II. ÚS 2623/09
II.ÚS 2623/09 ze dne 7. 4. 2010

N 73/57 SbNU 9
K právu zletilého dítěte na výživné při prohlubování kvalifikace

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 7. dubna 2010 sp. zn. II. ÚS 2623/09 ve věci ústavní stížnosti J. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2009 č. j. 29 Co 155/2009-103, jímž byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelův otec jako žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke stěžovateli.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2009 č. j. 29 Co 155/2009-103 se ruší.
Odůvodnění

Stěžovatel se s odvoláním na porušení čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku městského soudu.

Z obsahu připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 a tvrzení uvedených v ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil následující skutkové a právní okolnosti případu.

Rozsudkem ze dne 19. prosince 2008 Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, jíž se stěžovatelův otec (v původním řízení žalobce) domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke stěžovateli určené rozsudkem téhož soudu v částce 1 800 Kč měsíčně s účinností od 18. srpna 2005, a uložil mu zaplatit náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce městský soud napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně v části týkající se období od 18. května 2007 do 31. května 2008 potvrdil, jinak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že stanovenou vyživovací povinnost s účinností od 1. června 2008 zrušil. Soud dále rozhodl o úhradě nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že stěžovatel ukončil své vzdělání maturitní zkouškou a je schopen se sám živit. Na této skutečnosti podle jeho názoru nic nezmění fakt, že se rozhodl pokračovat ve studiu na jiné škole téhož stupně, která ale dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí.

Stěžovatel s názorem soudu nesouhlasí. Tvrdí, že kromě studia na Střední škole pro knihkupce a nakladatelské pracovníky současně studoval i na Základní umělecké škole Praha 8 obor kontrabas a že i na této škole byly jeho výsledky velmi dobré. Rozhodující tedy není fakt, že se rozhodl studovat na jiné škole, nýbrž skutečnost, že si jako své budoucí povolání stěžovatel zvolil hudbu. Rozhodnutím ředitele Konzervatoře Teplice byl stěžovatel přijat ke studiu na této škole, obor činnosti kontrabas. Tento fakt nemohl být pro žalobce překvapivý. Skutečnost, že jeho syn je hudebně nadaný a hudbě se od útlého věku věnuje, je mu známa, nicméně náklady se studiem hudby spojené vždy hradila toliko stěžovatelova matka. Stěžovatel dodává, že ke studiu na teplické konzervatoři se rozhodl z finančních důvodů. Původně totiž zvažoval studium na Universitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde je však studium údajně mnohem nákladnější. Stěžovatel shrnuje, že se řádně připravuje na své budoucí povolání v oblasti hudby a že jeho právo na výživné by tak mělo být zachováno.
Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Je však oprávněn do ní zasáhnout, byly-li porušeny základní práva či svobody chráněné ústavním pořádkem.

Stěžovatel staví svou ústavní stížnost na tvrzení, že postupem obecného soudu došlo k dotčení čl. 26 odst. 1 Listiny. Podle své ustálené judikatury Ústavní soud není odůvodněním ústavní stížnosti vázán, a je tedy na něm, z jakého pohledu v rovině ústavnosti věc posoudí. V nyní projednávané věci se Ústavní soud zaměřil nejprve na otázku, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, resp. zda ve věci nedošlo k dotčení ustanovení čl. 36 Listiny, které právo na spravedlivé soudní řízení zakotvuje.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že "rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 občanského soudního řádu), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky." [viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257) a ustálenou judikaturu z tohoto nálezu vyplývající - viz např. nález sp. zn. I. ÚS 336/2000 ze dne 22. 5. 2002 (N 61/26 SbNU 143), nález sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006 (N 61/40 SbNU 593), nález sp. zn. I. ÚS 244/08 ze dne 19. 6. 2008 (N 114/49 SbNU 627) a nález sp. zn. I. ÚS 704/06 ze dne 29. 8. 2007 (N 134/46 SbNU 259), všechny uveřejněné rovněž na stránkách http://nalus.usoud.cz].

Ústavní soud přezkoumal z ústavněprávního hlediska napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že odvolací soud své povinnosti řádného a transparentního odůvodnění rozhodnutí nedostál.

Odvolací soud změnil prvostupňové rozhodnutí o stanovení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti (stěžovateli) tak, že ohledně trvání povinnosti otce platit výživné rozhodl opačně než soud prvního stupně a s účinností od 1. června 2008 tuto povinnost zrušil. Uvedl, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně umožňuje odvolacímu soudu přezkum rozsudku i rozhodnutí ve věci. Svůj výrok odvolací soud stručně odůvodnil tím, že stěžovatel "ukončil studium na střední škole maturitou a je schopen sám se živit. Na této skutečnosti nic nemůže změnit fakt, že se žalovaný" (pozn.: v řízení před Ústavním soudem stěžovatel) "rozhodl pokračovat ve studiu na jiné škole téhož stupně, která ale dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí.".

Takový závěr však shrnuje provedené dokazování velmi nepřesně a nikterak nezohledňuje specifické rysy skutkových zjištění, která soud prvního stupně učinil a odvolací soud převzal. Citované odůvodnění tak Ústavní soud považuje z pohledu zásad spravedlivého procesu za nedostatečné.

Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel složil dne 26. května 2008 maturitní zkoušku na Střední škole pro knihkupce a nakladatelské pracovníky, o. p. s. Od 1. září 2008 je stěžovatel žákem prvního ročníku Konzervatoře v Teplicích se zaměřením klasická hudba, obor kontrabas. Ke studiu byl přijat rozhodnutím ředitele konzervatoře ze dne 23. ledna 2008, neboť vyhověl podmínkám přijímacího řízení (č. l. 70 spisu).

V posuzované věci se tedy nejedná o situaci, kdy by stěžovatel po maturitě zahájil studium další střední školy téhož typu a stupně, která by nikterak nenavazovala na jeho předchozí vzdělávání. Ke studiu hry na hudební nástroj na konzervatoři se student nepřipravuje v klasickém systému vzdělávání na základní, resp. jiné střední škole. Konzervatoř je škola s uměleckým zaměřením a pro studium hry na hudební nástroj je zpravidla nutné absolvovat specifickou přípravu, která probíhá paralelně s docházkou do běžného typu škol. Pokud tedy přípravu stěžovatel absolvoval a následně splnil předpoklady pro přijetí ke studiu hry na kontrabas na konzervatoři, nelze klíčovou zobecňující úvahu odvolacího soudu, že stěžovatel pokračuje ve studiu na jiné škole téhož stupně, která jeho dosud dosažené vzdělání nijak nerozvíjí, považovat za odpovídající provedeným skutkovým zjištěním. Ústavní soud dospěl k závěru, že v souvislosti s rozšiřujícími se možnostmi se zvyšuje i důraz kladený na doplnění vzdělání. Při hodnocení schopnosti živit se ve světle další možnosti rozvinout dosavadní studium v oblasti hudby je tak namístě preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte.

Ústavní soud má za to, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny. V konečném důsledku by postupem soudu mohlo dojít k zásahu do práva na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, kterou garantuje čl. 26 odst. 1 Listiny, na jehož dotčení upozorňoval stěžovatel. Ústavní soud proto postupoval podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.