II. ÚS 2700/09
II.ÚS 2700/09 ze dne 13. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele A. H., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Vyškov, Puškinova č. 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2009 č. j. 29 Ca 128/2007-134, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 106 odst. 4, § 108, § 110 odst. 4 zákona č. 150/2002 soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení napadeného usnesení Krajského soudu v Brně pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 6, čl. 14, čl. 17 a čl. 18 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), s čl. 1, čl. 2, čl. 4, čl. 83, čl. 87, čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky a s čl. 1, čl. 3, čl. 4, čl. 17, čl. 18, čl. 23, čl. 29, čl. 31, čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost spojil stěžovatel i s návrhem na zrušení shora citovaných ustanovení zákona č. 150/2002 soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako "s. ř. s.").

Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Krajský soud v Brně vyzval stěžovatele, aby ve stanovené lhůtě doplnil kasační stížnost a zaplatil soudní poplatek.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že napadené usnesení nevydal soudce, ale vyšší soudní úředník, a že nemá formální náležitosti ve smyslu § 55 s.ř.s.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

V případě výzvy k doplnění kasační stížnosti a výzvy k zaplacení soudního poplatku nejde o rozhodnutí ani jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, který by byl způsobilý zasáhnout do základních práv stěžovatele. Lze vycházet z toho, že sama výzva autoritativně a pravomocně do právní sféry stěžovatele nezasahuje, neboť přímo nevede ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění, resp. povinnosti. Pokud se účastník řízení předmětné výzvě nepodrobí, může být jeho návrh (kasační stížnost) usnesení odmítnut, resp. řízení zastaveno. V případě, že se tak stane protiprávně, lze uvažovat (po vyčerpání procesních prostředků k ochraně práv) o možnosti podat ústavní stížnost směřující proti předmětnému usnesení o odmítnutí návrhu, resp. zastavení řízení.

Ústavnímu soudu z výše uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

K návrhu stěžovatele na zrušení citovaných ustanovení je třeba odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud dodává, že stěžovatel zaslal Ústavnímu soudu v tomto řízení námitku podjatosti soudců Ústavního soudu P. Rychetského, P. Holländera, I. Janů, F. Duchoně, J. Muchy, M. Výborného, D. Lastovecké, J. Nykodýma, S. Balíka, M. Židlické, V. Formánkové, J. Musila, V. Güttlera. Uvedl k ní: "Tito soudci cenzurují a zneužívají zákonů k jiným účelům, než ke kterým jsou určeny, vyvíjí činnost nebo se dopouští činů zaměřených ke zničení nebo omezení základních práv a svobod stěžovatele a ostatních občanů ČR!" Jak však i samotnému stěžovateli musí být zřejmé z jeho praxe podávání ústavních stížností, povinnost být zastoupen advokátem se vztahuje na celé řízení před Ústavním soudem. Aby byla námitka podjatosti právně relevantní, musí být učiněna a odůvodněna právním zástupcem stěžovatele. K odstranění uvedeného nedostatku, tedy ke vznesení a odůvodnění námitky podjatosti právním zástupcem stěžovatele, Ústavní soud stanovil lhůtu sedmi dnů od doručení této výzvy a poskytl poučení, že pokud v této lhůtě nebude uvedená vada návrhu odstraněna, nebude námitka podjatosti považována za právně relevantní. V poskytnuté lhůtě (ani poté, do doby vydání tohoto usnesení) však kvalifikovaná námitka podjatosti nebyla právním zástupcem stěžovatele vznesena.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. ledna 2010

Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.