II. ÚS 2697/13
II.ÚS 2697/13 ze dne 3. 12. 2013

Předžalobní výzva k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř.; náhrada nákladů řízení

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky České televize, adresa Na Hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha 4 - Podolí, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso, advokátem, se sídlem Škroupova 719, 500 02 Hradec Králové, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. června 2013, č. j. 15 C 80/2013-38, za účasti Okresního soudu v Kolíně jako účastníka řízení, takto:
Rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. června 2013, č. j. 15 C 80/2013-38, se ruší.
Odůvodnění:

I. Rekapitulace dosavadního průběhu soudního řízení

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno právo na řádný spravedlivý proces [čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")].

2. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 28. června 2013, č. j. 15 C 80/2013-38, vyhověl žalobě, jíž se žalobkyně (stěžovatelka) domáhala po žalované zaplacení částky 2.565 Kč s příslušenstvím z důvodu neuhrazených televizních poplatků. Výrokem II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), podle něhož nárok na náhradu nákladů vzniká pouze v situaci, kdy žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzve k plnění. Okresní soud v Kolíně nepovažoval samotné vyúčtování poplatků předložené žalobkyní za řádnou předžalobní výzvu k plnění nutnou pro přiznání náhrady nákladů řízení, neboť v ní dlužník nebyl upozorněn na možnost podání žaloby včetně právních následků souvisejících s vymáháním dluhu. Okresní soud v Kolíně uzavřel, že výzva žalobce ze dne 14. září 2012 nesplňuje minimální požadavky na výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., což se muselo odrazit ve výroku o náhradě nákladů řízení.

II. Rekapitulace obsahu ústavní stížnosti

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení shora uvedeného práva na spravedlivý proces. Okresnímu soudu v Kolíně vytýká pochybení v případě rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Tvrdí, že právní závěry obsažené v odůvodnění nevyplývají z provedeného dokazování a tento exces dosahuje ústavněprávní roviny. Stěžovatelka oproti názoru Okresního soudu v Kolíně vyslovuje přesvědčení, že jí předložená výzva byla řádnou a kompletní výzvou splňující požadavky § 142a odst. 1 o. s. ř. Zdůrazňuje, že povinnost zaslat výzvu na adresu pro doručování nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení splnila. Stěžovatelka rovněž soudu vytýká, že svůj právní závěr řádně neodůvodnil, když v napadeném rozhodnutí není specifikováno, jakou konkrétní zákonnou náležitost výzva k plnění nesplňuje.

III. Zjištění obsahu spisu

4. Ústavní soud si pro náležité posouzení věci vyžádal od Okresního soudu v Kolíně příslušný spis a nechal jej Okresním soudem v Kolíně doplnit o přílohy, které nebyly jeho součástí, ale stěžovatelka je soudu zaslala v elektronické podobě současně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Jednalo se zejména o výzvu k úhradě poplatků ze dne 14. září 2012 a vyúčtování dlužných poplatků.

5. Z předloženého spisu a zejména z doplněných příloh Ústavní soud zjistil, že ve výzvě datované ke dni 14. září 2012 adresované žalované stěžovatelka požaduje po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků ve výši 2.565 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 156 Kč. Zvýrazněným písmem je pak uvedeno bankovní spojení na stěžovatelku a lhůta, v níž má být dlužná částka uhrazena. Dále je zdůrazněno, že v případě marného uplynutí lhůty bude Česká televize nucena využít svého práva domáhat se zaplacení dlužné částky soudní cestou s tím, že takový postup bude znamenat další navýšení dluhu o rostoucí úrok z prodlení a náklady soudního řízení (soudní poplatek a odměnu advokáta). Další přílohou byl pak detailní rozpis dluhu s nezaplacenými televizními poplatky za jednotlivé měsíce a s požadovaným úrokem z prodlení.

IV. Rekapitulace vyjádření účastníků

6. Okresní soud v Kolíně ve vyjádření k ústavní stížnosti v prvé řadě odkázal na odůvodnění výroku o nákladech řízení. Zdůraznil, že podstatou § 142a o. s. ř. je předcházet zbytečným sporům a narůstání zejména bagatelních pohledávek o další příslušenství v podobě náhrady nákladů soudního řízení. Stěžovatelka se snaží vyhnout povinnosti vyplývající z § 142a o. s. ř. tím, že kvalifikovanou výzvu včleňuje do samotného vyúčtování, tedy do hmotněprávní výzvy dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen "zákon č. 348/2005 Sb."), na jejímž základě teprve vzniká možnost žalobce pohledávku vymáhat u soudu. Okresní soud vyslovuje přesvědčení, že stěžovatelka, resp. její právní zástupce, povinnosti vyplývající z § 142a o. s. ř. nesplnil, a proto jí nenáleží náhrada nákladů řízení. Vedle toho poukázal Okresní soud v Kolíně i na konstantní judikaturu ohledně formulářových žalob a účelnosti vynaložených nákladů (konkrétně zmiňuje rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/2011, sp. zn. I. ÚS 3923/11, sp. zn. Pl. ÚS 25/12).

7. Stěžovatelka v replice k vyjádření účastníka řízení polemizuje s jeho argumentací. Nesouhlasí s tvrzením, že po splnění výzvy dle § 10 zákona č. 348/2005 Sb. by musela následovat další kvalifikovaná výzva podle procesního předpisu (§ 142a o. s. ř.). Rovněž odmítá interpretaci provedenou Okresním soudem v Kolíně. Výzva stěžovatelky jasně konstatuje dluh, jeho výši a obsahuje výzvu a lhůtu k plnění a jasně upozorňuje na to, že v případě nesplnění bude věc uplatňovat u soudu včetně možnosti vzniku nákladů řízení. Dále vyslovuje přesvědčení, že se na ni nevztahuje účastníkem řízení zmiňovaná judikatura týkající se nákladů řízení ve věcech bagatelních formulářových žalob. V této souvislosti akcentuje zejména skutečnost, že Česká televize vymáhá vlastní dlužné poplatky prostřednictvím advokátní kanceláře a nejde tedy o vymáhání skoupených pohledávek, kterých se judikatura Ústavního soudu týká především. Dále vysvětluje, proč je pro stěžovatelku neekonomické vedení této agendy ve vlastní režii. Rovněž nesouhlasí se závěry učiněnými v nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12, avšak blíže svoji argumentaci nerozvádí.
V. Vlastní posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud již mnohokráte zdůraznil, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Postavení Ústavního soudu uvnitř soudní moci vymezuje čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tak, že jde o orgán ochrany ústavnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy. To platí jak pro otázky vztahující se k předmětu sporu, tak i pro hodnocení otázek procesních. Pouze v případě, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, bylo by takové rozhodnutí možno považovat za odporující čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Ústavy.

9. Ústavní soud dále uvádí, že jednou z funkcí Ústavy, zvláště ústavní úpravy základních práv a svobod, je její "prozařování" celým právním řádem. Smysl Ústavy spočívá nejen v úpravě základních práv a svobod, jakož i institucionálního mechanizmu a procesu utváření legitimních rozhodnutích státu (resp. orgánů veřejné moci), nejen v přímé závaznosti Ústavy a v jejím postavení bezprostředního pramene práva, nýbrž i v nezbytnosti státních orgánů, resp. orgánů veřejné moci, interpretovat a aplikovat právo pohledem ochrany základních práv a svobod.

10. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. platí, že žalobce, který měl úspěch ve věci zahájené podle § 80 písm. b) o. s. ř, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění.

11. Ústavní soud konstantně judikuje, že konkrétní rozhodnutí obecného soudu o nákladech občanskoprávního řízení může být - zcela výjimečně - věcně přezkoumáno Ústavním soudem, jsou-li zde - prima facie - zjevné indicie, že mohlo být dotčeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dovozované z čl. 36 odst. 1 Listiny. Vzhledem k povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity (zcela extrémní vybočení ze standardů procesu), aby bylo vůbec dosaženo ústavněprávní roviny problému. K takovému závěru Ústavní soud ve stávající věci dospěl.

12. V dané věci Okresní soud v Kolíně nepřiznal jinak úspěšné stěžovatelce náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že předžalobní výzva nesplňovala požadavky vyplývající z § 142a odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění rozhodnutí, jakož i z následného vyjádření k ústavní stížnosti se podává, že výzvu spojenou s vyúčtováním dlužných poplatků a rozpisem předepsaných a neuhrazených plateb, kterou stěžovatelka zaslala žalované, nepovažoval Okresní soud v Kolíně za výzvu podle § 142a o. s. ř., nýbrž za hmotněprávní výzvu ve smyslu § 10 zákona č. 348/2005 Sb. s tím, že teprve na jejím základě vzniká možnost žalobce svoji pohledávku vymáhat u soudu.

13. Ústavní soud z obsahu spisu, jakož i z Okresním soudem v Kolíně zaslaných podkladů, které jsou součástí pouze elektronického spisu, zjistil, že podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu předcházela výzva stěžovatelky k úhradě dlužných televizních poplatků ze dne 14. září 2012, která byla adresována a doručena žalované. Tato výzva, třebaže byla vyhotovena s ohledem na požadavek vyplývající z § 10 zákona č. 348/2005 Sb., veškeré náležitosti požadované § 142a o. s. ř. splňovala (obsahovala lhůtu k plnění v délce 15 dnů od doručení, byla adresována a doručena žalované a obsahovala i poučení o následcích v případě nezaplacení dluhu ve lhůtě včetně povinnosti hradit náklady řízení). Uvedená výzva, přestože v době jejího zaslání nebyl ještě § 142a o. s. ř. v účinnosti, tak splňovala i z pohledu pozdějších procesních předpisů všechny požadované náležitosti. Pakliže Okresní soud v Kolíně k této výzvě záměrně nepřihlédl a věc posoudil tak, že stěžovatelčino podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro řádné uplatnění práva na náhradu nákladů, byl jeho výklad natolik extenzivní, že se dostal do extrémního rozporu s účelem a smyslem zákona - konkrétně s § 142a o. s. ř. Takové rozhodnutí je třeba i přes jeho bagatelnost a skutečnost, že se jedná toliko o náklady řízení, k jejichž ústavněprávnímu posuzování se Ústavní soud staví zdrženlivě, posoudit jako rozhodnutí porušující práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť i rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu. Ústavní soud ke zrušení napadeného rozhodnutí přistoupil navíc i z toho důvodu, že rozsudek Okresního soudu v Kolíně nepředstavuje pouze ojedinělý náhled na věc, ale týká se i jiných sporů a má proto i z tohoto pohledu určitý přesah. Na druhé straně by měl Okresní soud v Kolíně při novém projednávání věci zohlednit i závěry vyplývající z nálezu sp. zn. I. ÚS 3344/12.

14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Okresní soud v Kolíně napadeným výrokem o náhradě nákladů řízení porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil napadené rozhodnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 3. prosince 2013

Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.