II. ÚS 2658/13
II.ÚS 2658/13 ze dne 19. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti R. G., t. č. Věznice Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Martinou Pasekovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Zahradnická 74, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 248/2013-75 ze dne 28. června 2013 a usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. 1 Nt 2524/2013-28 ze dne 27. května 2013, za účasti 1) Krajského soudu v Praze a 2) Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Praze a 2) Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 28. srpna 2013, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byla usnesením soudu prvního stupně zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Usnesením stížnostního soudu byla jako nedůvodná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení soudu prvního stupně. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 7 odst. 2 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že trpí zánětem slinivky břišní, který se projevuje zvracením, průjmy, krví ve stolici a bolestmi břicha. Od narození trpí rovněž samovolnou inkontinencí, kvůli čemuž nenastoupil základní vojenskou službu. V roce 2009 mu byl operován žlučník a od té doby se jeho zdravotní problémy začaly zhoršovat. S ohledem na to nemůže důstojně vykonávat trest odnětí svobody. Jeho vážné onemocnění konstatuje i usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 461/2012 ze dne 11. září 2012. Během prvních 22 měsíců výkonu trestu mu nebyla poskytnuta žádná zdravotní péče. Nemá k dispozici léky, kompenzační pomůcky pro vedlejší projevy a nemá zajištěny ani správné hygienické podmínky spočívající alespoň v každodenním sprchování. Rozporuje stanovisko lékařské komise, na kterém jsou založena napadená rozhodnutí. Členem této komise je MUDr. Bauerová, která na jedné straně v lékařské zprávě uvádí, že jím tvrzené zdravotní problémy jsou nadsazené, a na straně druhé mu sama poskytla úlevy, spočívající v tom, že obdržel dvojí oblečení a dvojí povlečení na postel. V poskytnutí těchto úlev nespatřuje poskytnutí řádné a odpovídající zdravotní péče. V důsledku samovolného úniku moči musí každý den trávit v mokrém a nevypraném oblečení, a stejně tak tráví i každou noc v mokrém a močí zapáchajícím povlečení, kterým ztrpčuje život i ostatním spoluvězňům. Za dobu výkonu trestu nebyl ani na procházce, neboť vězeňská služba není ochotna mu vyjít vstříc v případě, že se dostaví jeho potíže.

3. Obecným soudům tedy vytýká, že přebraly lživá tvrzení lékařské komise o tom, že je mu poskytována dietní strava, že se nechce léčit, neboť podepsal v nemocnici dvakrát reverz. Tyto reverzy podepsal, protože měl opakovaně podstoupit vyšetření, která již jednou podstoupil v nemocnici v Českých Budějovicích a která jsou pro jeho zdravotní stav velice zatěžující. Proto se domluvil s lékaři vězeňské nemocnice, že si výsledky těchto vyšetření vyžádají od nemocnice v Českých Budějovicích. Z jím předloženého výpisu proplacených zdravotních úhrad Všeobecnou zdravotní pojišťovnou podle něj vyplývá, že je mu i přes závažný zdravotný stav věnována pouze minimální zdravotní péče. Za celou dobu výkonu trestu obdržel pouze jedno balení léku Pangrol, který by měl užívat třikrát denně po dvou tabletách. Soud se nezabýval jeho návrhem na vypracování znaleckého posudku, kterým by byl objektivně popsán jeho zdravotní stav. Vzhledem k nečinnosti vězeňské služby trpí bolestmi, inkontinencí a nemá zajištěny prakticky žádné hygienické podmínky, které by činily pobyt ve výkonu trestu alespoň z části důstojným, zdraví neohrožující a neponižující. Jeho zdravotní stav se neustále zhoršuje a vězeňská služba na to reaguje pouze tím, že jej již dvakrát přeřadila do jiné věznice.
4. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Tato specifická a relativně samostatná fáze nemá charakter kontradiktorního řízení.

5. Ústavní soud v minulosti vyložil, že rozhodnutí obecného soudu o upuštění od výkonu trestu má fakultativní charakter a posouzení podmínek tohoto institutu proto náleží plně do pravomoci obecných soudů, které musí vzít v úvahu závažnost nemoci, její stadium a průběh, možnosti věznice zajistit odpovídající léčebnou péči, jakož i délku nevykonaného trestu (sp. zn. II. ÚS 715/04, N 219/39 SbNU 323; aj.). Od tohoto zásadního náhledu nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní posuzovaném případě.

6. Jak vyplývá z předložených listin, stěžovatel v minulosti, s ohledem na svůj zdravotní stav, žádal jak o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody (posuzovaná žádost je tedy druhou v pořadí), tak o přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Ani v posledně uvedené záležitosti, řešené mimo jiné usnesením Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 461/2012 ze dne 11. září 2012, kterým byla konstatována vážná nemoc stěžovatele (jak stěžovatel vyzdvihuje), nebyl evidentně úspěšný, když trest odnětí svobody stále vykonává.

7. Obecné soudy se v souladu s žádostí stěžovatele soustředily na zákonné hledisko, totiž zda stěžovatel onemocněl nevyléčitelnou nemocí, ať už životu nebezpečnou nebo duševní. K tomu si obecné soudy přibraly předvídatelným způsobem zprávy aktuálních ošetřujících lékařů stěžovatele. Ačkoliv stížnostní soud uvedl, že nemohl přezkoumat závěry lékařů, tak ve skutečnosti tyto zprávy zasadil do ostatních zjištění souvisejících se situací stěžovatele a srozumitelně odůvodnil závěr, že stěžovatel nesplňuje zákonná kritéria pro upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Stížnostní soud se nepřímo vypořádal i s důkazním návrhem stěžovatele, když zprávy odborných lékařských komisí shledal spolehlivým důkazem, nevyžadujícím dalšího dokazování. To, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, za všech těchto okolností postrádá ústavněprávní rozměr (srov. sp. zn. II. ÚS 294/95, N 63/5 SbNU 481). Konečně k ochraně zdraví a důstojnosti stěžovatele v průběhu výkonu trestu odnětí svobody slouží primárně jiné právní prostředky, než je žádost o upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody. Z ústavní stížnosti však nelze zcela jasně vyvodit, jestli vůbec nějaké stěžovatel využil.

8. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. září 2013

Jiří Nykodým, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.