II. ÚS 2473/12
II.ÚS 2473/12 ze dne 5. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti T. P., zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 3 A 94/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti postupu Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod shora označenou spisovou značkou, neboť v tomto řízení dochází dle názoru stěžovatele ke značným průtahům, čímž dochází k porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a nepřímo i k porušení sdružovacího práva garantovaného ustanovením čl. 20 odst. 1 Listiny.

Dle obsahu ústavní stížnosti má docházet u Městského soudu v Praze k průtahům v řízení vedeném o správní žalobě stěžovatele, W. H. a J. Š. proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, jímž byl odmítnut návrh na registraci občanského sdružení s názvem Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanské sdružení. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že městský soud byl v době podání ústavní stížnosti v řízení již sedm měsíců nečinný, přičemž k nápravě nevedly ani dva návrhy na určení lhůty k provedení procesního úkonu. V prvém případě Nejvyšší správní soud návrh zamítl s tím, že předmětná správní žaloba bude projednána v prvním čtvrtletí roku 2013; v druhém rozhodnutí navrhovatelům vytkl, že svým návrhem k průtahům v řízení sami přispívají. Stěžovateli přitom není zřejmé, jak by bylo možné přispívat k průtahům v řízení, v němž má městský soud tak jako tak v úmyslu setrvat po dalších sedm až deset měsíců nečinný. Stěžovatel zdůrazňuje, že i kdyby městský soud rozhodl první pracovní den roku 2013, stalo by se tak po více než třech a čtvrt roku od podání předmětného návrhu na registraci občanského sdružení, což v souvislosti s tím, že je "ve hře" základní právo na sdružování, nemůže být dle stěžovatele v právním státě akceptovatelné.

Přípisem ze dne 7. 8. 2012 stěžovatel rozšířil petit své ústavní stížnosti tak, že požádal o zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2012, jímž bylo předmětné řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 9 As 91/2012. Přípisem ze dne 28. 8. 2012 vzal stěžovatel návrh na rozšíření petitu ústavní stížnosti zpět, neboť dne 22. 8. 2012 vydal Městský soud v Praze usnesení, jímž rozhodl dle ustanovení § 48 odst. 5 soudního řádu správního o pokračování v daném řízení.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou projednávané ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele, že v řízení vedeném u městského soudu dochází k průtahům.

Průtahy v řízení či nečinnost orgánu veřejné moci jsou Ústavním soudem hodnoceny jako jiný zásah orgánu veřejné moci, přičemž k pojmovému vymezení jiného zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se ve svých rozhodnutích opakovaně vyslovuje tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení.

Přestože petitem ústavní stížnosti stěžovatel žádá o indikaci ústavně nepřípustných průtahů, fakticky brojí primárně proti odůvodněním usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2012 ve věci sp. zn. Aprk 13/2012 a ze dne 25. 6. 2012 ve věci sp. zn. Aprk 17/2012, jimiž byly zamítnuty návrhy stěžovatele a dalších dvou žalobců na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a to nařízení jednání v předmětném řízení u městského soudu.

Zjevnou neopodstatněnost projednávané ústavní stížnosti je tak možno spatřovat již v tom, že se stěžovatel sice domáhá indikace průtahů v řízení a příkazu nepokračovat v těchto průtazích, současně však petitem ústavní stížnosti nenapadá usnesení Nejvyššího správního soudu, jimiž je autoritativně deklarováno, že v daném řízení před městským soudem k průtahům v řízení nedochází.

V této souvislosti upozorňuje Ústavní soud na odlišnost projednávané věci od věci, vedené pod sp. zn. I. ÚS 2427/11, o níž bylo rozhodnuto nálezem ze dne 15. 2. 2012. V tam posuzované věci totiž obecné soudy samy průtahy v řízení uznaly, z důvodu jejich objektivních příčin však návrhu na určení procesní lhůty nevyhověly. Ústavní soud v citovaném nálezu konstatoval, že ani dané objektivní důvody nevylučují skutečnost, že dochází k nepřípustným průtahům v řízení, a tedy k porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny. Současně však uvedl, že není možno vyhovět návrhu na nařízení požadovaného procesního úkonu, neboť za situace, kdy mají průtahy v řízení příčinu v objektivní přetíženosti konkrétního soudního úseku, by takový postup zakládal porušení principu rovnosti účastníků řízení.

Pokud jde tedy o stěžovatelem tvrzené průtahy v řízení u městského soudu, Ústavní soud se plně ztotožňuje se závěrem Nejvyššího správního soudu, že v kontextu daného řízení, v němž soud učinil celou řadu úkonů, není možno o průtazích hovořit. Skutečnost, že městský soud zjevně není od počátku nečinný, ostatně taktéž odlišuje projednávanou věc od shora odkazované věci sp. zn. I. ÚS 2427/11. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že případným nemůže být tvrzení stěžovatele, jímž taktéž dovozuje tvrzené průtahy, že v současné době je to již téměř tři a půl roku od návrhu na registraci daného občanského sdružení, neboť předmětné řízení - o jehož tvrzené průtahy se v posuzované věci jedná - bylo zahájeno až v průběhu roku 2011.

Neshledává-li Ústavní soud důvody pro indikaci průtahů v předmětném řízení, nemůže být z povahy věci důvodný ani návrh, aby bylo městskému soudu zakázáno v průtazích pokračovat, respektive návrh, aby městský soud v daném řízení jednal (nebyl nečinný).

Ve vztahu ke stěžovatelově námitce, že svými návrhy na určení precesního úkonu dle ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích nemůže přispívat k průtahům v řízení, pokud je zřejmé, že městský soud bude v řízení pokračovat nejdříve v prvním čtvrtletí roku 2013, Ústavní soud pouze na okraj a pro úplnost odkazuje na některé postřehy uvedené ve 20. bodu odůvodnění již shora odkazovaného nálezu sp. zn. I. ÚS 2427/11 a rovněž na úvahy Hynka Baňoucha obsažené v recentním vydání komentáře k Listině (Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol.: Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012) na str. 795, dle kterých mohou i jednotlivé návrhy ve smyslu ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích přispět ve svém důsledku k celkovým průtahům v řízeních před obecnými soudy.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnul.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012

Stanislav Balík, v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.