II. ÚS 2441/10
II.ÚS 2441/10 ze dne 23. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti H. Ž., zastoupené JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 24, proti postupu Krajského soudu v Brně v řízeních vedených pod sp. zn. KSBR 39 INS 3088/2009 a KSBR 39 INS 3078/2009, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatelka projednávanou ústavní stížností brojí proti postupu Krajského soudu v Brně, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce, tedy práva garantovaná ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Přípisem ze dne 18. 6. 2010 předal předseda senátu 39 INS Mgr. Jan Kozák insolvenční věc stěžovatelky (vedenou pod sp. zn. KSBR 39 INS 3088/2009) a věc jejího manžela (vedenou pod sp. zn. KSBR 39 INS 3078/2009) k oddělení 27 INS s odůvodněním, že v těchto řízeních, zahájených k návrhům společnosti CDV-2, LTD. se sídlem v Londýně, vystupují na straně dlužníků osoby tvořící koncern ve smyslu ustanovení § 66a obchodního zákoníku, a proto je třeba dle bodu 4 rozvrhu práce obchodního úseku krajského soudu dané věci předat oddělení 27 INS.

Předseda senátu 39 INS vyšel dle názoru stěžovatelky z nesprávného výkladu ustanovení § 66a obchodního zákoníku a stěžovatelku, jež není podnikatelkou, zahrnul do koncernu proto, že je manželkou B. Ž., vůči němuž směřoval insolvenční návrh vedený pod sp. zn. KSBR 39 INS 3078/2009.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá rozsáhlou argumentaci, jíž zpochybňuje možnost ústavněprávního výkladu, na jehož základě by bylo možno indikovat vztah koncernu mezi ní a jejím manželem; tuto argumentaci není z níže uvedeného důvodu nutno rekapitulovat (stěžovatelka mj. zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatelky, neboť navrhovatelkou přihlášená pohledávka za stěžovatelkou má být absolutně neplatná dle ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách).

K opakovaným žádostem Ústavního soudu o vyjádření Krajského soudu v Brně, jakožto účastníka řízení o projednávané ústavní stížnosti, se Mgr. Jan Kozák z důvodu jednak časové zaneprázdněnosti jednak administrativního pochybení při práci s papírovou podobou insolvenčního spisu vyjádřil až přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 8. 2012. Předseda senátu 39 INS ve vyjádření účastníka řízení uvádí, že insolvenční řízení vedená pod sp. zn. KSBR 39 INS 3078/2009 a KSBR 39 INS 3088/2009 jsou již pravomocně ukončena. Insolvenční návrh směřující vůči stěžovatelčině manželovi byl rozhodnutím ze dne 29. 9. 2011 zamítnut a toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2012. Insolvenční řízení vedené vůči stěžovatelce bylo potom zastaveno na základě zpětvzentí insolvenčního návrhu usnesením ze dne 13. 9. 2011 č. j. 39 INS 3088/2009-A-53. Mgr. Jan Kozák současně ve svém vyjádření zdůraznil, že dne 16. 8. 2010 soudkyně oddělení 27 INS JUDr. Hana Hrstková dospěla k závěru, že předání obou insolvenčních věcí k jejímu soudnímu oddělení není v souladu s rozvrhem práce a dala podatelně soudu pokyn k vrácení obou věcí k soudnímu oddělení 39 INS, aniž by v některém z řízení jakkoli meritorně rozhodla. Obě věci byly poté projednány a rozhodnuty u soudního oddělení 39 INS.
Na základě informací obsažených ve vyjádření krajského soudu, respektive po ověření těchto skutečností v insolvenčním rejstříku, Ústavní soud dospěl k závěru, že projednávaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavnímu soudu byla Ústavou svěřena role orgánu ochrany ústavnosti. V rovině ústavních stížností fyzických a právnických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je toliko nadán kasační pravomocí v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení.

Podstatou projednávaného návrhu byl stěžovatelčin nesouhlas s postupem Krajského soudu v Brně, respektive předsedy senátu 39 INS Mgr. Jana Kozáka, na jehož základě převedl právní věc týkající se insolvenčního návrhu směřujícího vůči stěžovatelce na oddělení 27 INS téhož krajského soudu. Stěžovatelka současně v ústavní stížnosti předestřela argumentaci, dle které nebyla insolvenční navrhovatelka v daném řízení vůbec aktivně legitimována.

Právní zástupce stěžovatelky informoval Ústavní soud přípisem ze dne 13. 9. 2010 o tom, že předsedkyně senátu 27 INS k jejím námitkám nepokračuje v daném řízení a usnesením ze dne 9. 9. 2010 zrušila jednání ve věci samé, jež bylo nařízeno na den 5. 10. 2010. V důsledku toho vzala stěžovatelka zpět návrh na vydání předběžného opatření, jehož vydání se petitem posuzované ústavní stížnosti původně taktéž domáhala.

Žádné další procesní podání stěžovatelka v řízení o projednávané ústavní stížnosti neučinila. O skutečnosti, že předmětné insolvenční řízení bylo vráceno k projednání senátu 39 INS a že bylo na základě zpětvzetí návrhu usnesením ze dne 13. 9. 2011 č. j. 39 INS 3088/2009-A-53 řízení směřující proti stěžovatelce zastaveno, se tedy Ústavní soud dozvěděl až v souvislosti s obsahem vyjádření krajského soudu. Na tomto místě se přitom Ústavní soudu omezí na konstatování, že úkolem orgánu ochrany ústavnosti není kontrolovat insolvenční rejstřík způsobem, jímž by nahrazoval nedostatek procesní aktivity stěžovatelky, neboť ta musí být v řízení primárně na její straně.

Stěžovatelka tedy ani za situace, kdy odpadly oba tvrzené důvody podání ústavní stížnosti (nezákonný soudce - v důsledku neústavní interpretace ustanovení § 66a obchodního zákoníku, nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky), nepřikročila ke zpětvzetí svého návrhu, pročež musí mít Ústavní soud za to, že na petitu ústavní stížnosti i nadále trvá.

Ústavní soud nicméně dospěl k závěru, že tvrzený tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nejenže netrvá, ale není ani s to jakkoli negativně dopadat do právní sféry stěžovatelky. Pokud by tomu tak ostatně mělo být, po právní moci usnesení, jímž bylo předmětné insolvenční řízení ukončeno, by stěžovatelka patrně doplnila argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti v tom smyslu, že by vysvětlila, proč na ústavní stížnosti stále trvá a čím konkrétně se cítí v souvislosti s tvrzeným protiústavním postupem krajského soudu dotčena.

Jelikož tak stěžovatelka neučinila, vychází Ústavní soud z předpokladu, že jí tvrzený zásah již není aktuální. Nastala tak situace, která je v teorii a praxi ústavního soudnictví označovaná jako mootness (srov. Braveman, D., Banks, W., Smolla, R.: Constitutional Law. 3. vyd., New York, 1991, s. 75-85, Barron, J., Dienes, C.: Constitutional Law. 4. vyd., St. Paul, 1995, s. 83-85) nebo jako požadavek bezprostředního a přítomného zásahu (unmittelbare und gegenwärtige Betroffenheit) v praxi Spolkového ústavního soudu (např. Bundesverfassungsgerichtsgesetz. Mitarbeiterkommentar. Heidelberg, 1992, s. 1174n., K. Schleich: Das Bundesverfassungsgericht. 3. vyd., München, 1994, s. 142-150), tj. stav, kdy již spor odezněl nebo byl vyřešen jinou cestou a s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení již nemá další smysl řízení v nějaké věci provádět.

Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnul.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Stanislav Balík předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.