II. ÚS 2826/10
II.ÚS 2826/10 ze dne 28. 6. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti O. L. T., zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, 110 00 Praha 1, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 5856/2010 ze dne 28. 7. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o Ústavním soudu"), usiluje stěžovatelka o zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce s odůvodněním, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 12 odst. 1, 2, čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti, z jejích příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 0 Nt 5856/2010, který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že příkazem k domovní prohlídce ze dne 28. 7. 2010 sp. zn. 0 Nt 5856/2010 (dále jen "příkaz") obvodní soud nařídil v trestní věci vedené u Policie ČR Národní protidrogové centrály Služby kriminální policie a vyšetřování pod ČTS: NPC-21/TČ-2010-209DKR-O1 domovní prohlídku bytu č. X na adrese P., zapsaném na LV č. XX v k.ú. 736112 Přimda, parcela st. XY, jakož i prostor k nemovitosti přináležejícím. Domovní prohlídka byla provedena dne 4. 8. 2010.

V projednávané ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení jejího práva na ochranu soukromí a nedotknutelnosti obydlí. Domovní prohlídka byla dle stěžovatelky provedena na základě vadného příkazu, který trpí formálními vadami, které spočívají především v nedostatečném skutkovém odůvodnění, proč byla prohlídka nařízena, a neuvedením důvodu neodkladnosti a neopakovatelnosti domovní prohlídky. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 474/07, sp. zn. II. ÚS 789/06, sp. zn. IV. ÚS 1780/07, sp. zn. I. ÚS 536/06, sp. zn. II. ÚS 362/06, sp. zn. I. ÚS 536/06, sp. zn. III. ÚS 287/96, sp. zn. II. ÚS 336/07, sp. zn. III. ÚS 532/01, sp. zn. IV. ÚS 2488/09, sp. zn. II. ÚS 2823/07. Dle stěžovatelky nebyla v příkazu řádně označena osoba, u níž má být prohlídka provedena. Jako osoba, proti které příkaz směřuje, je v příkazu označena H. D. T. T., ve skutečnosti však předmětný byt užívá stěžovatelka a její rodina, aniž by byla v příkazu označena jako osoba, které se týká. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka cituje nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 424/2000. Dle stěžovatelky nebyl v příkazu řádně označen ani orgán určený k provedení domovní prohlídky. K tomu odkazuje opětovně na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 424/2000. Závěrem stěžovatelka namítá porušení práva na nerušené užívání majetku (vlastnické právo), kdy jí vzhledem k nezákonnému postupu orgánů činných v trestním řízení byly při domovní prohlídce zajištěny věci v jejím vlastnictví, a to hotovost a mobilní telefon, ačkoliv stěžovatelka není obviněnou ani podezřelou.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Ústavní soud se ústavností napadeného příkazu již jednou zabýval, a to ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2816/10, kde se vypořádal s námitkami stěžovatele D. V. N. ve věci nedostatečnosti skutkového odůvodnění, neuvedení neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu i absence jména stěžovatele v příkazu. V otázce neuvedení neodkladnosti a neopakovatelnosti dospěl k závěru, že k částečnému pochybení obvodního soudu došlo, nicméně neodkladnost provedení prohlídky je z okolností případu i spisového materiálu zcela zřejmá. Pochybení soudu však ústavněprávní intenzity nedosahuje a nepředstavuje ani důvod pro intervenci Ústavního soudu. V otázce nedostatečného skutkového odůvodnění dospěl k závěru, že i přes určitou strohost odůvodnění nelze hovořit o libovůli v rozhodování obecných soudů, když při posuzování jeho dostatečnosti musejí být požadavky na preciznost a přesnost odůvodnění usnesení kladeny ve světle počátečnosti dané fáze trestního procesu. Ústavní soud neshledal pochybení ani v otázce absence jména stěžovatele v příkazu.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvádí totožné námitky, s jakými se již Ústavní soud vypořádal ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 2816/10, nemá v projednávané věci důvod se od usnesení sp. zn. I. ÚS 2816/10 ze dne 16. 3. 2011 jakkoli odchylovat a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2816/10 dostupné na http://nalus.usoud.cz/).

Stěžovatelka ve své stížnosti dále namítá, že v příkazu nebyl označen orgán určený k provedení domovní prohlídky. K tomu Ústavní soud uvádí, že v odůvodnění příkazu je sice uvedeno, že dle § 83 odst. 2 trestního řádu se přikazuje, aby výkon domovní prohlídky provedl orgán Policie ČR, v příkazu je však také uvedeno, že trestní věc je vedena u PO ČR NPC SKPV a je uvedena i konkrétní spisová značka, pod kterou ji Policie ČR, Národní protidrogová centrála Služby kriminální policie a vyšetřování vede. Dle Ústavního soudu z napadeného příkazu tedy vyplývá, který konkrétní orgán má domovní prohlídku provést. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené neshledal tuto námitku důvodnou.

K námitce stěžovatelky ve věci zajištění věcí v jejím osobním vlastnictví Ústavní soud uvádí, že s ohledem na smysl a účel institutu zajištění majetkových hodnot, se jedná o tzv. legitimní výluku z ochrany vlastnictví. Tato výluka je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností (srov. obdobně vzhledem k ustanovení § 79a trestního řádu usnesení sp. zn. II. ÚS 702/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Ústavní soud neshledal porušení v zákoně specifikovaných podmínek pro využití tohoto institutu a s přihlédnutím ke všem okolnostem neshledal ani znaky nepřiměřenosti mezi použitými prostředky a sledovanými cíli.

Vzhledem k tomu, že Ústavní neshledal porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu nic jiného než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2012

Stanislav Balík, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.