II. ÚS 273/05
II.ÚS 273/05 ze dne 8. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti M. U., zastoupeného JUDr. Ladislavem Eretem, advokátem se sídlem Voráčovská 14, Praha, směřující proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 0Td 3/2005, a usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. Zn 573/2005, spojenou se žádostí o přednostní projednání věci, za účasti 1) Obvodního soudu pro Prahu 9, a 2) Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 9. 5. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. Zn 573/2005, kterým byl zajištěn jeho majetek, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 0Td 3/2005, kterým byla zamítnuta jeho stížnost. Tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva podle čl. 2, 3, 4, 11, 36, 37, 38, a 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Zároveň stěžovatel požádal o přednostní projednání věci.

Konkrétně stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do majetku třetích osob, přestože orgány činné v trestním řízení ve Spolkové republice Německo požadovaly výhradně zajištění jeho majetku. Dále namítá, že napadená rozhodnutí mu nebyla ani písemně ani simultánně přeložena do turečtiny, která je jeho mateřštinou. Tím byla na úrovni jednoduchého práva porušena ustanovení § 2 odst. 14 a § 28 tr. ř.

Ústavní soud se nejprve zabýval návrhem podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), aby byla z důvodu naléhavosti věc stěžovatele projednána přednostně mimo pořadí, v němž Ústavnímu soudu došla. Návrh byl odůvodněn tím, že protiprávní stav způsobený napadenými rozhodnutími nadále trvá. Ústavní soud vykládá důvody pro postup podle § 39 zákona restriktivně. Je přitom veden maximou rovnosti účastníků řízení, vedených před Ústavním soudem. Proto Ústavní soud citované ustanovení aplikuje zpravidla jen tehdy, měl-li by výkon napadeného rozhodnutí nezvratné důsledky osobní, vylučující i reparační či satisfakční funkci právní odpovědnosti (viz nález sp. zn. III. ÚS 258/03 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 33. N. 66. str. 155) V posuzovaném případě však takovéto okolnosti nebyly Ústavním soudem shledány. Proto byl návrh na projednání ústavní stížnosti mimo pořadí z důvodu naléhavosti pro zjevnou neopodstatněnost odmítnut dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9, sp. zn. Zn 573/2005, a z něj zjistil, že proti stěžovateli je ve Spolkové republice Německo vedeno trestní stíhání pro nedovolený obchod s dopingovými prostředky a pro další trestné činy podle zákonů Spolkové republiky Německo. V jeho rámci bylo usnesením Obvodního soudu v Kielu ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 43 Gs 1419/03, rozhodnuto o zajištění věcí movitého a nemovitého majetku stěžovatele v celkové hodnotě 4.426.039,59 EUR. V závislosti na něj požádal dopisem ze dne 13. 10. 2003 Vrchní státní zástupce v Kielu Městské státní zastupitelství v Praze o právní pomoc, spočívající v zajištění majetku stěžovatele a firem Krusnyk s. r. o. Nato podala 1. 12. 2003 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 návrh na předběžné zajištění majetku stěžovatele podle § 384 odst. 2 tr. ř., o němž bylo provedeno Obvodním soudem pro Prahu 9 několik veřejných zasedání, aniž o něm bylo rozhodnuto. Podáním ze dne 22. 12. 2004 požádala státní zástupkyně soud o předložení spisového materiálu s ohledem na novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 539/2004 Sb. s účinností od 1. 11. 2004. Dne 6. 1. 2005 vydala státní zástupkyně pod čj. Zn 573/2002-72 napadené usnesení, jímž podle § 441 odst. 1 a 2 tr. ř. zajistila specifikovaný majetek stěžovatele. Proti němu podal stěžovatel stížnost. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 0Td 3/2005, byla stížnost stěžovatele zamítnuta.

Posláním Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), která je zásadně pojímána materiálně a nikoliv formálně. Proto byl jakýkoliv formalismus při výkonu spravedlnosti v bohaté judikatuře Ústavního soudu zásadně odmítán.

Při řízení o podané ústavní stížnosti Ústavní soud nezjistil, že by došlo k porušení materiální podstaty stěžovatelových ústavních procesních práv. V průběhu veřejných zasedání o návrhu státní zástupkyně na předběžné zajištění majetku stěžovatele podle § 384 odst. 2 tr. ř. v tehdy platném znění, bylo ze strany Obvodního soudu pro Prahu 9 základní právo podle čl. 37 odst. 4 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. e) Úmluvy zcela naplněno, neboť při nich byl přítomen tlumočník do jazyka tureckého. Toto řízení se poté v důsledku změny zákonné úpravy stalo součástí řízení vedoucího k napadenému rozhodnutí státní zástupkyně. Pokud orgány činné v trestním řízení vyhotovily a doručily napadená rozhodnutí pouze v českém jazyce, zcela tak naplnily normu obsaženou v § 2 odst. 14 věta prvá tr. ř. (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 32/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 17. U. 10. str. 383). Námitka stěžovatele o tom, že mu obsah napadených rozhodnutí nebyl přetlumočen do mateřského jazyka (stejně jako námitka, že soud na tuto námitku nijak nereagoval) je formálně oprávněná, avšak zjevně neopodstatněná vzhledem k začlenění práva na tlumočníka do procesních práv, zejména práva na řádnou obhajobu, a s ohledem na dále uvedený průběh řízení.

Stěžovatel byl v průběhu celého řízení zastoupen obhájcem z řad advokátů. Obhájci stěžovatele přitom nepochybně byl znám obsah napadeného usnesení státní zástupkyně, neboť na ně řádně a včas reagoval podáním stížnosti. Z jejího doplnění z 24. 1. 2005 vyplývá, že obhájce informoval stěžovatele o obsahu napadeného usnesení a projednal s ním i podání stížnosti proti němu. Z řádného a včasného podání ústavní stížnosti proti usnesení soudu lze dovodit, že přiměřeně totéž se stalo ohledně usnesení soudu před podáním ústavní stížnosti. Z celkové situace tedy vyplývá, že pochybení orgánů činných v trestním řízení na úrovni zákona nemělo zásadní dopad na výkon práva obhajoby stěžovatele na úrovni ústavního pořádku.

Ústavní stížnost může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Pokud tedy stěžovatel dále namítá, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení vlastnických práv třetích osob, je tato námitka z jeho strany zjevně neopodstatněná. Skutečnost, že došlo k porušení vlastnického práva jsou totiž oprávněny namítat pouze osoby, kterým toto právo svědčí.

Ze shora vyložených důvodů nebylo v posuzovaném případě shledáno porušení základních práv a svobod stěžovatele zaručených ústavním pořádkem, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. srpna 2005

Jiří Nykodým předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.