II. ÚS 298/05
II.ÚS 298/05 ze dne 6. 10. 2005

N 196/39 SbNU 91
K příkazu a k prohlídce jiných prostor a pozemků

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 6. října 2005 sp. zn. II. ÚS 298/05 ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti P. E., s. r. o., proti příkazu Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 4. března 2005 ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005 k prohlídce jiných prostor a pozemků a proti prohlídce realizované dne 22. 3. 2005 v prostorách stěžovatelky.
I. Ústavní soud zakazuje Policii ČR, Správě hlavního města Prahy, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky.

II. Ústavní soud přikazuje Policii ČR, Správě hlavního města Prahy, Službě kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatelky, to znamená vrátit stěžovatelce nevrácené materiály odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 22. 3. 2003 ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005.

III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 19. 5. 2005, která splňuje podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelka brojí proti postupu Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality (dále jen "Policie ČR") v řízení vedeném pod ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005. Tvrdí, že jím jsou dotčena její ústavně zaručená práva garantovaná čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a navrhuje, aby Ústavní soud učinil v záhlaví specifikovaná opatření, která porušení v rovině ústavnosti podle jejího názoru napraví.

Z vyžádané části spisu Policie ČR ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005, která byla k výzvě Ústavnímu soudu v kopii doručena, bylo zjištěno následující.

Podle záznamu ze dne 24. 2. 2005 ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005 zahájila Policie ČR na základě trestního oznámení Ing. T. S., společníka společnosti P. S., spol. s r.o. v likvidaci, úkony trestního řízení, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ustanovení § 148 odst. 1, 4 trestního zákona, zneužívání informací v obchodním styku dle ustanovení § 128 odst. 2, 4 trestního zákona, zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle ustanovení § 125 odst. 1, 3 trestního zákona a porušování povinností při správě cizího majetku dle ustanovení § 255 odst. 1, 3 trestního zákona. Uvedených trestných činů se údajně mohli dopustit Ing. M. N., společník a jednatel společnosti P. S., spol. s r.o. v likvidaci, Ing. J. R., společník a jednatel společnosti P. S., spol. s r.o. v likvidaci, Ing. J. Š., společník společnosti P. S., spol. s r.o. v likvidaci, a Ing. P. G., likvidátor společnosti P. S., spol. s r.o. v likvidaci.

V rámci postupu před zahájením trestního stíhání byla ve smyslu ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu Policií ČR dne 3. 3. 2005 podána žádost státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Praze o udělení předchozího souhlasu s vydáním příkazu k prohlídce jiných prostor, mimo jiné kanceláří, skladů a archivu v budově na adrese provozovny společnosti P. S., spol. s r.o., a kde se dříve nacházela provozovna společnosti P. S., spol. s r.o. v likvidaci. Dne 4. 3. 2005 státní zástupce souhlas udělil, jak je patrno z přípisu připojeného za textem žádosti Policie ČR.

Dne 4. 3. 2005 Policie ČR vydala příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, jímž se nařizuje mimo jiné prohlídka kanceláří, skladů a archivu v budově na adrese provozovny společnosti P. S., spol. s r.o.

Dne 22. 3. 2005 byla prohlídla jiných prostor realizována. O jejím průběhu byl Policií ČR zpracován protokol ze dne 22. 3. 2005 ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005, jehož součástí je seznam věcí, které byly při prohlídce odňaty.

Ze spisového materiálu dále vyplývá, že část odňatých věcí Policie ČR stěžovatelce vrátila (usnesení Policie ČR ze dne 23. 3. 2005 a ze dne 8. 4. 2005).

Stěžovatelka napadla postup Policie ČR při provádění prohlídky jiných prostor projednávanou ústavní stížností. Domnívá se, že jím došlo k dotčení jejích ústavně zaručených práv, výslovně pak práva na nedotknutelnost soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života a neoprávněným shromažďováním údajů o své osobě dle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny, na nedotknutelnost soukromí a obydlí dle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny. Stěžovatelka navrhla, aby ústavní stížnost byla projednána přednostně.

Stěžovatelka podrobně rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení. Je přesvědčena o tom, že postupem Policie ČR při vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a při jejím následném provedení byla porušena její ústavně zaručená práva. Namítá, že příkaz k prohlídce jiných prostor není dostatečně určitý, neboť neobsahuje údaj o tom, kdy má být předmětná prohlídka provedena. Podle názoru stěžovatelky lze prohlídku jiných prostor před zahájením trestního stíhání provést pouze jako neodkladný či neopakovatelný úkon ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu. Policie ČR však prohlídku jako neodkladný či neopakovatelný úkon neoznačila a prováděla ji bez dalšího jako běžný úkon, stěžovatelka se proto domnívá, že nebyly naplněny podmínky pro jeho realizaci. Domnívá se dále, že souhlas státního zástupce měl být vzhledem k okolnostem udělen k písemné žádosti policejního orgánu písemně. Stěžovatelka poukazuje na předchozí judikaturu Ústavního soudu, podle níž by měly být podmínky pro realizaci prohlídky jiných prostor interpretovány restriktivně.

Ústavní soud vyzval podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení, Policii ČR a Městské státní zastupitelství v Praze, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili.

Městské státní zastupitelství v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti k námitce ohledně uvedení data provedení prohlídky v příkazu k ní uvádí, že trestní řád v ustanovení § 83a odst. 1, ani v ustanovení § 134 neuvádí, že povinnou náležitostí příkazu je datum provedení prohlídky. Uvedení konkrétního data by navíc v některých případech mohlo působit kontraproduktivně. Ke druhé námitce účastník poukazuje na ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu upravující oprávnění policejního orgánu ve fázi prověřování, přičemž na počátku výčtu je použito slovo "zejména". Jedná se tedy o výčet demonstrativní, z čehož lze dovodit oprávnění policejního orgánu i k jiným úkonům, které trestní řád upravuje na jiných místech. V posuzovaném případě se nejednalo o neodkladný úkon. Písemná žádost o udělení souhlasu byla státnímu zástupci předložena s dostatečným předstihem a státní zástupce souhlas dne 4. 3. 2005 v písemné podobě udělil přímo na písemnou žádost. Žádost o udělení souhlasu se týkalo vedle prostor stěžovatelky i jiných nemovitostí dalších subjektů. Z důvodu minimalizace zásahů byl naplánován postup, při němž v první fázi měla být ve stejnou dobu provedena prohlídka u dvou subjektů (u stěžovatelky a v kanceláři likvidátora společnosti P. S., spol. s r.o.v likvidaci) a po předběžném vyhodnocení zajištěné dokumentace posouzena otázka nutnosti prohlídky u dalšího subjektu. Při realizaci prohlídky dne 22. 3. 2005 v prostorách stěžovatelky npor. Stránský předal Ing. Š., jednateli stěžovatelky, příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků a sdělil mu, že souhlas státního zástupce k jejímu provedení byl udělen, jak vyplývá z odůvodnění příkazu. Ing. Š. prokázání písemného souhlasu nepožadoval. Účastník dále uvádí, že vzhledem k okolnostem by mu žádost o souhlas státního zástupce, k níž je souhlas připojen, beztak zřejmě nebyla v danou chvíli zpřístupněna, neboť provedení prohlídky u třetího subjektu bylo naplánováno na pozdější dobu podle vývoje událostí. Účastník připomíná, že při provádění prohlídky policisté maximálně vycházeli vstříc požadavkům osob přítomných v prostorách. Ihned na místě byly zhotoveny kopie pevných disků počítačových serverů bez omezení jejich provozu a počítače, které byly při prohlídce odňaty, byly většinou vráceny hned následující den. Účastník se domnívá, že ústavní stížnost je nedůvodná.

Argumentace Policie ČR stran jednotlivých námitek stěžovatelky ve vyjádření k ústavní stížnosti se shoduje se závěry uvedenými ve vyjádření Městského státního zastupitelství v Praze. Policie ČR je přesvědčena o tom, že příkaz i vlastní provedení prohlídky neodporuje zákonným požadavkům. Upozornila dále, že kopie části spisu obsahuje informace, které by vzhledem k běžícímu trestnímu řízení neměly být zpřístupněny osobám podezřelým či jejich zmocněncům. Policie ČR připomněla, že osoby dotčené prohlídkou jiných prostor, osoby podezřelé ani poškozený dosud nevyužily možnost podání žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti požádala o přednostní projednání. Ústavní soud proto posoudil nejprve naléhavost věci a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že podmínky § 39 zákona o Ústavním soudu jsou splněny. Věc je naléhavá, neboť se jedná o trvající jiný zásah. Navrhovaný výrok Ústavního soudu konstatovaný s větším časovým odstupem by mohl mít s ohledem na běh trestního řízení význam toliko akademický [srov. nález sp. zn. III. ÚS 287/96 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 62), usnesení sp. zn. IV. ÚS 122/99 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 15, usnesení č. 56)]. Proto byla ústavní stížnost projednána přednostně.

Ústavní soud se dále zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost, vzhledem k námitce Policie ČR týkající se nevyčerpání žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu, přípustná. Ústavní soud dospěl k závěru, že uvedená námitka je nepřípadná. Ústavní stížnost podala právnická osoba, v jejíchž prostorách byla v souvislosti s trestním řízením, vedeným proti výše uvedeným fyzickým osobám, provedena prohlídka. Stěžovatelka sama nebyla oprávněna, ve smyslu ustanovení § 157a trestního řádu, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podat. Pokud stěžovatelka brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci údajně způsobenému provedením prohlídky v prostorách, v nichž provozuje podnikání, a zabavením věcí, které vlastní, jedná se o ústavní stížnost přípustnou.
Ústavní soud po přezkoumání připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním jsou oprávněni podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. V souzené věci stěžovatelka brojí proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, a to proti postupu Policie ČR při přípravě a provedení prohlídky jiných prostor, k jejíž realizaci došlo dne 22. 3. 2005.

Pokud Ústavní soud ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci vyhoví, "zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením" [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud již dříve judikoval (citovaný nález sp. zn. III. ÚS 287/96), že domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, což představuje nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec. Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti". Ústavně zaručená základní práva a svobody, zakotvená v Listině a v Úmluvě, se vztahují též na osoby právnické, přirozeně za splnění předpokladu, že to povaha věci umožňuje (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 201/01, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 24, nález č. 147).

Obdobně nahlíží na problematiku provedení domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor, i judikatura Evropského soudu pro lidská práva, který ve věci Klass, 1978, A-28, uvedl, že státy mohou shledat nezbytným uchýlit se k určitým opatřením jako domovní prohlídky nebo zabavení, aby získaly hmotný důkaz. Je však přitom třeba, aby jejich právní předpisy a jejich praxe v dané oblasti skýtaly přiměřené a dostatečné záruky proti zneužití (srov. i rozsudek ve věci Funke, 1993, A-256-A).

Ústavní soud se proto zabýval tím, zda postupem Policie ČR při prohlídce jiných prostor došlo k omezení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv v zákonném rámci a způsobem stanoveným zákonem (čl. 2 odst. 2 Listiny).

V posuzovaném případě byla prohlídka jiných prostor provedena v rámci postupu orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání, v době po zpracování záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, tedy na samém počátku přípravného řízení (§ 12 odst. 10 trestního řádu). Prohlídka byla provedena jako úkon trestního řízení ve smyslu ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu. Dne 3. 3. 2005 Policie ČR podala žádost o souhlas státního zástupce ve smyslu ustanovení § 83a odst. 1 trestního řádu, ten byl dne 4. 3. 2005 udělen a téhož dne byl vydán příkaz k prohlídce jiných prostor. Prohlídka byla realizována dle protokolu o jejím provedení dne 22. 3. 2005.

Trestní řád upravuje postup policejního orgánu v přípravném řízení v ustanovení § 158 odst. 3 a následujících trestního řádu, kde vymezuje pravomoc policejního orgánu provádět již v této úvodní fázi trestního řízení řadu úkonů, při jejichž provádění v některých případech dochází k citelným zásahům do ústavně zaručených práv. Je proto namístě zmiňovaná ustanovení interpretovat restriktivně, jak již bylo uvedeno.

Výraz "zejména" použitý v zákonném ustanovení § 158 odst. 3 trestního řádu znamená, že výčet úkonů, k nimž je dle citovaného ustanovení policejní orgán oprávněn, je demonstrativní. S postupem, při němž Policie ČR do zmíněného demonstrativního výčtu zařadila i provedení prohlídky jiných prostor a ve fázi před vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání jej jako běžný úkon provedla, však souhlasit nelze. Na takový úkon totiž dopadá ustanovení § 158 odst. 1 písm. i) trestního řádu. Podle něj je policejní orgán oprávněn způsobem uvedeným v hlavě čtvrté trestního řádu provádět neodkladné nebo neopakovatelné úkony, pokud podle trestního řádu nepatří do výlučné pravomoci jiného orgánu činného v trestním řízení. Z uvedeného vyplývá, že provedení prohlídky jiných prostor, tedy úkon, jehož provedení je upraveno (v ustanovení § 83a trestního řádu) v rámci hlavy čtvrté trestního řádu (označené marginální rubrikou "Zajištění osob a věcí", § 67 - § 88a trestního řádu), nelze v této časné fázi trestního řízení provést jinak než jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. I. díl. 4. vydání, str. 1030). Podle ustanovení § 160 odst. 4 trestního řádu se za neodkladný považuje takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Za neopakovatelný se pak považuje takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Orgán, který takový úkon provádí, je povinen se otázkou, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován, zabývat a přezkoumatelným způsobem svůj závěr vysvětlit. Ústavní soud konstatuje, že postup Policie ČR, při němž ve fázi před zahájením trestního stíhání, kdy ještě není jasně vymezen skutek ani stanoven okruh osob podezřelých, provedla úkon upravený v hlavě čtvrté trestního řádu - prohlídku jiných prostor - jako běžný úkon způsobem výše popsaným, jímž došlo k dotčení ústavně zaručených práv třetí osoby - stěžovatelky (čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny), aniž by přezkoumatelným způsobem zdůvodnila, proč provedení úkonu nebylo možné odložit na pozdější stadium trestního řízení, vybočuje z mezí ústavnosti.

S ohledem na vše výše uvedené neměl Ústavní soud důvod se zabývat otázkou, zda napadeným jiným zásahem byla dotčena jiná ústavní práva, která stěžovatelka ve své stížnosti uvádí, zejména práva, jež vyplývají z čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 12 odst. 1 a 3 Listiny. Dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky vlastnit majetek podle čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny, proto ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu vyslovil, že I. zakazuje Policii ČR pokračovat v porušování ústavně zaručených práv stěžovatelky, II. přikazuje Policii ČR obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatelky, to znamená vrátit stěžovatelce nevrácené materiály odňaté při předmětné prohlídce a blíže specifikované v protokolu o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků ze dne 22. 3. 2003 ČTS: PSP-2305/OHK-5-2005.

Ve zbytku Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.