy reagoval stěžovatel tak, že ve stanovené lhůtě nemůže, z důvodu své pracovní vytíženosti či léčebného pobytu v zahraničí, vyhovět. Odvolací Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovateli byl poskytnut dostatečný časový prostor k odstranění vad odvolání. Jelikož tak nebyl zpochybněn fakt, že na jeho účet byla předmětná záloha převedena (což ostatně stěžovatel nikterak nezpochybnil ani v jím podané ústavní stížnosti), potvrdil vrchní soud odvoláním napadené usnesení jako věcně správné.

Ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje procesní prostředek k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv, ve vztahu subsidiarity. Atribut subsidiarity ústavní stížnosti má jak dimenzi formální, tak dimenzi materiální. Na jedné straně se subsidiarita ústavní stížnosti odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje,což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na druhé straně má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti(čl. 83 Ústavy ČR), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti tak plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je až krajním prostředkem ochrany základních práv nastupujícím tehdy, kdy porušení základních práv nelze odstranit využitím právního prostředku, který projednají jiné orgány veřejné moci, zejména obecné soudy.

V nyní projednávané věci dospěl soudce zpravodaj k závěru, že stěžovatel nesplnil předpoklady pro přípustnost ústavní stížnosti dle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jak je uvedeno výše, napadl stěžovatel usnesení krajského soudu tzv. blanketním odvoláním; to tak trpělo vadami (srov. ust. § 205 o. s. ř.), které stěžovatel ani přes opakovanou výzvu soudu neodstranil a odvolací soud svým rozhodnutím na tento fakt toliko reagoval. Proto je třeba učinit závěr, že stěžovatel řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, ač mu byl ze strany obecných soudů poskytnut dostatečný prostor k odstranění vad odvolání, který však stěžovatel bez důvodů hodných zřetele nevyužil a proto podané blanketní odvolání nelze považovat za efektivně čerpaný opravný prostředek.

Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona oÚstavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2009

Eliška Wagnerová, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.