II. ÚS 2876/09
II.ÚS 2876/09 ze dne 27. 11. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o návrhu I. M., směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2009 č. j. 25 Cdo 1948/2009-129, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 9. 11. 2009, se navrhovatel domáhal zrušení zamítavého usnesení Nejvyššího soudu, a to z toho důvodu, že napadené rozhodnutí je "v přímém rozporu s několika judikáty ÚS". Namítal, že Nejvyšší soud mu svým jednáním neposkytl spravedlivý soud, když jej neupozornil a ani jinak nedal šanci opravit špatné označení žalovaného, pro které bylo řízení o jeho žalobě před obecnými soudy zastaveno.
Ústavní soud nejdříve posoudil, zda návrh splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), umožňující jeho meritorní projednání.

Zmíněné podání však náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem nesplňovalo. Navrhovatel si je sepsal sám a není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje zákon o Ústavním soudu.

Ústavní soud vážil, zda v konkrétním případě navrhovatele bude výzva k odstranění vad jeho podání v dodatečně stanovené lhůtě proporcionální z hlediska vztahu mezi základním právem navrhovatele na přístup k Ústavnímu soudu a trváním na splnění zákonných podmínek realizace tohoto práva ve lhůtách stanovených zákonem o Ústavním soudu.

Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená § 72 zákona o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť v takovém případě je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří této zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Jak Ústavní soud zjistil z lustrace ústavních stížností, podal tento navrhovatel v průběhu doby od 3. 6. 2004, již 91 ústavních stížností. V žádné z nich mu nebylo vyhověno, většina z nich byla buď odložena, odmítnuta pro vady návrhu nebo pro nepřípustnost (z posledních např. III. ÚS 1705/08, I. ÚS 2297/08, IV. ÚS 668/09 aj.). Stěžovateli proto musela být známa skutečnost, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem včetně sepisu samotné ústavní stížnosti, neboť jak je Ústavnímu soudu známo, byl o tom v předchozích řízeních před Ústavním soudem opakovaně poučen.

Ústavní soud v nyní projednávané věci již považoval za nadbytečné navrhovatele znovu formálně vyzývat k odstranění vad ústavní stížnosti za situace, kdy je z výše uvedeného patrné, že je navrhovatel velmi dobře informován o tom, jaké požadavky klade zákon na řádnou ústavní stížnost a dokonce z nyní projednávaného návrhu je zřejmé, že si je vědom, že k sepsání ústavní stížnosti je třeba profesionální právní zastoupení. Přesto však řádnou ústavní stížnost v zákonné šedesátidenní lhůtě nepodal.

Vzhledem k výše uvedenému proto soudci zpravodaji nezbylo než, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, za aplikace ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, návrh odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání.

V Brně dne 27. listopadu 2009

Stanislav Balík, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.